Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Šulc, Bohuslav: Dvě osobnosti - Josef Skupa a Miloš Kirschner

Kdybych byl žena, mohl bych říci – mí osudoví muži.

Ano, pan profesor byl mým prvním divadelním ředitelem. A nejen to, byl to můj idol, zakladatel mého milovaného divadélka Spejbla a Hurvínka a jejich první interpret. Já, začínající loutkoherec, jsem směl být vedle něho a co víc, hrát s loutkou Hurvínka. Sen se mi stal skutečností.

Ta doba byla ale velice krátká. Profesor Skupa odešel do divadelního nebe a Miloš Kirschner se stal jeho pokračovatelem. Vzpomínám, jak byl Miloš v začátcích nesmírně pilný, jeho zvonivý, krásně znějící jasný hlas Hurvínka byla nádhera, a na jeho boj o nový výraz v interpretaci Spejbla. Od nápodoby hlasu Skupy k vlastnímu výrazu, ale i změně Spejblova charakteru. Jeho začátky různých jazykových verzí, jeho pozdější nádherné autorské práce, prostě byl jsem u zrodu velkého umělce. Byla to nádhera poslouchat improvizace a se stejným nadšením jako publikum se nechat inspirovat k variantám v chování loutky Hurvínka.

Co mi vlastně byl Miloš Kirschner? Nejdříve starší kolega. Pak partner, přítel a já jemu, jak on říkal, jeho nejbližší spolupracovník. Hodně jsme toho spolu nacestovali a nejen s celým divadlem, ale mnohokrát sami v různých pořadech zahraničních televizí. Byla to krásná doba, podobalo se to manželství. A jako v manželství i mezi námi občas byly problémy, spory, nenálady, zvláště když jeho uši naslouchaly falešně mluvícím rtům! Nemohlo to tedy skončit jinak než v mnohých manželstvích – rozvodem. Přesto nepřestanu nikdy vděčit osudu, že jsem s ním mohl být a na slávě Spejbla a Hurvínka se spolu s ním malým dílkem podílet.

Když se chystala oslava pětašedesátých narozenin Josefa Skupy, natáčeli jsme k tomuto výročí s Mirkem Vomelou zdravici Spejbla a Hurvínka pro filmový týdeník. Točilo se v malém studiu naproti restauraci U Fleků. Pan profesot tenkrát poslal do zmíněné restaurace pro občerstvení. Byly to buřty! Z oslavné zdravice se stal nekrolog a náš dluh za ono občerstvení jsme už neměli možnost uhradit.

Proč tahle vzpomínka? Skupa i Kirschner jsou v divadelním nebi a tento dluh, až přijde můj čas, musím do divadelního nebe jít uhradit. Panu profesorovi při této příležitosti řeknu, že jsem byl šťastný v jeho blízkosti, a Miloši Kirschnerovi poděkuji za překrásný kus života a ještě než mě z toho nebe vyhodí, tak si mnoho věcí stačíme vysvětlit.

Oba mi chybí a moc na ně vzpomínám!

Loutkář 2/2007, p. 72.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.