Loutkar.online

Weissová, Daniela: Přehlídka Skupovy Strakonice

Ve dnech 25. až 27. března 2010 proběhla ve Strakonicích krajská loutkářská přehlídka s postupem na LCH – Skupovy Strakonice. Byl to již 45. ročník přehlídky a tak se konal s náležitou slávou a důstojností. Mimo postupovou část měli diváci možnost zhlédnout řadu dalších představení – Velikonoční pohádku Divadélka Mrak Havlíčkův Brod, Labutí jezírko Naivního divadla Liberec, Není drak jako drak Divadélka Kuba Plzeň a Syndibád Divadla Studna České Budějovice. Přehlídka měla jako vždy výborné zázemí díky ochotě a pohostinnosti domácího souboru Radost a podpoře Kulturního domu Strakonice. Po dobu přehlídky ve foyeru KD vyráběl loutku umělecký řezbář Jiří Bareš. Jeho práci doplňovala výstava loutek Divadla DRAK.

Pak už následovala představení vlastní postupové přehlídky.

Radost Strakonice – O dobré duši

Režie: Václav Novák

Autorské představení Václava Nováka nese, jak je jeho zvykem, hlubší sdělení, které je schováno za mnoha a mnoha vrstvami.

Hlavní hrdina příběhu je mravenec a jeho přátelé – jezevec, liška a zajíc. Ručně řezbované loutky od spřáteleného výtvarníka nemají jednotný výtvarný styl (jezevec má kolečka, liška je jak o Lady, mravenec jak od Sekory), zato mají jednotnou velikost. V rozkošatěném a poměrně komplikovaném ději, který se točí kolem přátelství a jeho porušování, se objeví víly, Paní hor, obr či skřítci.

Celé představení je provázeno výraznou hudbou a zpěvem, až místy budí dojem muzikálu. V textu písní se hodně sděluje, ale nejsem si jistá, že to divák pobere. Loutky jsou voděny, jak je ostatně u Radosti dobrým zvykem, velmi hezky. Herci jsou v černém nezakrytě na scéně, pro efekty se používá luminiscence. Žádné výraznější scénografické prvky než fotka, na scéně nejsou. Inscenace je dramaturgicky velmi roztříštěná, jinými slovy, Vašek Novák honí moc zajíců najednou. Ale on sám je přesvědčen, že poselství k divákovi dojde, byť třeba později. Představení bylo v druhé repríze a na nazkoušení měli velmi málo času.

Souboru bylo uděleno ocenění za hudbu použitou v inscenaci.

Radost Strakonice – Jak Mecháček a Bedrníček zachránili vílu.

Režie: Helena Kolaříková

Soubor je plodný, a tak hned další představení je rovněž autorské. Tentokrát z pera členky souboru Heleny Kolaříkové.

Jde o volné pokračování loňského příběhu, který jsem neviděla. Autorka se, dle slov Pepy Brůčka, poučila z chyb minulých a vzala za své některé dramaturgicko-režijní připomínky, a tak vzniklo docela “koukavé” divadlo.

Jednoduchý příběh o víle, která odmítne manželství s čarodějem a ten ji zakleje. Skřítkové se rozhodnou ji zachránit a musí se vydat do Egypta pro vzácnou květinu, jejíž nektar vílu probudí. Po všech možných peripetiích se jim to podaří, vypěstují květinu a víla je zachráněna.

Inscenace je členěna do tří obrazů – les, Egypt, les. Je hrána v kukátku a někdy je použita luminiscence. Občas se objeví hezká loutkářská akce, ale zaděláno je na víc. Celé inscenaci by prospěla větší razance a využití momentů, které komiku přímo nabízejí. Morálního excesu (skřítkové semínko ukradnou) si je autorka vědoma a už pracuje na změně.

Představení bylo doporučeno na LCH.

Spolek Třeboňského loutkového divadla – Dřevěný vojáček a jeho přátelé.

Režie: Augustin Kotil

Soubor z Třeboně se ocitl na výhybce, sebrali jim divadlo i dotace. Mají se rádi a mají rádi divadlo, a tak dělají dál. A nutno podotknout, že překážky jim prospěly. Museli vymyslet mobilní, jednoduchou scénu a daleko úspornější inscenování.

Sáhli tedy do fundusu a našli 40 let staré loutky a 40 let starý text a vzniklo z toho nádherné retro, u kterého děti i dospělí diváci ani nedýchali.

Jednoduchý příběh hraček v dětském pokojíku je rámcován dospělými herci (jakože děti, než jdou spát) – což je jediný slabší moment. A to nikoli v dialogu, který je fajn, ale v tom, že se nám snaží nakukat, že jsou děti.

Pak už se v kukátku rozvíjí příběh nové hračky – svéhlavé panenky, která se vyvyšuje nad ostatní, až na to doplatí. Málem ji rozbije čertík z krabičky, ale statečný dřevěný vojáček ji zachrání.

Scénografii jim dělal student scénografie a je přesně v duchu loutek i inscenace. Loutky – panenky, vojáčka, koníčka, míčku a čertíka (dupák) – jsou velmi krásně voděny a mluveny. Přesto, že je to rozdělená interpretace, soulad je dokonalý.

Představení má zvláštní kouzlo a porota jej nominovala na LCH.

Copánek Písek – Sněhová královna.

Režie: Jitka Čápová

Soubor je složený z rodičů a dětí – přátel Waldorfské školy. Proto se domnívám, že šlo spíše o společnou práci a zážitek, než o skutečné představení.

Realizátorky si vybrali několik pasáží z rozměrné pohádky a pomocí dětí, stínohry a hadrových manekýnů, voděných před herci se pokoušeli zahrát příběh Gerdy a Káje. Ten, jakkoliv může ve skupině fungovat, se však nepodařilo přenést z jeviště do hlediště. Zjevně je to otázka malých dramaturgicko-režijních zkušeností, byť některé momenty představení byly zajímavé – stínohra rozbití zrcadla, první objevení královny… Děti pak v představení dělaly jakousi stafáž a tanečky předváděly roční období (tanec vloček či květin), bez zřejmého důvodu, proč vlastně na jevišti jsou. Představení bylo doprovázeno živou hudbou, hranou členy souboru.

Loutkový spolek Nitka Písek – Povídání o pejskovi a kočičce, Jak si pejsek roztrhl kalhotky

Režie: Ludmila Prášková

Na motivy Čapkových pohádek se tři realizátorky pokusily udělat představení – jak samy říkají – pro nejmenší. Zvolily si maňásky, což je živá a milá loutka, ovšem proti logice maňáska si za hrací prostor zvolily stůl. Takže různě pokrčené (stály u něj), s rukou vyvrácenou v lokti, mluvily pejska a kočičku, neboť nic jiného se dělat nedalo. Aby tedy představení nějak oživily, v průběhu děje do něj zapojují děti (oblečou je jako stromky – dělají les, pomáhají hádat, zpívají písničky apod.). Čapkův jazyk zcela scházel a půvabnost jeho příběhů taky, ale děti se docela bavily.

Představení bylo hráno jako nesoutěžní ve foyeru divadla.

Hasičský loutkářský soubor Jiskra Borovany – O princi Nekňubovi

Režie: Helena Soldánová

Borovanští hasiči jsou moji letití favorité. Jako každý rok i letos jsem se těšila na chlapáky, kteří přes zimu hrají dětem loutkové divadlo a přes léto hasí. V Borovanech se hraje klasika – marionety v kukátku a loutkářské texty. Obvykle však následuje úprava textu a vymyšlení nějakých fíglů, pro větší spád a legraci. To se však letos nekonalo. Soubor si vybral tuze “ukecaný” text a téměř do něj nesáhl. Navíc text opravdu nedramatický, takže nebylo moc co hrát a to málo Borovanští nevyužili. Tak snad za rok.

Král nutí princeznu do sňatku s hloupým nápadníkem. Princezna ho nechce a tak dává na radu Kašpárka a hodné čarodějnice. Vezme si ho, jen když splní tři úkoly, a to on nedokáže. Prince doprovází mladý sluha, který úkoly splní. Nakonec se ukáže, kdo to dokázal, a princezna si v závěru bere vítěze.

Horažďovice, Tyjátr – Jak švec čerta ošidil

Režie: Josef Chalupný

Loutkáři z Horažďovic mají překrásné historické 75 cm loutky na drátech a k nim i řadu původních kulis. Jedno jejich představení – Šípková Růženka, jsme mohli vidět před třemi, čtyřmi roky na LCH. Do Strakonic přivezli představení o třech obrazech, které je výrazně založené na textu. Švec za peníze prodal svou duši, aby zabezpečil rodinu. Když opadalo listí ze stromů, což byl lhůta smlouvy, měl si pro něj přijít čert. “Ale jako ve všech našich pohádkách” pomohl Kašpárek. Na dubech listí přetrvá celou zimu až do jara, kdy vyraší lístečky nové, a tak čert ostrouhal. Soubor umí výborně vodit a mluvit loutky a do inscenace zabudovali oživující prvky, myslivec s flintou a jeho pes, zjevování čerta apod.

Pokud budou mít zájem, v doprovodném programu by jim to na LCH slušelo.

Porota pracovala ve složení Daniela Weissová, Josef Brůček, Josef Samec

Loutkář 3/2010, p. 132–134.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.