Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Richter, Luděk; Středa, Jiří: Blahopřejeme

Dva zapomenutí nezapomenutelní oslavenci

Zřejmě pro hojnost významnějších osobností přehlédla redakce Loutkáře, že 6. září oslavil své 70. narozeniny stěžejní autor, režisér, scénograf, muzikant a herec, který ovlivňuje a v mnohém určuje české loutkářství už od 60. let – Karel Šefrna.

A oslavil je ve vší slávě. 5. září se sešlo a sjelo do svitavského Trámu kolem stovky loutkářů takřka z celé republiky a vzdali mu svůj hold – či přesněji projevili svůj obdiv, náklonnost i úctu – nejenom slovy a věcnými dárky, ale i tím, čím jindy těší on je: divadlem. Dcera Pavla s kamarády z Dramatické školičky pro něj zahráli inscenaci Myši patří do nebe (která se poněkud nepochopitelně nedostala na Loutkářskou Chrudim), jaroměřský Jakub Maksymov odehrál speciální verzi svého kousku O Honzoj, žamberská Olina Strnadová s choceňskou Hankou Voříškovou předvedly dárkovou stínohru o vzletu a Olga ještě přidala s brněnskou Jarkou Doležalovou zvlášť pro Karla inscenovanou píseň. Čmukaři předali Jeskyňky za každým rohem a přidali inscenovanou minutu ticha za Karlovo mládí (to ovšem přehnali) a Karlova beatová kapela Trstenická stezka alias Čmelík složila a provedla o oslavenci a pro oslavence oslavnou píseň. Udělena mu pak při této příležitosti byla i nejvyšší forma vyznamenání za zásluhy o československé (pravda: jen amatérské) divadlo – tzv. kolorovaná medaile s nebesy.

Šedesátku rovněž ne zcela zanedbatelného Jaroslava Ipsera má ještě Loutkář šanci vzpomenout – dosáhne jí 2. prosince. Oslavu (spojenou s Kristovými léty Čmukařů), je však nutno zmínit už teď – protože následovala v átriu turnovského muzea pouhý týden po oslavě svitavské. A také tady bylo plno, také tady byly dary materiální, hudební i divadelní (Když ona je zakletá hradeckého Poli, Tři pohádky o dracích plzeňského Kuby a Tři zlaté vlasy děda Vševěda od pražského Kejklíře, jakož i oslavný čmukařský kuplet na Jardu neboli Motejla) a také Čmukaři obdrželi jako prví na světě tzv. proporční medaili za zásluhy, vypočítanou exaktně z jejich věku: Jarda Ipser šedesátistopadesátinovou, Dáda Weissová (v předstihu – padesát jí bude až za dva roky) padesátistopadesátinovou a Romana Zemenová čtyřicetistopadesátinovou (již si plně zaslouží za půl roku). Čest jejich památce! Pak ještě Křeslo pro hosta – Jardu (ač hosty tu spíš byla většina z nás) spojená s promítáním fotografií s čmukařského archivu – a pak už jen zpěv, víno, ženy… Nebo naopak?

Luďek Richter

Zdeněk Lepšík

(6. 12. 1924)

V plné svěžesti se dožívá 85 let. Patří mezi pionýrskou generaci našeho profesionálního loutkářského divadelnictví. Začínal na konci 40. let minulého století jako člen rozbíhajícího se Ústředního loutkového divadla a následně jako člen Loutkového divadla scény čsl. Armády v Praze Dejvicích. Na začátku 50. let pomáhal ve funkci uměleckého vedoucího stabilizovat loutkovou scénu při žilinské činohře. Po dvouletém působení na Slovensku na řadu let spojil svoji uměleckou dráhu s divadlem S+H jako loutkoherec dramatik. Po dlouhodobějším přerušení jevištní činnosti se do divadla S+H vrátil a stal se zde provozním náměstkem ředitele divadla. To je také období, kdy vytvořil jedinečnou postavu Spejblova a Hurvínkova protihráče nekomunikativního a nerudného pana Flody. Závěr své profesionální dráhy ukončil na scéně opery Národního divadla, kde ve funkci rekvizitáře působil řadu let před definitivním odchodem do důchodu. Ani pak neskončil s divadlem a se svoji chotí a dvěma dalšími příslušníky rodiny začal hrát v kočárkárně sídlištního domu rodinné loutkové divadlo. Nejprve uvedl v nahrávce s herci Národního divadla tradiční loutkářskou hru Posvícení v Hudlicích. V následujících inscenacích se projevoval jeho vztah k hudbě zejména Antonína Dvořáka v nastudování jeho opery Čert a Káča a v minulém roce Dvořákem zhudebněné Erbenovy Kytice. V letošním roce připravuje loutkovou verzi baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky. V této činnosti je neúnavný, vyrábí si loutky i dekorace, pozvánky a své inscenace několikrát reprízuje pro okruh loutkářských přátel a sousedů. Kéž se stejnou energií vytváří i další představení pro potěšení svých přátel.

Jiří Středa

Loutkář 1/2010, p. 2.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.