Kosová, Petra: Pimprlení 2009

Šest souborů: není to mnoho, ale pro předvelikonoční plzeňskou oblastní přehlídku Pimprlení znamenalo tohle číslo pokrok. V předchozích hladových letech horko těžko stloukala 3–4 kousky, z nichž by mohla porota vybírat pro Loutkářskou Chrudim. Navíc, ač je přehlídka společná pro Plzeňský a Karlovarský kraj, bývala vždy takřka čistě plzeňská. A letos se snad trochu podařilo – i do budoucna – prolomit skromný plzeňský loutkářský monopol.

Šestice letošních účastníků plzeňského Pimprlení byla zajímavá i typem souborů: nechyběly děti ze ZUŠ, dokonce letošní absolventi ZUŠ, venkovský zájmový kroužek pro děti z MŠ a ZŠ, dlouhodobě působící alternativní soubor, tradiční loutkářský soubor a studenti DAMU.

Přehlídku načalo SaVo Plzeň (Samá Voda), letošní absolventi ZUŠ soustředění kolem pedagožky Dany Jandové – jedné z mála osobností v regionu, která dlouhodobě poučuje své svěřence také o loutkářském oboru. SaVo si zvolilo pohádku Oscara Wildea Slavík a růže a už samotná volba titulu se stala předmětem diskuze, stejně jako neiluzivní divadelní přístup. Trojice mladých lidí hraje příběh marionetami s odkrytým vedením víceméně ilustrativně. Ale ve chvílích, kdy do příběhu vstupují sami za sebe, snaží se o vyjádření svého vztahu k tématu. Jenže tento druhý plán nestačili do přehlídky vystavět, takže není dobře čitelný. V několika případech soubor vyslyší volání textu po znaku, ale takových momentů je málo, a tak nakonec nevyzní vrchol příběhu: když slavík barví růži krví svého srdce. SaVo začalo s výběrem textu a s prací na inscenaci až letos v únoru a na výsledku to bylo znát. Je to však soubor po všech stránkách poučený a lze očekávat, že bude na inscenaci – především na jejím druhém plánu – dále pracovat. Proto ho porota doporučila do programu letošní Loutkářské Chrudimi.

Druhým pátečním příspěvkem do programu oblastní přehlídky byl rovněž plzeňský Rámus. Diváci ho vítali jako ztraceného syna: na přehlídce se už dlouho neobjevil. Návrat ale stál za to. Vánoce pro Berušku jsou z velké části autorským dílem Rámusu s využitím literární předlohy Jana Karafiáta.

Diváci usedají v hledišti a na jevišti už se chystá v obývacím pokoji štědrovečerní večeře. “Broučky” sleduje nejprve Beruška, neboli dítě Terezka, v televizi. Na zákrok babičky se ale televize vypne a příběh postupně dohrávají členové rodiny s předměty – s čepicí, cigaretami, rukavicemi apod., a to většinou velmi kreativně. Zjišťujeme detaily z rodinného zázemí a přichází nový dramatický prvek: syn přichází se svojí novou přítelkyní, Romkou. Rodina je zaražená a reflexe této nové rodinné situace se objevuje i v příběhu o Broučcích. Členové rodiny se vypořádávají se Štědrým večerem, s neočekávanými rodinnými zápletkami, bojují o rituály. Také využijí nabídnuté metafory a nevítané návštěvě dají jasně najevo, že k Broučkovi patří Beruška a ne exotická Verunka. Očistným hybatelem příběhu je bezelstné dítě, které má svůj přímočarý a předsudky nezatížený pohled na věc.

I zarytý odpůrce dětí na jevišti snad přistoupí na model Rámusu. Představení je do značné míry skutečně rodinné a o to autentičtější: babičkou je vedoucí Rámusu Zdeňka Vašíčková a spolu s ní účinkují v inscenaci její dvě dcery, zeť a vnučka. A herec v roli syna je dlouholetým členem Rámusu, takže patří prakticky rovněž do rodiny. Dítě Terezka je natolik bezprostřední a autentické, že občas klade pasti dospělým – pokud zaváhají a začnou “hrát”; Terezka si právem zasloužila cenu za “nejlepší ženský herecký výkon”. A Rámus právem nominaci na LCH. I když tam už to asi nemůže být takový “zázrak” jako na oblasti: jak pravil porotce Josef Brůček: “jen v Plzni lze slavit Štědrý večer o Velkém pátku”.

S úlevou a se zájmem přivítali organizátoři, diváci i porotci soubor Pecky Domažlice: konečně mimoplzeňští loutkáři! Nováčci z Domažlic sice přijeli na přehlídku do Plzně poprvé, z inscenace ale byla patrná systematická práce souboru a jeho vedoucí Dany Žákové v literárně dramatickém oboru ZUŠ. Děti (12–13 let) jsou poučené, je vidět, že si úspěšně osvojují kulturu pohybu, zvuku a slova na jevišti; jen zřídka se některým doširoka – po bulácku – rozevřou vokály. Inscenace Chlapec a kachna pochází z knihy Věnceslavy Hrdličkové Příběhy o soudci Ookovi,autorkou dramatizace je Dana Žáková.

Nejvíc prostoru věnovala porota diskusi o různorodosti použitých výtvarných prostředků. Hraje se živě, dále s velkou loutkou na tyči doplněnou živou rukou. Někdy se používá také maska, někdy pouze líčení. Důležitým prvkem je stínohra, která v tomto případě kombinuje živé lidi a různé typy loutek. Stínohra není dotažená do náležité finální podoby: postavy mají nepřirozeně vykroucené ruce, nepřesná a křečovitá gesta a jejich komunikace není dobře čitelná. A pokud ještě musí řešit herci technické problémy, zanikají důležité momenty – v tomto případě diváci nepostřehli dokonce samu pointu příběhu o dvanáctiletém chudém chlapci, který z hladu zabije chráněnou kachnu a má být odsouzen k smrti. Inscenaci by rovněž prospěla rozmanitější zvuková složka. Přinesla by oživení a soubor by leckdy nemusel řešit polopaticky situaci, kterou je možné vyložit herecky nebo obrazem. Hovořilo se také o možnostech lépe rozehrát začátek a dopracovat závěr, který vyzněl rozostřeně – také v souvislosti s odstranitelnými technickými závadami.

Navzdory uvedeným výtkám je z inscenace patrná pevná stavba příběhu. Nejedná se o pouhé cvičení v rámci práce ZUŠ a inscenace je schopna dostát nárokům národní přehlídky. Proto ji porota rovněž doporučila na LCH.

Dalším vítaným mimoplzeňským souborem, který byl na přehlídce rovněž poprvé, byl zájmový kroužek dětí z MŠ a ZŠ z Dlouhé vsi na Sušicku. Děti mají chuť hrát a dospělí mají chuť s nimi pracovat. V tomto případě se pro Příběhy Křemílka Vochomůrky inspirovali známými postavičkami z oblíbeného Večerníčku. Tyto příběhy jsou složeny z nápadů dětí a jejich vedoucích.

Výsledek je celkově poznamenaný nezkušeností dětí i lektorů. Kromě textu se to odráží v nahodile volených scénografických prvcích a dalších použitých prostředcích, i v samotném herectví a jazykové výbavě dětí. Ty se na jevišti pohybují suverénně a spontánně, nejsou “vycvičené” a je jasné, že inscenaci vnímají jako své dílo. Soubor je evidentně otevřený nejrůznějším divadelním postupům. Doufejme tedy, že nerezignuje a nespokojí se s produkcí na úrovni školních besídek. Naopak, že bude usilovat o zvládnutí divadelních a loutkářských zákonitostí, a že bude mít i nadále zájem setkávat se na přehlídkách s ostatními loutkáři a sbírat cenné zkušenosti.

Zkouška sirén, Ves Touškov: Pud a zkušenost (pýcha a předsudek).

Odkaz v závorce nás jasně dovede k dramatizované předloze Jane Austenové. Nejedná se o červenou knihovnu, byť dějová schémata jsou příbuzná, literární úroveň je vyšší. Zkouška sirén vybrala některé motivy (představení má délku 43 minut), s důrazem na dějové linie týkající se vztahu dvou sester Elizabeth a Jane a ústřední motiv knihy, ve zvratech se vyvíjející vztah Elizabeth a pana Darcyho. Tvůrci v uskupení Zkouška sirén látku z počátku 19. století doslova popadli současnými divadelními prostředky a těmi ji proklepávají: prověřují slovní prázdnoty, poměřují pýchy a předsudky “celebrit” 19. století s pýchami a předsudky “celebrit” století 21. Klíčovými divadelními prostředky jsou rytmus ve slovech i pohybu, ve stylizaci. Rytmy se mění vzhledem k jednotlivým scénám, k potřebám způsobu sdělení. Slova jsou (srozumitelně!) chrlena, zpívána, základním prostředkem je voiceband připomínající DJský set; ale herci hlasem zvládnou to, k čemu DJ’s potřebují aparaturu a elektroniku. Opět citace Josefa Brůčka: “v práci se slovy, rytmem a pohybem je představení nejvíc loutkové”.

Zvolené prostředky všichni protagonisté bravurně ovládají. Jistě, jsou to studenti DAMU (sami se pojmenovávají jako “ochotnický kroužek v posledním ročníku DAMU”) a jsou tedy školeni jako profesionálové, leč herectví studuje pouze Tereza Tausingerová, Máša Černíková studuje scénografii a Matěj Samec dramaturgii. Inscenace využívá dva základní herní plány: vpředu u stolu s lampou se probírají rodinné problémy. Matku a pět dcer ve znaku charakterizují látková dámská přirození, pány “průkazové” fotografie. Znaky nejsou dobře čitelné, inscenátoři si toho jsou vědomi a uvažují o změnách. Ve druhém plánu – zbytek jeviště – jede rytmizovaná tanečně-pohybová hudební show, v naprosté většině velmi zábavná. Drhne v některých mnohomluvných pasážích, o další řešení si říká slovo mluvené do hudby, které – oproti záměru inscenátorů – někdy zaniká. Občas vytryskne pramínek civilního herectví a v kontextu důsledně stylizovaného projevu sdělení zazní v plné síle. Ale i ve stylizovaných pasážích vykvete například důvěrný vztah sester, třeba v duetu o přicházející bouři.

Diskutovalo se i o srozumitelnosti příběhu: bez znalosti románu se divák může ztratit, ale kupodivu je mu to často jedno. Někoho může forma popudit, jiní jsou okouzleni chutí popasovat se s materiálem, který koketuje s kýčem, a to současnými divadelními prostředky, které se kýči vyhýbají, nebo s ním naopak programově pracují. V souladu s Austenovou je i inscenace asi hlavně pro holky, protože především prověřuje ženské stereotypy, které ovládaly počátek 19. století – nakolik se změnily do století 21.?!

V návaznosti na diskusi na loňské LCH, která se týkala sporné účasti profesionálů v amatérské soutěži: porota plzeňského Pimprlení si je vědoma, že se jedná vesměs o budoucí profesionály. Proto soubor doporučila a nenominovala. Pokud je účast v soutěži v tomto případě vyloučená, porota vřele doporučuje inscenaci jako inspirativní představení. A doufá, že se studenti uměleckých škol i nadále nebudou amatérským přehlídkám na krajské úrovni vyhýbat. Amatérské prostředí, ze kterého často vyšli, jim poskytuje zázemí pro otevřenou tvorbu bez limitů a naopak, jejich tvorba může být pro amatéry velkou kvalitativní výzvou. A inspirací už na úrovni krajů.

Přehlídku uzavřel domácí soubor Divadlo V Boudě. Domácí i proto, že se po čase Pimprlení vrátilo z Divadla Dialog právě do Boudy a mnozí to kvitovali jako přínos. Také proto, že se Bouda s péčí sobě vlastní postarala o příjemné zázemí.

Známý plzeňský soubor patří k dalším navrátilcům letošní přehlídky. A díky němu bylo v programu zastoupeno tradiční marionetové divadlo hrající v kukátku. To je typ divadel, která se plzeňské přehlídce vyhýbají, ačkoli je jich v regionu dost. Letos přišli “Bouďáci” konečně s vlastním kouskem, a to s Šípkovou Růženkou, kterou pro potřeby souboru upravil a režíroval mladý člen souboru Tomáš Jereš. Je to v pořadí jeho třetí text, a tak je namístě pochopení pro některé jeho nedokonalosti. Největší výhrady směřovaly k humorným aktualizacím, které v rámci celku působí spíše jako naschvály bez další souvislosti s kontextem.

Soubor využívá přestavby na jevišti k předscénám, zatím ale ještě všechny nedotáhl k pointě a nevyužil je ve prospěch dění v kukátku. S výhradami přijímali diváci také mluvení přes mikroporty: kvůli zkreslování hlasů a také kvůli občasnému technickému kiksu. Bez mikroportů by ale soubor nebylo slyšet, takže řešení je asi ve zlepšování současné zvukové kvality.

Velké uznání získala Bouda za vedení loutek. Jak bylo řečeno při diskuzi, loutky opravdu hrají a nebojí se kontaktu. Pokud dojde ke kolizi a zamotají se nitě, Bouďáci jsou schopni vtipně improvizovat a z nesnáze udělat jeden z vrcholů představení. Vzhledem k celkově průměrné, spíše horší řemeslné kvalitě práce s loutkami na LCH, byl soubor dodatečně doporučen na národní přehlídku. A vzhledem k tomu, jak Bouda na inscenaci zapracovala od podzimní premiéry, lze očekávat na LCH další kvalitativní posun.

Letošní plzeňské Pimprlení byla radost. Pro diváky, pro porotu, snad i pro účinkující. Nabídla mimořádně vysokou úroveň, zajímavý dramaturgický výběr a rozmanitost loutkářských přístupů. Snad to ocení i publikum LCH.

Petra Kosová

Oblastní přehlídka (Plzeňský a Karlovarský kraj) Pimprlení, Divadlo V Boudě, Plzeň, 10. – 11. 4. 2009. Porota: Petra Kosová, Jakub Doubrava, Josef Brůček

Udělené ceny:

Nominace: Rámus Plzeň – autorský text a Jan Karafiát: Vánoce pro Berušku; čestné uznání za nejlepší herecký výkon: Terezka Lukášová

Doporučení: SaVo Plzeň – Oscar Wilde: Slavík a růže; čestné uznání Michal Bryš za nesoutěžní příspěvek od Ivana Wernische

Doporučení: Pecky Domažlice – Věnceslava Hrdličková, úprava Dana Žáková: Chlapec a kachna

Doporučení (inspirativní představení): Zkouška sirén – Jane Austenová, úprava soubor: Pud a zkušenost (pýcha a předsudek)

Dodatečné doporučení: Divadlo V Boudě – Tomáš Jereš: Šípková Růženka

Loutkář 3/2009, p. 132–134.

Kosová, Petra: Pimprlení 2009

Current issue

Premieres

Festivals

Anniversaries

Links

Our supporters