Loutkar.online

Blecha, Jaroslav: Rodinné loutkové divadlo - nestandardní scénografická firemní produkce

Rodinné loutkové divadlo – nestandardní scénografická firemní produkce

Rodinné loutkové divadlo, u nás velmi rozšířené a populární v první pol. 20. století, představuje významnou kapitolu českého loutkářství. Tento fenomén však bohužel dříve nepatřil u odborníků, ať již teatrologů, kunsthistoriků nebo etnografů, k systematicky zkoumaným, dokumentovaným a klasifikovaným jevům. Jistá netečnost zapříčinila také absenci ucelenějších a systemizovaných sbírek autentických dokumentů rodinného loutkového divadla ve veřejných divadelně dokumentačních institucích, a to i v těch nejvýznamnějších (Národní muzeum v Praze, Moravské zemské muzeum v Brně a Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi). Zde uchovávané předměty představovaly spíše torzovité kolekce náhodně získaných věcí bez objektivní determinace, zpracování a vyhodnocení, než seriózní sbírky. Odlišná situace existovala u několika soukromých sběratelů, z nichž nejkompaktnější soubor dokladů rodinného loutkového divadla vytvořil v 50. a 60. letech 20. století Václav Rykr z Roudnice nad Labem . V oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně se fakticky teprve nedávno díky cílenému výzkumu podařilo koncipovat adekvátní tezaurus sbírky fenoménu rodinného loutkového divadla a v tom smyslu vyhledávat a získávat nové autentické či průvodní dokumenty. Představuje to poměrně svízelnou práci. Výskyt hodnotnějších předmětů v terénu je dnes již sporadický a jejich ceny několikanásobně vzrostly, což je pro veřejné instituce často limitujícím aspektem. V roce 2006 získalo divadelní pracoviště MZM čtyřletý grant na podporu takového výzkumu, jehož cílem je doplnění a vědecké zpracování vlastní obsáhlé sbírky tištěných stolních loutkových divadel a dekorací české provenience první poloviny 20. století. Stěžejními výstupy budou databáze a digitální tematický katalog komplexní české profesionální produkce tištěných divadel a dekorací (včetně náhledů), encyklopedická obrazová publikace zevrubně prezentující zkoumaný předmět knižně a v roce 2010 pak rozsáhlá tematická výstava v Moravském zemském muzeu.

Progresivními jevy v éře amatérského rodinného loutkového divadla jsou entuziasmus, podněcování kreativity ať již výtvarné nebo divadelní, bezelstný patriotismus, upřímná osvěta a proklamace skutečných uměleckých metod a cílů, angažovanost profesionálních umělců, masovost, popularizace divadla široké veřejnosti a zejména dětem, v neposlední řadě pak řemeslná kvalita tehdejší průmyslové produkce rodinných divadel a jejich příslušenství.

Standardní meziválečná výroba loutkářských firem, fungujících na živnostenské bázi, představovala prestižní uměleckořemeslnou sériovou produkci tištěných divadel, dekorací různých formátů a loutek patřičných velikostí. Konstrukce a rozměry divadel akceptovaly bytové podmínky a možnosti stolních scén. Technologické řešení vždy obnášelo bednu, proscénium s oponou, zadní dekoraci (prospekt) a boční kulisy. Tomu také odpovídalo pojetí a účelné rozvržení původních tiskových archů, jejichž předlohy navrhovali čelní výtvarníci . O některých aspektech této ustálené produkce jsem již konec konců v Loutkáři psal (Blecha J.: Česká stolní loutková divadla – hračka, výtvarný artefakt nebo element divadla, Loutkář 5/2003, s. 200 a n.).

S rozmachem spolkových loutkářských souborů a nárůstem počtu školních divadel vyvstávaly ovšem v této zavedené praxi požadavky i na rozměrnější scény. To samozřejmě znamenalo obtíže při udržení technologie tištěných archů. Zejména byla eliminována možnost užití klasického pozadí a problematickými se ukázala také tištěná proscénia.

Průkopníkem naddimenzovaných tištěných dekorací se stal akademický malíř Vít Skála, který zároveň “chrlil” pokračující série v linii Dekorací českých umělců a v nakladatelství A. Storch syn vydal také malé souborné Storchovo loutkové divadlo. V roce 1926 vypsal Masarykův lidovýchovný ústav v Praze subskripci na tzv. Skálovy velké dekorace M. L. Ú. pro loutky 35–50 cm. Jednalo se o 40 archů velikosti 100x70 cm, které již neobsahovaly obvyklá pozadí a kulisy, ale jednotlivé díly, resp. dekorační prvky, “z kterých se dá sestavovat a kombinovat téměř donekonečna”, o čemž svědčil jeden arch s plánky 84 proměn. Ve scénování se předpokládalo neutrální pozadí 200x125 cm s doporučením kruhového horizontu. Dnes bohužel zatím nemáme k dispozici původní nepodlepené archy této I. série. V dostupných sbírkách existují pouze torzovité zpracované (většinou na překližce lepené a vyřezané) části, jejichž tvářnost naznačuje, že autor v mnohém vycházel ze svých návrhů a realizací menších dekorací. V originále dochovaná II. série z roku 1929 (20 archů) svědčí o jisté strojovosti v této Skálově tvorbě a poklesu její uměleckosti.

Ve snaze vyhovět požadavkům na větší loutkové scény při stejných metodách dosavadní sériové produkce pak docházelo zákonitě k úlitbě ve výtvarné kvalitě. Tak např. v roce 1932 vydala pražská firma A. Münzberg Zvětšené loutkové divadlo. Ve skutečnosti se jednalo o reprint Štapferova proscénia ze souboru tzv. Velkých Štapferových dekorací (též dekorací pro loutky 25 a 35 cm) z roku 1925 s rozšiřujícími vložkami . Ve scénování se počítalo s využitím všech čtyř dříve vydaných sérií dekorací s tímto doporučením: “[…] při nalepování se provede změna zvětšením oblouků o 15 cm dolepením bílého papíru, který se domaluje vodovými nebo pastelovými barvami” (Münzberg, 1932). V roce 1933 přišel A. Münzberg na trh s největšími tištěnými dekoracemi svého loutkářského závodu, tzv. Velkými Münzbergovými dekoracemi pro loutky 35 a 50–60 cm od Svatopluka Bartoše . Zároveň vydal Ilustrovanou příručku k sestavení spolkového loutkového divadla. Obsahovala barevné návrhy a půdorysné plánky 28 eventuálních scén, návrh proscénia a opony, instrukce ke zpracování archů, návody několika konstrukcí divadla včetně elektrického osvětlení, dále pokyny k řešení proscénia, opony, kruhového horizontu a také rady k inscenování týkající se efektů, rekvizit, kostýmování a líčení loutek a dokonce i reklamy. Také v případě tohoto divadla se doporučovalo při podlepování dekorací a sestavování pozadí a kulis využití neutrálních různobarevných papírů nebo látkových závěsů. Průvodní návody mají značně instruktivní charakter. Např. ohledně portálu čteme: “[…] hleďme jej řešit umělecky a vkusně. Nesmí být křiklavý, ale také ne příliš mdlých barev […] Může býti malován na zdi, nebo dřevěný, na způsob obrazového rámu, barvy starozlaté. Také se užívá rámu plochého, napuštěného mořidlem a ozdobeného decentním ornamentem, lemovkou, hvězdičkami atd. […] Také se užívá rámu, potaženého látkou nebo papírem tmavomodrým a lemovaného zlatými neb barevnými lištami. Doprostřed portálu se pak připevní vhodné znaky, uvedené na obrazové příloze” (Münzberg 1933, 15). Neobvyklým se jeví podíl Eduarda Christiana coby autora barevných ilustrací příručky, návrhu proscénia a opony, když samotné tištěné dekorace navrhoval Bartoš. Christianovy obrázky mohly ovšem sloužit také jako katalogové předlohy tzv. Münzbergova spolkového divadla, resp. ručně malovaného divadla pro loutky 50 cm. Firma nabízela malované proscénium 340x170 cm, oponu 260x120 cm a deset nejhlavnějších proměn na plátně a rámovaných.

Zatímco v případě rodinných divadélek mohly průmyslové dekorace a loutky působit ještě inspirativně, u spolkových divadel, kde lze v souboru předpokládat mnohostranný tvůrčí potenciál a vyšší umělecké ambice, obzvláště vedle progresivních ochotnických scén , již leckdy omezovaly vlastní invenci a divadelní kreativitu. Vzhledem k tomu, že v tvorbě tehdejších nesčetných amatérských souborů se vyhraňovalo budoucí profesionální loutkové divadlo, docházelo zde pak i k formování a upevňování některých retardačních konvencí. Jistá fabrikace českého loutkového divadla první poloviny 20. století tedy obnášela kladné i záporné aspekty. Důraz na výtvarnou kvalitu a účast profesionálů na tvorbě dekorací a loutek znamenaly umocnění smyslu vizuální složky loutkového divadla. Na druhé straně zaběhlá sériovost, komerční tendence a vnášení principu stolních divadel na pódiové scény fixovaly scénografii jako ilustrativní, nikoli dramatický element.

Jaroslav Blecha

(MK00009486202, DE07P04OMG012)

Literatura

Blecha, J. – 2000: Rodinné loutkové divadlo a jeho role v historii českého loutkového divadla. In: Acta Musei Moraviae, Sci. Soc., LXXXIV, 161. MZM Brno.

- 2003: Česká stolní loutková divadla – hračka, výtvarný artefakt, nebo element divadla? In: Loutkář, 2003, č. 5, s. 200.

- 2003: Loutky, dramatika a praxe českého rodinného loutkového divadla. In: Loutkář, 2003, č. 6, s. 248.

Blecha, J. – Jirásek, P.- Jirásek, V., 2008: Česká loutka. Kant, Praha.

JIRÁSEK, F., 1930: Stavba, osvětlení a režie loutkového divadla. J. R. Vilímek, Praha.

LEDEN, J., 1926: Něco o dekoracích tištěných. In: Loutkář, XIII/1926, č. 2, s. 32.

MALÍK, J., 1947: Vývoj českých tištěných dekorací pro loutkové divadlo. In: Loutkové divadlo Jaroslava Švába, s. 7–14. J. R. Vilímek, Praha.

Münzberg, A. 1932: Příručka k sestavení spolkového loutkového divadla. A. Münzberg, Praha.

- 1933: Ilustrovaná příručka k sestavení spolkového loutkového divadla. A. Münzberg, Praha.

Poznámky:

Dnes je však tato sbírka, v minulosti několikrát samotným majitelem veřejně prezentovaná formou výstav, nedostupná a o jejím stavu neexistují žádné objektivní informace.

Dílčí studie Skvosty, rarity a excesy v českých tištěných loutkových divadlech a dekoracích vyjde také In: Acta Musei Moraviae, Sci. Soc. (2009).

Připomeňme jedinečné série tzv. Dekorací českých umělců nebo posléze souborně vydávaná divadla od výtvarníků formátu Karla Štapfera, Víta Skály, Artuše Scheinera aj.

Říkalo se jim též “obří Skálovy dekorace”, někdy také byly uváděny jako Divadlo v kostce. Zda byly také hned v roce subskripce (1926) vydány, není potvrzeno.

Původní proscénium mělo rozměr 158x116 cm, po úpravě 200x127 cm.

I.-II. série K. Štapfer, III.-IV. série S. Bartoš. Formát pozadí 96x64 cm, tiskové archy 120x90 cm.

První vydání obsahovalo 18 archů 117x86 cm, pozadí 210x120 cm, druhé vydání (1948) mělo 19 archů. Dekorační prvky na arších byly číslovány 1–77.

Zejména pražských, jako byly Loutkové divadlo Umělecké výchovy, Umělecká loutková scéna, Umělecká scéna Říše loutek.

Loutkář 3/2009, p. 137–138.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.