Císařová, Petra: Rej masek v Orient expresu

Ve středu 28. března měla v divadle Minor derniéru inscenace Orient expres. Variaci na slavnou detektivku Aghaty Christie secvičili se studenty DAMU vedoucí pohybového kabinetu na DAMU Martin Pacek a bývalý student katedry alternativního a loutkového divadla Filip Jevič. A protože se každé zpracování detektivního románu může stát díky velkému množství osob a dlouhým vysvětlováním na konci pro diváky nesrozumitelné, zpracovali režiséři tuto látku jako působivé pohybové divadlo masek.

S postavami, které nás budou příběhem provázet, se seznámíme ještě před začátkem představení. Než se divák usadí v hledišti, zavedou ho šipky za jeviště, kde má možnost pozorovat jakési bizarní seskupení osob, jehož význam se ozřejmí v samotném závěru. Na jevišti mezitím slavný detektiv a jeho kolega třídí na velké tabuli důkazy. A vypadají pěkně zmateně. Pak se diváci usadí, světla zhasnou a příběh může začít.

Poirot se na nádraží setkává s přítelem Monsieuem Boucem, který mu nabídne místo ve svém kupé v Orient expresu. Jenže v noci dojde – překvapivě – k vraždě bohatého Američana, v inscenaci znázorněném manekýnem, vlak uvízne v závěji a slavný detektiv se chtě nechtě musí ujmout Objasnění záhady.

Poirot je v inscenaci znázorněn jako dirigent, který pomocí své hůlky řídí věci okolo sebe. Na jeho pokyn postavy okamžitě ustávají v hemžení a setrvávají v nehybnosti. Ze železného balkónku, který představuje kupé i vlak zároveň, vede Poirot své vyšetřování. Podezřelí odpovídají na detektivovy otázky tancem a pohybem. Výslechy jsou tak zpracovány jako efektní taneční a pantomimická čísla.

Každá postava má svůj hudební motiv, na který tancem vyjádří své údajné alibi. Všechny postavy jsou oblečeny v bílém a mají na sobě bizarní masky. Herečce představující pár Andrényových vyrůstají tito manželé z klobouku, maska Itala Foscarelliho se zubí od ucha k uchu, služky vypadají jako mimozemšťané.

Masky a skutečnost, že postavy mluví velmi stylizovaně – s ruským, italským či anglickým přízvukem – a vyjadřují se výhradně pohybem, zdůrazňují fakt, že každý z nich něco předstírá a zakrývá tím pravdu. Všichni působí velmi uměle. To je do dokonalosti dovedeno v postavě průvodčího Pierra-Michela, kterého představuje lampička.

Však je z toho hemžení a zahalování Poirot ke konci vyšetřování úplně zoufalý – podezřelí přestávají poslouchat údery jeho hůlky a rej masek ho málem pohltí. Teprve, když krůček po krůčku začne odhalovat pravdu, postavy si postupně masky sundávají a odkrývají Poirotovi svou skutečnou tvář.

Herci, ve velké většině studenti 3. ročníku KALD DAMU, jsou typově velmi dobře vybráni a své role si při hraní evidentně velmi užívají. Poirot Petra Vančury má velké charisma a s pobaveným až cynickým úsměvem sleduje svého věčně zmateného kolegu Monsiera Bouca v podání Václava Jelínka. Velkou pozornost na sebe strhávají také revmatická kněžna Dragomirová, kterou báječně pohybově ztvárnil Jiří Maryško a neodolatelná Madame Hubbardová Terezy Tausingerové. Její pantomimická kreace, kdy Poirotovi předvádí údajnou přítomnost cizího muže ve svém kupé, patří k největším zážitkům představení.

Z celé inscenace je cítit chuť tvůrců si s danou tématikou pohrát a pobavit nejen sebe, ale i diváky. Jestliže účelem divadla by mělo být diváka také inteligentně zabavit, tato inscenace ho dokonale naplňuje.

Dramatizace: Filip Jevič

Režie: Filip Jevič a Martin Pacek

Choreogrefie: Martin Pacek

Výprava: Máša Černíková, Klára Fonová, a Jaroslav Fidrmuc Hudba: Jakub Dvořáček

Zvuk: Ludovít Kovacs

Psáno z derniéry 28. 3. 2007

Loutkář 2/2007, p. 86.