Vidlař, Jaroslav: V Olomouci bylo zase fajn

18. ročník Čechovy Olomouce byl uspořádán tradičně – do dvou víkendových dnů se doslova vtěsnalo 8 představení. Přehlídka oslovující dětské publikum nebyla letos tak bohatě navštívená věrnými diváky, kteří jsou jistě pozornými kritiky pravidelných představení Kašpárkovy říše. O to víc přijelo nadšených loutkářů z Čech (Jitřenka z Mladé Boleslavi, Jiskra – Praha Kobylisy, Srdíčko – Vysoké Mýto a Před Branou – Rakovník) a z Moravy (Rolnička – Kopřivnice, Sokol – Přerov, Starost – Prostějov a domácí Kašpárkova říše).

Dramaturgická volba byla zase dostatečně pestrá – dvě hříčky Vojtěcha Cinybulka, jedna z tvorby Františka Čecha, dramatizace pohádky Jana Wericha, autorská práce Petra Slunečka, zkušeného Jiřího Davídka, dramatizace Karafiátových Broučků (z pera Mirky Nohelové) a jeden pokus o francouzskou hříčku – rakvičkárnu E. Ducreta. Bylo chvályhodné, že se loutkáři mohli pobavit několika dramaturgicko-autorskými pokusy. No, pobavit… Spíš se poučit, jak je náročná dramatizace klasické pohádky a korektura původního textu nebo co vznikne, když se předloha stane jen určitou inspirací a převládne pouze snaha o převedení do současnosti.

V průběhu této příjemné přehlídky by jistě aktivní loutkáři přivítali možnost rozprav s lektory o zhlédnutých představeních. Formou určité porady řešící úskalí jednotlivých her by dvoudenní program získal na pestrosti a snad by byl i tímto zajímavější a přitažlivější.

Inscenační provedení mnoha her mělo jedno společné – absenci nápaditosti, divadelní fantazie spojené s využitím možností loutkohereckých disciplín. A nebylo jich málo: hra s maňásky klasickými i dvouručními, kombinace herců a loutek v černodivadelním prostoru a hra s marionetou. Režisér by měl podle žánru, stylu hry a inscenace určovat techniku loutek s jejich specifickými možnostmi a také počítat s úzce navazujícími schopnostmi animátorů loutek. Ne vždy a ne všichni režiséři přehlídkových představení přesvědčili loutkoherce k precizním a působivějším výkonům. O kolik akčních zážitků ochudili diváka pouhým verbálním popisem klasického loutkářského efektu (kupříkladu – rozbouřené moře, šlehání blesků v těžkých mracích, zkáza primitivní bárky ve vlnách). Ne vždy se také podařilo prospěšně skloubit novodobou techniku s celkovou koncepcí díla (filmová projekce, používání mikroportů). Všechna představení však nějakým poznáním festival obohatila. Neodmyslitelnou součástí bylo vydání bulletinu o scénografii. Škoda, že divákům nebyly k dispozici programy k některým inscenacím.

Výrazným obohacením sobotního večera byl inspirující, přehledný seminář manželů Pavly a Slávka Kuschmitzových o technologii loutek, o jejich funkčním využití, o spojení scénografie a výtvarného stylu. Předvedené technické a technologické ukázky měly u posluchačů ohromný ohlas.

Celkovou příjemnou atmosféru dotvářela svým klidem, ochotou a přehledem pánská část techniků pod vedením principála Zdarka Popa. Zachována byla i tradice výborné gastronomické nabídky z kulinářské dílny dámského kvarteta Kašpárkovy říše.

Loutkář 1/2008, p. 8.