Loutkar.online

nm: Klauzury, klauzury

Řadu let jsou již finální semestrální práce na KALD DAMU (ať už v zimním, tak v letním semestru) pěkně “roztroušené”. A tak se vedle sebe dostávají práce ještě sotva ze skořápky vylíhnuté s těmi, které mají svůj křest s publikem třeba již několik týdnů za sebou. Ani letošní letní klauzury nebyly výjimkou. Škola sice už pulzovala hektickým rytmem připravované účasti na Pražském Quadriennale a na zahraničních festivalech, přesto se do učeben a Řetízku jako obvykle vmáčklo neuvěřitelné množství pedagogů, posluchačů i hostů. Z letních klauzur vám přinášíme malý průřez:

Dotknout se nebe – Tleskač (II. ročník), režie: Jakub Vašíček, dramaturgie: Kristýna Filcíková, scénografie: Kamil Bělohlávek, Barbora Píštělová, Antonín Šila

Divadelní přepis kultovních Rychlých šípů nezapřel osobní vztah tvůrců k Foglarově předloze, přesněji řečeno k jejímu poeticko-etickému poselství. Není to však jen vztah pietní, je tu místo pro nadsázku (tou je třeba i poněkud krkolomná cesta “kasematy” pod Řetízkem i výtvarně-happeningová spolupráce publika nutná pro jediný efekt, jímž je kratičká možnost spatřit Tleskačovo vznášedlo). Z inscenace, která má překvapivě znaky už ukotveného profesionálního představení, nejvíce zaujme výtvarná stránka. Tolik v poslední době na divadle oblíbené využití papírových krabic je zde rozšířeno o další divadelní možnosti: krabice jsou dekorací, ale v několika případech také dramatickým prvkem. Tak jako je ježek z hlavolamu uložen do své klece, pohybuje se hlavní hrdina v prostoru vymezeném papírovou krabicí. Ta je také materiálem pro jeho vznášedlo – materiálem poetickým, křehkým a zranitelným jako on sám.

Lakomá Barka (III. ročník), divadelní adaptace a režie: Ondřej Lážnovský, loutky: Lenka Hubená, scéna: Petra Vykoukalová

Není žádným tajemstvím, že divadelní souboj s Werichovými pohádkami (zvláště v konfrontaci s jeho vlastní autorskou interpretací) je věcí nelehkou a zapeklitou. A že pohádka – moralita o Lakomé Barce nepatří zrovna k těm, které skýtají nosný příběh – i když tam o dramatické situace zdánlivě není nouze. Ani tentokráte souboj nedopadl přesvědčivě ve prospěch tvůrců – přes veškeré snažení herců a poctivý záměr všech dalších zúčastněných, jako by inscenace postrádala právě onu pověstnou lehkost a šibalskou potutelnost pro Werichovy pohádky tak typickou.

Výstupy aneb Nevídáno, neslýcháno (I. ročník)

(scénografové režírují, režiséři dělají scénografii, scénografové a režiséři hrají divadlo!)

Pod tímto výstižným podtitulem se v osmi samostatných etudách představili posluchači scénografie a režie – dramaturgie s výsledky své dvousemestrální práce v předmětu nazvaném Inscenační praxe. Zadáním bylo vytvořit na vlastní námět příběh beze slov.

Šlo v podstatě o experiment, kdy si letos poprvé posluchači scénografie a režie – dramaturgie v ročním předstihu, ještě než začnou pracovat se svými o rok mladšími hereckými kolegy, ozkoušeli divadelní praxi na vlastní kůži. 8 zdařilých etud (Z těsta, Příběh o mechovém pestíku, Merilin, Pomsta, Supermani, O zamilované ochechuli, Chrám sv. Víta je… a Žaludeční moritát) předvedli posluchači v nepřehledném množství převleků, nápadů a loutek!, se spontánním (nejen fandícím) diváckým ohlasem v prostoru učebny 102 a Řetízku.

Loutkář 3/2007, p. 131.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.