anonym - Dvorská, Jitka: Blahopřejeme

BLAHOPŘEJEME

Josef Ešpandr

“K divadlu mě přivedli rodiče. Hráli nám doma loutkové divadlo, maminka byla ochotnice. Od mých šesti let jsme s ní chodili do ,velkého‘ divadla, hlavně na opery, které jsem se naučil mít rád a miluji je dodnes. V devíti letech jsem si zhotovil vlastní loutkové divadlo, kterým jsem obtěžoval své okolí. V roce 1963 mě bratranec přivedl do Říše loutek. Začínal jsem zde jako osvětlovač a po pauze, kdy jsem nastoupil na vojnu, a po loutkohereckém kurzu u Hany Zezulové, jsem se konečně dostal k loutkám. V roce 1991 jsem dostal nabídku, abych si zahrál Dona Giovanniho ve stejnojmenné loutkové opeře. Zde jsem se poprvé setkal s profesionály: s J. Vidlařem, M. Slepičkou, J. Davídkem, K. Brožkem. V r. 1993 mi bylo nabídnuto účinkování v další z mých milovaných oper – loutkové Rusalce. Při té příležitosti jsem se zde mohl na scéně potkat s mnohými členy z Divadla S+H. Dokonce jsem alternoval roli prince s Martinem Kláskem, uměleckým šéfem tohoto divadla a interpretem Spejbla a Hurvínka. Ten mi koncem roku 1993 nabídl angažmá. Ředitel divadla Miloš Kirschner si mě vyzkoušel a k mé radosti jsem se od ledna 1994 stal členem souboru. Mám tři již dospělé děti, kterým jsem, stejně jako rodiče mně, předal lásku k divadlu, jemuž se amatérsky věnují.”

Gratulace Janě Prachařové

Janu přinesl Mikuláš. Před 70 lety. Položil ji do kolébky herecké rodiny Želenských. Do vínku přibalil smysl pro humor, velkorysost a zodpovědnost. (Láska k divadlu byla jaksi samozřejmostí!) Divadelní fakultu – katedru loutkářství vystudovala už jako žena Ilji Prachaře a maminka dvou dětí, Madlenky a Davida.

V životě člověk pozná nemnoho lidí, na které nezapomene. Jedním z nich je pro mne právě Jana. Obdivuji její profesionalitu a pokoru, s jakou přijímá veškeré úkoly v loutkoherecké skupině České televize. A to prosím už přes 40 let! Její herectví se ale neomezilo jen na práci loutkohereckou. Právě nedávno jsme ji mohli znovu vidět ve starším filmu Jana Němce O slavnosti a hostech po boku Ewalda Schorma.

Hoden obdivu je i její obětavý vztah k rodině.

Milá Jano, přeji Ti jménem svým i všech, kteří Tě mají rádi, aby Tě nikdy neopustil Tvůj smysl pro humor a vnitřní síla, která Ti pomáhá překonávat nepřízně života!

Tvá Jitka Dvorská

Blahopřejeme samozřejmě všem jubilantům a čtenáře upozorňujeme na rozhovor s Jiřím Středou v tomto čísle. Odpovědi na otázky, které jsme položili dalšímu jubilantovi (a dlouholetému spolupracovníkovi naší redakce) Karlu Makonjovi si přečtete až v příštím roce – v Loutkáři 1/2008.

Loutkář 6/2007, p. 242.