Richter, Luděk: Kudy cesta nevede VIII

Didaktičnost, mentorské poučování aneb Tři čuníci – čistotní, pilní a stále živí

1. prasátko: Prasátka! Co kdyby přišel vlk?! Vlk je zlý, krvelačný a nás prasátka má nejraději. Pojďme raděj na kopeček, postavme si tam domeček!

Prasátka jdou za známé písně; 3. prasátko se zastaví a začne rochnit v zemi.

1. prasátko: Fuj, ty jsi ale čuník! Neumytými kopýtky?! Vždyť jsi špinavé jako, jako…

Prasátko se zastydí a pokračují za známé písně; 2. prasátko se zastaví a začne rochnit.

1. prasátko: Ale prasátko, nebuď prasátko! Počkej až u potůčku.

Prasátko se zastydí a pokračují za známé písně, až zastaví.

1. prasátko: Tak! Tady si hezky umyjeme kopýtka a posvačíme.

Vybalují vzorně zabalené svačinky; když dojedí:

3. prasátko: A dál už nejdu, bolí mě nožičky.

1. prasátko: Prasátko, nebuď líné! Správné prasátko má být pilné a pracovité a ne líné jako, jako…

3. prasátko: Nejdu a nejdu. Postavím si na tomhle poli domeček ze slámy a budu se mít jako v žitě.

1. prasátko: Prasátko, prasátko! A co když přijde vlk? Sláma mnoho nevydrží a na poli tě každý najde.

3. prasátko: Ne. Sláma je lehká a mě bolí nožičky.

Dvě prasátka jdou za známé písně; 2. prasátko se zastaví.

2. prasátko: A já už taky dál nejdu. Zůstanu tady u lesa.

1. prasátko: Prasátko, to není hezké být tak líné. Komu se nelení, tomu se zelení.

2. prasátko: Mně se zelení tady. Udělám si z větví domeček a v něm budu jen ležet a chrochtat.

1. prasátko: Prasátko, prasátko! A co když přijde vlk? Větve nejsou moc bezpečné.

2. prasátko: Ale snadno se z nich staví.

1. prasátko dojde za známé písně na kopeček.

1. prasátko: Uf, uf, uf… Bylo to namáhavé, ale stálo to za to. Tady na tom kopečku budu bezpečné. Postavím si tu pevný domeček z cihel z blízké cihelny a žádný vlk na mě nebude moci.

Střih: Vlk před slaměným domečkem.

Vlk: Prasátko, pojď ven, sežeru tě.

3. prasátko se třese: Ne-ne-ne-ne-ne-ne-nepustím tě.

Vlk: A já fouknu, trochu houknu a budu mít svačinu.

Foukne, houkne, shodí dům – prasátko s kvičením prchá až do domečku z větví.

Vlk: Prasátka, pojďte ven, sežeru vás.

2. + 3. prasátko se třesou: Ne-ne-ne-ne-ne-ne-nepustíme tě.

Vlk: A já fouknu, trochu houknu a budu mít oběd.

Foukne, houkne, shodí dům – prasátka s kvičením prchají až do zděného domečku.

Vlk: Prasátka, pojďte ven, mám už hlad!

1. prasátko: Jen si vlku zůstaň venku! Došlo jsem až na kopeček, postavilo si cihlový domeček, o ten si, vlku, rozbiješ svou nenasytnou tlamu.

Vlk: A já fouknu, trochu houknu a budu mít večeři.

Vlk se rozběhne, narazí, zaúpí a skutálí se z kopečku.

2. + 3. prasátko: Děkujeme ti, prasátko. Nebýt tebe, byla by z nás fašírka.

1. prasátko: Jaké štěstí, že jsem takové důsledné, pilné a pracovité. Domeček ze slámy bylo snadné udělat – ale také mnoho nevydržel. Také domeček z větví nedalo mnoho práce postavit – ale ani rozbořit. To domeček na vršíčku, z cihel z nedaleké cihelny, stál mnoho potu, ale zato odolal i vlkovi. Proto příště, prasátka, poslouchejte staršího, před jídlem si myjte kopýtka a nebuďte líná. Ať jsou z vás čistotná, pilná a živá prasátka. A vy děti, co jste to všechno vydržely, zrovna tak.

Didaktičnost – poučnost, tendence vychovávat není sama o sobě nic špatného. V umění však má pejorativní význam neskrývaného či špatně skrývaného poučovatelství, které nahrazuje působení estetickou funkcí, skrze niž si vnímatel případné závěry učiní sám, podáváním hotových pouček. Upřednostňuje se tak mimoumělecká utilitární funkce a snižuje účinek samostatného poznání.

Mentorování je nadbytečné poučování, neustálé kárání a mravokárné napomínání, jež se v otevřené podobě a zvlášť při častém výskytu míjí účinkem.

Loutkář 4/2011, p. 202.