ndl; Schartová, Markéta; Dvorská, Jitka; Slunečko, Petr: Zemřeli

Naivní divadlo Liberec s velkým zármutkem oznamuje všem divadelním kolegům, přátelům a známým, že dne 6. listopadu 2009 zemřela po statečném boji se zákeřnou nemocí, jeho dlouholetá členka, významná česká autorka Iva Peřinová.

Iva Peřinová (25. 6. 1944–6. 11. 2009)

Vystudovala loutkářskou katedru DAMU a po jejím absolutoriu nastoupila v roce 1969 do Naivního divadla Liberec, nejprve jako loutkoherečka, později lektorka a od r. 1990 jako dramaturgyně. Psát pro Naivní divadlo však začala již během 70. let a postupně se stala kmenovou autorkou domácího souboru, pro který vytvořila řadu původních textů, úprav a dramatizací psaných často “na tělo” členům souboru. Ty byly základem uměleckých úspěchů Naivního divadla Liberec od 70. let až do současné doby. Iva Peřinová byla jedinečným příkladem poslání autora v loutkovém divadle; jeho úkolem není pouze plnit repertoárové potřeby, ale rovněž pečovat o rozvoj loutkové hry jako literárního žánru, ať se zaměřuje na dětského nebo na dospělého diváka.

Napsala přes 30 her – převážně pro loutková a alternativní divadla; některé z nich byly později upravovány pro činoherní scény. Dlouhodobě patřila a patří k nejhranějším českým autorům her pro děti a mládež a po právu je nazývána první dámou loutkového divadla. Její hry byly přeloženy do cizích jazyků a jsou uváděny na mnoha zahraničních scénách (v Německu, Rusku, Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Finsku aj.). Za autorskou tvorbu obdržela řadu cen v literárních soutěžích (Cenu Alfréda Radoka, Cenu Českého literárního fondu) a na loutkářských festivalech (Cenu festivalů Skupova Plzeň a Mateřinka, Cenu Assitej apod.). K jejím úspěšným titulům pro několik generací děti patří původní hry Kolíbá se velryba, Pohádka do dlaně, či pohádka na známé motivy Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Z titulů pro mládež a dospělé pak Putování dona Juana aneb Epidemie sevillská, originální adaptace hry bří Čapků Ze života hmyzu, Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, komedie z divadelního prostředí Zvířecí divadlo, hra Jeminkote, Psohlavci!, nebo Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla. Svůj poslední opus Labutí jezírko, který nově září na jevišti Naivního divadla, již bohužel nezhlédla.

V Ivě Peřinové neodešla jen skvělá autorka. Odešla osobnost, která bude chybět celé české divadelní kultuře. Odešel báječný, tvůrčí člověk, se kterým byla inteligentní legrace, člověk s charakterem a s vytříbeným smyslem pro spravedlnost nejen v prostředí umění.

Čest její památce!

-ndl-

Ta Smrtka byla tentokrát mimořádně nespravedlivá!

Vybrala si vzácnou paní, vládnoucí v bájné říši divadla živoucími slovy a kouzelnými příběhy.

Paní náročnou na okolí a především na sebe, přísně kritickou k výsledkům svého konání.

Paní laskavou i plnou porozumění k potřebným a nesmlouvavou k vykutáleným podvodníčkům.

Paní nejistou v reálném světě konvencí, ale neochvějnou v základních pravidlech pravdy a mravnosti.

Paní skýtající svým přátelům bezpečný pocit jistoty – v názorech, soudech i v soucítění.

Paní nadmíru si rozumějící s chytrým, laskavým i drsným a v poslední době, žel, převážně černým humorem.

Paní statečně se potýkající s heroldem Smrtky – suverénní Nemocí.

Vyhrály nad ní – Mrchy!

Markéta Schartová

Ivanko, ach jo!

Byla jsem požádána, abych o Tobě něco málo napsala. A toto je už asi padesátá verze. Stejně neumělá! Neumím v několika slovech vyjádřit vše to, co jsme spolu zažily, čemu jsme se nasmály i v okamžicích, kdy nám příliš do smíchu nebylo. Tak abys konečně věděla: vždy jsem obdivovala Tvou literární činnost – tu ostatně posoudí lidé k tomu povolanější, Tvou fantazii například při vymýšlení dárků, kdy žádný z nich nebyl konvenční, bez myšlení na obdarovaného. A tak bych mohla pokračovat ve výčtech všech vlastností, pro které jsem si Tě vážila a měla Tě ráda – byla jsi mou nejmilejší kamarádkou. Bude mi chybět Tvůj vtip, Tvá jemná ironie a vůbec – chybíš mi, milá Ivanko!

Jitka Dvorská

Jiskra – Divadlo Karla Hackera churaví. Po kratičkém rozjezdu nové sezóny 2009–2010 zastavil 7. září pravidelná představení kus spadlého stropu v hledišti divadla. Jako by však tahle rána pro divadlo nestačila, v neděli 4. října ve věku 73 let (nar. 2. 5. 1936) zemřel Stanislav Starý, principál Jiskry.

Stanislav Starý byl vpravdě renesanční člověk. Věnoval se modelování, výchově dětí, dokázal malovat i jinak výtvarničit. Dokázal ještě mnoho dalších věcí, ale ze všeho nejvíc ho přitahovalo divadlo. Hrál a režíroval divadelní texty Wericha a Voskovce, ne bez úspěchu. Jeho hlavní pozornost však směřovala k divadlu loutkovému, zvláště když se stal v roce 1962 principálem loutkového divadla Jiskra. Loutky vodil, režíroval, vyráběl, navrhoval scény, ale zvláštní dokonalosti dosáhl, když propůjčoval loutkám svůj hlas. Dokázal se vcítit do postavy, měl smysl pro humornou improvizaci, jakou uměl jiný jen zcela výjimečně. Dá se bez nadsázky říci, že v této doméně dosáhl skutečně profesionální úrovně.

Stále k nám budou promlouvat jeho Dědeček v Malíkově Míčkovi Flíčkovi, Král v Hackerově Kocouru v botách, Šumař a Medvěd v Cinybulkově Pyšné base, Pytlík v Sekorově Ferdovi mravenci, Křemílek a Vochomůrka, Loupežník Rumcajs a pak zvláště Krbec ve Zvířátkách pana Krbce. Se svými diváky se rozloučil v roli moudrého Havrana v Havraní pohádce, při oslavách 95. výročí založení milované Jiskry. Je dobře, že jsou některé jím vytvořené postavy navždy zachyceny na magnetofonovém či video pásku.

Když se po dlouhou dobu setkáváme s osobností, zdá se nám, že to nikdy nemůže přestat. Žel, není tomu tak. Všechno musí jednou skončit, ale myšlenky, ideje a dobré skutky mohou a musí pokračovat. Stando, budeš nám chybět!

Petr Slunečko

Loutkář 6/2009, p. 238–239.