Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

Faustová, Markéta: Plačky bez pláče

Práci dvojice zatím nerozlučných režisérů Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky sleduje Loutkář již dlouho a bedlivě. Nemůže tedy nenapsat o jejich novém díle Plačky, který připojil Skutr po inscenaci 8-polib prdel kosům do sloupce projektů připravovaných sdružením umělců Archa.lab pod hlavičkou Tradice-konvence-pud.

Motivovou skicou Plaček byl původně nápad srovnat dávný svět našich praotců se světem současným a zjistit, zda jsou stále ještě kulturní tradice minulých pokolení součástí našich dnešních životů. Jsme vůbec schopni pozůstatky tohoto duševního dědictví nahlédnout a najít je sami v sobě? O to se pokoušejí i postavy inscenace, které se v ní ocitají před zrcadlem minulosti.

V Plačkách se opět objevují stálice Skutrů – rezidentní domácí performeři – Adéla Laštovková Stodolová, Dorka Bouzková (alternována později kvůli těhotenství Martou Issovou), Josef Rosen a Rostislav Novák, kteří již se Skutry dospěli k Understand, znají i jejich Nickname a vědí, že jsou tihle dva kluci stále ještě Duší dětmi. Tentokrát se k nim však připojili i další tři neokoukaní “syntetičtí” umělci vyšlí loňský rok z pražské DAMU – Matija Solce, Zuzana Stavná a Jakub Prachař.

Původem slovinský geniální hráč na loutky Matija Solce má v Plačkách možnost ukázat i vysoké kvality svého činoherního herectví. Jeho nezaměnitelná vytáhlá postava se před námi objevuje v kamizole a kalhotách s uvolněnými šlemi a otvírá inscenaci monologem, při kterém se záhy proměňuje do podoby shrbeného šouravého starce.

Odkudsi z bezčasí pak přichází postavy, jakoby na scénu vkročily každá z jiné doby dveřmi tajemné šatní skříně. Voják, nevěsta, byznysmen, krasavice, tulák, těhotná žena – archetypální postavy lidové kultury i dneška. Za hudby řízné východní dechovky obklopují současně velký dřevěný stůl, na kterém leží mrtvý stařec a legendy a “celá léta příběhů” začínají ožívat.

Postavy se seskupují do dvojic muž-žena a rozehrávají mezi sebou krátké epizodky, založené na mimickém, pohybovém a kontaktním herectví. Výraznou energii a svéráznost přinášejí zejména ženy, díky kterým dostává inscenace hravost a pohyb. Charakterově všechny zosobňují škádlivé rozvernice, které si jsou dobře vědomé své síly a moci nad muži.

Adéla Stodolová jako rozmarná nevěsta si klidně smaže prstýnek, co jí předtím romanticky nakreslil její voják, Jakub Prachař, ještě před oltářem. Výborná klaunka a mimka Marta Issová svému bývalému partnerovi, zjevnému kariéristovi Josefu Rosenovi s vyplazeným jazykem neodbytně odhaluje své těhotné bříško.

Zuzana Stavná, vysmátá holčina, která si ráda hraje na filmovou hvězdu, zas věčně pošťuchuje tuláka – Rosťu Nováka, který si ale jako jediný chlap nenechá tak úplně všechno líbit.

Do těchto drobných scének se v průběhu několikrát napojují sami autoři kusu. Ve folklórních oděvech v pozadí jeviště zapějí Skutři několik lidovek, až se jim klobouky na hlavách roztočí.

K tomu jsou vyladěny tanečně-pohybové sekvence z inspirace lidovými tanci à la kozáček či rozvířený tanec juchajících dívek vrtících zadnicemi.

Zpěv, který Skutři ve své syntetické režii zatím více upozaďovali, je jedním z hlavních kvalit performance.

Inscenační chodský koláč složený ze zpěvů, tance, příběhů v podobě vesnických drbů a také například stínohry uzavírá vážná část, která se ho snaživě pokouší dopéct, i když se na poslední chvíli zjišťuje, že se do něj v tom zmatku zapomnělo dát droždí. Všechny postavy se náhle zastavují, vrací se k tomu, proč se sem vlastně dostaly. Opět se objevuje motiv zemřelého starce, který symbolizuje naše spojení s něčím stálým, pokojným a důvěrně známým uvnitř nás… “Odněkud ho znám, chci si s ním promluvit… Krásný stařec jako skála” a pak už nastává jen opuštěný šepot do tmy, který prozrazuje, že jsme již schopnost kontaktu se svými minulými já opravdu tak trochu ztratili.

Ale Bůh ví proč, po skončení představení k divákovi žádné poselství, ani intenzivní pocit, ať již by byl jakýkoli, nedoléhá. A tak se začínáme ptát, kde se stala chyba…

Pro přemýšlení o Plačkách se nabízí srovnání s divadelní skupinou Farma v jeskyni, která se pro inscenaci Sclavi/Emigrantova píseň také inspirovala lidovou tradicí východní Evropy. Ta vzala práci na tématu z jiného konce. Nejprve se vydala na výzkumnou cestu po rusínských vesnicích, nasála do sebe jejich energii plnou euforie, radosti, živočišnosti, krvavé bolesti a stesku a přetavila ji do syrových tanců a zpěvů vycházejících přímo od jejich vlastních prvotních instinktů. Podařilo se ji tím doopravdy rozdýchat duše a hlasy dávných předků.

Komparací Plaček a Sclavů, dvou inscenací s podobným tematickým východiskem a s podobným záměrem, se jasně tvarují odlišné přístupy k tvorbě obou skupin. Skutr vypráví starobylý příběh zaprášený stříbrným prachem. Dává divákovi do rukou kaleidoskop plný barevných sklíček a nechává ho pozorovat obrazy, které by mu měly být povědomé. Farma v jeskyni mu naopak oči násilím doširoka otevírá a ukazuje čirý vykostěný vnitřek lidské duše.

Oba způsoby práce jsou ztvárnění tématu lidové tradice vlastní. Vyprávění v pološeru mihotavé svíce i zuřivě vášnivý fyzický projev byly vždy její přirozenou součástí. Skutři ale bohužel vypráví příběh nejasný, postrádající hlavní linii, zahlcený drobnostmi a jaksi po povrchu. Jako člověk, který někde slyšel vyprávět zajímavou historku, ale pamatuje si jen střípky, které při své reprodukci náhodně lepí dohromady.

Ač jsou tedy všechny použité komponenty příhodné a celá inscenace působí mile, vyprávění je nakonec nedůvěryhodné a nezarývá se prostě pod kůži. Kdo má ale chuť jen na průměrně dobrý koláč, ať se na Plačky přeci jen bez obav vydá.

Markéta Faustová

Plačky

Režie: Skutr (Martin Kukučka/Lukáš Trpišovský)

Scéna: Matěj Němeček

Hrají: Dora Bouzková/Marta Issová, Zuzana Stavná, Adéla Laštovková Stodolová, Rosťa Novák, Jakub Prachař, Josef Rosen, Matija Solce

Premiéra: 20. září 2007 v Divadle Archa, psáno z reprízy 14. 12. 2007.

Loutkář 1/2008, p. 20.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.