Dolenská, Kateřina: Až přijde Katzenstein

Na Malé scéně pražského Divadla Minor, která se stala víceméně otevřenou platformou přístupnou nejrůznějším experimentům a studentským kreacím, byla koncem listopadu premiérována inscenace Díra ve zdi (uvedená v rámci Roku se židovskou kulturou a u příležitosti 100. výročí Židovského muzea v Praze), kterou na motivy povídek současného izraelského spisovatele Etgara Kereta zpracovali studenti absolventského ročníku KALD DAMU Petra Tejnorová, Zuzana Vojtíšková a Petr Hašek.

Inscenátoři zvolili soubor Keretových povídek Létající Santini a vybrali z něj čtyři – Děloha, Stesky po Kissingerovi, Katzenstein a Poslední povídku a pak vem to čert. (Titul inscenace Díra ve zdi je ostatně název další Keretovy povídky). Texty Etgara Kereta jsou samy o sobě absurdní, protkané černým humorem a plné literárních hyperbol – krátké povídky překypují bizarními situacemi a fakty, které autor bez mrknutí oka vydává za seriózní realitu. Líčí v nich stěží uvěřitelné události a náhody, ovšem odvyprávěné s naprostou věcností. Prolínání pekla, ráje a pozemského světa je samozřejmou součástí běžného života Keretových mnohdy neúspěšných a smutných hrdinů.

Studenti si vybrané povídky upravili a velmi zručně je navzájem propojili. Inscenaci rámuje příběh postavy spisovatele (variace na Poslední povídku a pak vem to čert), vyprávějící o literátovi, kterému čert, tak jako ostatně všem píšícím autorům, přijde odejmout talent. Ale ještě než se tak stane, stihne spisovatel před očima diváků napsat povídku o děloze, Kissingerovi a nakonec i o nenáviděném Katzensteinovi. Tuto postavu si tvůrci dramatizace vypůjčili ze stejnojmenné povídky, v níž je hlavnímu hrdinovi dáván za nedostižný vzor, a propojili ho se zmiňovaným pekelníkem. Vznikl z něj nedůtklivý nakladatel a věčný kritik Katzenstein, jehož hádka se spisovatelem provází každý napsaný příběh a ve výsledném jevištním tvaru celkem legitimně spojuje i zbylé povídky v jeden celek.

Postavy matky a materialistické slečny Miry, které spolu soupeří o přízeň a jako důkaz lásky požadují vyříznuté srdce té druhé, také plynule přešly z povídky Stesky po Kissingerovi do ústředního konfliktu mezi spisovatelem a Katzensteinem. Zbývající povídka Děloha, kterou inscenace začíná a která vypráví příběh o nejkrásnějším uteru na světě, zase poskytla inscenátorům lehce provokativní rozjezd, jenž diváky snadno uvede do fantazijního světa Keretových povídek, a jevištnímu spisovateli nabídla postavu nespokojeného otce, který mu předhazuje za vzor koho jiného než všudypřítomného Katzensteina.

V jevištní realizaci je patrné, že se zde snoubí (nikoli střetává) rukopis dvou režisérů – každá povídka je vystavěna jinak. Například v Děloze jsou použity loutky (lehce naturalisticky vyvedená děloha a dva malí zlobiví kluci, jejichž gumová tělíčka dovedou neuvěřitelné věci – ovšem přesně v souladu Keretovou poetikou!) a prvky fyzického divadla, zatímco třeba v Kissingerovi je hlavní hrdina složen pouze z rukou herců (Pavol Smolárik a Matija Solce) – je až zarážející, že mu čtyři dlaně tvořící obličej umožní tolik nejrůznějších výrazových proměn. Jeho matka i milá Miri jsou hrány činoherně (Anna Bubníková), přičemž se obě postavy dokážou bleskurychle a vtipně střídat proměnou hereččina postoje a pro ně charakteristických gest.

Postavu Katzensteina na jevišti zase do poslední chvíle (než přijde “opravdový” Katzenstein a spisovatele zlikviduje) zpřítomňuje pouze jakýsi vytahovací mechanismus – vyskakující doslova jako čertík z krabičky – opatřený obrovskými sklapovacími tesáky, jehož ovládá i mluví představitel spisovatele (Jakub Gottwald). Obě dvě postavy v interpretaci jednoho herce se v tomto případě okamžitě střídají díky výrazně odlišeného hlasu.

Rámec konfliktu spisovatele a Katzensteina, který drží povídky pohromadě, posiluje i použití živě hrané hudby s náznakem židovské melodiky (Matija Solce) – každá postava má svůj hudební motiv, který se prolíná celou inscenací. Všechny povídky se odehrávají na bezpříznakové scéně (včetně loutek a kostýmů jí navrhli studenti Máša Černíková a Jiří Nachlinger), která se proměňuje pouze posuny kovových rámů. Svůj jasně vymezený prostor má pouze spisovatel – pohyblivý rám opatřený psacím strojem a loutkou vzteklého Katzensteina.

Studenti svou inscenací Díra ve zdi prokázali schopnost promyšlené práce s textem a jeho nápaditého převedení na jeviště. Jejich skromná inscenace není prvoplánově vtipná, naopak – mísením hravé imaginace s Keretovou posmutnělou vizí světa diváky nejenom potěší, ale také donutí k přemýšlení.

Divadlo Minor a studenti KALD DAMU

Etgar Keret, Petra Tejnorová, Petr Hašek, Zuzana Vojtíšková: Díra ve zdi

Režie: Petra Tejnorová a Petr Hašek

Dramaturgie: Zuzana Vojtíšková

Výprava: Máša Černíková a Jiří Nachlinger

Hudba: Matija Solce

Hrají: Jakub Gottwald, Anna Bubníková, Pavol Smolárik, Matija Solce

Psáno z premiéry 26. listopadu 2006 a reprízy 18. 1. 2007

Loutkář 1/2007, p. 21.