Čech, Ivan: Chrudimské proporce

Na Chrudim jezdí naše Loutkové divadlo Starost už snad od roku 1989 či 1990, to znamená nějakých patnáct let. Někdy to bylo jen na pouť, jindy jsme soutěžili. V tom případě nám pak porotci pěkně “umyli” hlavy (maně vzpomínám, jak nás jeden porotce přesvědčoval o tom, že náš text z 90. let 19. století je barokním divadlem – byť jsme texty posílali pořadatelům předem). Ať jsme se snažili jakkoliv – střídali texty, autory dávno mrtvé jsme měnili za autory živé, střídali jsme typy loutek – vše marno. Jediné, co nám tyto debaty přinesly – krom jistě pochopitelného vzteku – bylo to, že jsme se v průběhu let naučili stát za svým názorem a pojetím naší práce a umíme jej obhájit. Současně však stále přemýšlím, či přemýšlíme, nad některými nezvyklostmi, a ty bych chtěl zveřejnit k úvaze i v Loutkáři, zejména když podobnou myšlenku napsal Luděk Richter tamtéž v č. 4/2005.

Myslím si, že pořadatelé Chrudimi by měli dodržovat jistou proporčnost. Je velmi nápadné, že v jednom ročníku LCH reprezentují celou Moravu soubory dva, zatímco město Hradec Králové zastupuje na této republikové přehlídce souborů resp. skupin šest! I s přihlédnutím k historické tradici lidového loutkářství v Čechách je přeci jen tento nepoměr do očí bijící.

Dalším problémem, kterým by se měli organizátoři přehlídky také zabývat, je jistá “kategorizace” souborů. Soubory reprezentující ZUŠ objedou s jedním představením Kaplici i Chrudim – a už tato skutečnost je trošku sporná. Navíc mnohdy ani sami tvůrci těchto “představení” nezastírají, že jde o krátké etudy, připravené jen a jen pro přehlídku. Po Chrudimi – a po prázdninách – už nebude po “představení” ani vidu, ani slechu.

Jak je možné srovnávat práci divadelního spolku, který ročně odehraje x představení pro veřejnost, inscenaci, která musí být samostatným jevištním celkem, který zabaví diváky. Je nesporné, že příprava takové inscenace dá samozřejmě mnohem více práce, stojí více sil a finančních prostředků – a pak soutěží s pěti či desetiminutovou etudou. Myslel na to některý z porotců? Obávám se, že nikoliv; stěží si pamatují, či vůbec netuší, jak se pracuje mimo profesionální podmínky. Ani oni by však v profesionálním souboru těžko mohli uvést na Mateřince či Skupově Plzni v konkurenci jiných divadel onu desetiminutovou hříčku. Či snad ano?

Jak z toho začarovaného kruhu ven? Vytvořit nějakou kategorizaci soutěžících souborů? Upravit pravidla a řád přehlídky – přesněji vymezit termíny? Snad by bylo spravedlivé, kdyby spolu soutěžily kolektivy ZUŠek, nebo naopak představení, která mohou existovat sama o sobě jako řádný divadelní kus. Ale nad tím by se měli zamyslet pořadatelé v Praze a Chrudimi. Teď už je zřejmě pozdě – ale napřesrok?

Loutkář 2/2007, p. 55.