Malíková, Nina: Potlesk pro 60. Loutkářskou Chrudim

Je opravdu potěšující, že přece jen dokáže občas něco sjednotit i tak málo zkrotitelné lidi jako jsou amatérští loutkáři. A ejhle! Po mnoha a mnoha letech se v názoru na jubilejní Loutkářskou Chrudim shodují všichni, dokonce i škarohlídi: 60. Loutkářská Chrudim se letos opravdu povedla!

Důvodů bylo jistě hned několik, a i když umělecké vrcholy zúčastněné soubory letos zrovna nepřekročily, byla zde velmi povedená a skutečně inspirativní přehlídka “top” inscenací z posledního doby, smysluplné a dobře vedené diskuse a několik velmi šťastných společenských setkání, která byla v tom nejlepším slova smyslu neformální a živá. Ve společenské rubrice 60. Loutkářské Chrudimi nelze pominout hned několik večerů – s oslavencem Jiřím Oudesem, nebo improvizované noční dostaveníčko v Modré hvězdě, kde se sešlo hned několik kytar, basa, ukulele, housle, Panova flétna a především parta nestárnoucích leaderů amatérského loutkového divadla. Ti nejen že těm mladším ukázali, kolik je v nich stále ještě radosti ze života, ale kteří posléze s těmi mladšími i nejmladšími uspořádali (pravda už notně po půlnoci) improvizovaný a vzájemně se trumfující hudební souboj. Ale aby nebylo všechno jen na jedničku, tzv. “Loutkářský bál” s vyhlášením výsledků festivalu v nově zpřístupněné kryptě kostela sv. Josefa si podřezal sám pod sebou větev nejen umístěním, ale i hlučnou kapelou. Málokdo něco viděl a slyšel, a tak se všichni svorně nejdříve odebrali před kostel a hned po oficiálním vyhlášení do Modré hvězdy nebo do hospůdky v Muzeu loutkářských kultur, kde to pak zvučelo do rána. Ostatně málo co společného s 60. Loutkářskou Chrudimí mělo i slavnostní zahájení – od melodií z muzikálu Kat Mydlář až po divácky úspěšnější skupinu Kašpárek v rohlíku. Je ale třeba přiznat, že nově otevřené prostory farské zahrady hostily v tu chvíli chrudimských občanů nepočítaně. Ti si naopak tyhle atrakce docela užívali – ať už v nich nějakou spojitost s Loutkářskou Chrudimí viděli, či ne. Není divu, že se přes veškerou snahu pořadatelů v tom mumraji poněkud ztratilo předání Ceny ministerstva kultury Jiřímu Oudesovi, kterýžto neúnavný pětasedmdesátiletý mladík si to o den později rozhodně vynahradil před nabitým sálkem v Křesle pro hosta pořádaném v MLK za zvídavého moderování Luďka Richtera. Pěkné a důstojné bylo i setkání pozvaných pamětníků Loutkářských Chrudimí se vzpomínajícím prof. Janem Císařem v čele. Možnost zúčastnit se Loutkářské Chrudimi právě těm, kteří sem už z nejrůznějších důvodů zavítají už jen sporadicky, bylo od ARTAMY pěkné gesto, které se v celkové atmosféře hostitelům (včetně domácí Chrudimské besedy) rozhodně vyplatilo.

Pamětníky dávné i nedávné rozhodně potěšila dobře koncipovaná výstava 60 Loutkářských Chrudimí ve zkratce Muzea loutkářských kultur instalovaná v galerii v Pippichově divadle. Byly zde fotky z inscenací i loutkářských souborů a přehled všech 60 Loutkářských Chrudimí s jejich měnícími se pořadateli i charakteristikami (Celostátní přehlídka loutkářských souborů, Celostátní přehlídka loutkářských souborů umělecké tvořivosti, Mezinárodní přehlídka amatérského loutkářství socialistických zemí, Národní přehlídka amatérského loutkářství), které byly výmluvným svědectvím dobových proměn. Návštěvníci výstavy mohli vidět všechny plakáty LCH (ach, ty něžné a nápadité Hlínovy!), fotky ze zahájení, vzdělávání, seminářů, setkávání oficiálních i méně oficiálních, zakončení LCH, nahlédnutí do zákulisí, výzdoby města i výloh a konečně vidět i všechny programové brožury. Pokud jde o artefakty z inscenací amatérských souborů, má, jak z výstavy vyplynulo, Muzeum loutkářských kultur řadu krásných úlovků – patří mezi ně např. O hadu a Šivarovi i Zachraňte vojína Kuřátka sudoměřických Tatrmanů, legendární Hamlet i Bystrouška, liška svitavského Céčka, křehká Pastýřka Tlupatlapy ze Svitav, nebo Dr. Kraus či Okolostola hradeckého Divadla Dno ale třeba i historicky cenná, pětačtyřicet let stará Sunar revue souboru MESPACE, či vizuálně vděčné loutky z inscenace O třech krásách světa souboru Jitřenka Zbrojovky Brno. A stále krásné jsou loutky z Hanýska pražského Paraplete, s nimiž se ovšem jejich autor Karel Vostárek rozloučil jen na dobu trvání výstavy.

Vernisáž výstavy, kterou s dojetím sledovali pamětníci a se zájmem ti později narození, byla doplněná křtem publikace Luďka Richtera Loutkářská Chrudim 2001–2011 doplňující jeho předchozí publikaci 50 Loutkářských Chrudimí. Těžko si lze představit zasvěcenějšího a pečlivějšího autora, který by se ujal téhle vskutku sisyfovské práce. Zájemce o Loutkářskou Chrudim 2001–2011 vydanou (stejně jako v předchozím případě) v záslužné edici Dobrého Divadla Dětem (Praha 2011) bych ráda upozornila především na sumarizující a přehlednou úvodní kapitolu, která vypovídá hodně nejen o posledním desetiletí našeho amatérského loutkového divadla, jeho souborech i osobnostech, ale i o autorově kritickém pohledu na jeho současnost, se všemi moderními i módními proudy.

Loutkář 4/2011, p. 194.