Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Středa, Jiří: Dvacet let Divadla rozmanitostí v Mostě

Kdysi nejmladší, počtem členů uměleckého souboru nejmenší, v pořadí 10. profesionální loutkové divadlo v Čechách, oslavilo v prosinci 2007 dvacet let umělecké činnosti. Netřeba připomínat, že lidský věk dvaceti let ještě není zdaleka věkem úplné vyspělosti. Vždyť mnozí pamatují zákon o plnoletosti při dosažení jednadvaceti. Nicméně v životě divadla to již představuje zástupy malých diváků, kteří postupně odrůstali loutkovému divadlu a přišli noví následně vystřídáni ještě mladšími. Je to řádově kolem stovky inscenací. Je o čem mluvit, o čem přemýšlet, na co vzpomínat. Ale v Rozmáňu, jak se tomuto divadlu familiérně odnepaměti říká, se vzpomínalo jen v kuloárech, v čase večerního rautu. Sobota 15. prosince byla sobotou pracovní, byť provázena několika slavnostními projevy. Začátky druhé dekády připomněla inscenace Dvořákovy a Kvapilovy Rusalky, uvedené v režii uměleckého šéfa Antonína Klepáče, v pietní hudební úpravě Jiřího Koptíka, pod názvem Pohádka o Rusalce. Ti, kteří pamatují její uvedení v roce 2004, se neubránili pocitu, že poněkud zestárla, ale malí diváci příběh nebohé Rusalky přijímali s udivujícím napětím. Zejména čarodějnice, znamenitě zahraná Jitkou Rakovou, jim způsobovala mrazení a starostlivost o bledou vodní žínku. Po této, vpravdě hudební předehře, následovala vernisáž výstavy k dvacetiletí divadla. Nemalý počet bývalých členů, pamatujících první desetiletí marně hledali fotografickou dokumentací z oněch let, kdy se Rozmáňo energicky rozbíhalo. Byla to spíš výstava bilancující divadelní fotografii Ibra Ibrahimoviče, tedy s výjimkou jednoho snímku, zachycující divadelní pohyb od roku 1997. Nicméně výstava připomněla tradici výstavní činnosti Divadla Rozmanitostí, když se v prostorách pro to určených v prvním patře divadla odehrávají setkání s jinými uměleckými díly, než jsou v divadelním sále nabízená představení. V předpoledním čase byl uskutečněn workshop na téma zahraničních festivalů. To byla první příležitost názorové konfrontace se zahraničními hosty z Bulharska a Německé spolkové republiky. V debatě vedené viceprezidentem UNIMA Stanislavem Doubravou, ředitelem Naivního divadla, a ředitelem Městského divadla v Mostě PhDr. Václavem Hofmannem, byly diskutovány některé aspekty takových setkání. Mnohem víc než sama debata bylo konkrétní jednání o vzájemné spolupráci divadel příhraničních regionů Německa a Česka, ze které pro příští rok vzejde společná inscenace mosteckých loutkářů a činohry ze saského Freibergu. Společně nastudují pro divadlo v přírodě inscenaci Swiftova Gulivera v Liliputu, která bude uvedena na jezeře Kriebstein v Sasku. Odpolední část setkání otevřelo představení Jana Tošovského a Zorky Velkové O holčičce s náhradní hlavou, které vzniklo volně podle Miloše Macourka. Představení, které bylo v závěru provázeno ohromným aplausem, by si rozhodně zasloužilo podrobnější recenzi. Mladý režisér Jan Tošovský se zde prezentoval energickým, vynalézavým a neobyčejně citlivým vedením herců. Jeho dynamická režie rezonovala znamenitými výkony. Jitka Raková, herečka, která pamatuje zahajovací sezonu Divadla Rozmanitostí, hraje energickou až potrhlou maminku s neotřelým půvabem a se smyslem pro vypointování každého gegu. Stejně tak se daří v roli pana Ábáda Petru Čulíkovi a v trojroli holčičky, učitelky a paní Žyžvyové Tereze Liškové. Nelze ani opomenout Kamilu Čondlovou a Petra Turka. Inscenaci výtvarně realizovala spoluautorka Zorka Velková v moderních až nečekaně čistých tvarech . I ona dovedla ve scénografii i v kostýmech uplatnit humornou nadsázku, znamenitě dokreslující Macourkovu jedinečnou fantazii a smysl pro dětským i dospělým divákem oceňovanou absurditu. Toto představení by rozhodně nemělo uniknout pozornosti dramaturgické rady Skupovy Plzně 2008. S jevištěm se hosté rozloučili v podvečer inscenací Antonína Klepáče a Pavla Poláka Klaunský orchestr. Již z minulosti jsme si zvykli na oblíbenou a čas od času uplatňovanou “parketu” Antonína Klepáče, který dovede znamenitě uplatnit svoji dlouholetou zkušenost a světovou proslulost mima s obdivem ke klaunským výstupům. Společně s choreografem představení Jiřím Bilbo Reidingerem dokázali tímto neopakovatelným kouzlem manéže nakazit celý soubor. Ansámbl Divadla Rozmanitostí muzicíruje na řadu nástrojů, metá kozelce a přemety, sborově zpívá, znamenitě padá a stejně rychle vstává. Není to jen hra na klauny – oni jsou pro ten večer klauny, kterým se sluší při každém kousku zatleskat. A mezi nimi se proplétá a plete Tonio Antonína Klepáče, který z bezprostřední blízkosti může sledovat a divit se, všemu čemu se jeho soubor naučil. A klauniády podporuje znamenitá scéna hostujícího Jaroslava Milfajta, stejně jako kostýmy Romany Tůmové. Rozhodně není zanedbatelný ani podíl hudby a hudební korepetice Tomáše Alferiho. V tomto představení jakoby byla ukryta radost, s kterou vstupují Rozmanitosti do třetího desetiletí.

Závěrečný raut a skupinky přátel živě diskutujících uzavíraly oslavu dvacetiletí. Dočkali jsme se také ocenění dvou členů, kteří prokázali divadlu věrnost od první po dvacátou sezonu. Byl to člen uměleckého souboru Petr Rak a výtvarnice divadla Marie Stejskalová. S trochou nostalgie se po deseti letech s Rozmáněm rozloučil jeho režisér a dramaturg Pavel Polák.

Škoda, že taková příležitost nepřilákala více kolegů z ostatních divadel. Brněnskou Radost zde zastupoval ředitel Vlastimil Peška s členem souboru a sousední libereckéhý kraj, ředitel Naivního divadla Stanislav Doubrava. Pro ostatní byl předvánoční čas nepřekonatelnou překážkou, protože nelze uvěřit, že by pospolitost našich profesionálních loutkových divadel tak skomírala.

Loutkář 1/2008, p. 7.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.