Kosová, Petra: Pavel je Voborník za slovo vzatý

Porota a lidé, kteří v nich často vystupují, svými soudy nad amatérskými inscenacemi příliš často vyvolávají údiv a překvapení.

Už loňská Sněhurka byla jistým varováním, které se ještě podařilo složitým intelektuálním výkonem diváků poodsunout do pozadí. Letos už to bylo těžší.

Využili jednoduchých prostředků: botu a půllitr na provázku, klobouk nebo košili. Hlavně však použili rytmus, hlas a práci s tělem.

Důvěřivá Mařenka skočila Kašpárkovi na špek nejprve u vrby a vzápětí i u skály, kovářský chasník Vítek svému kumpánovi “připadouchovává” a Mařenka pochoduje lesními hvozdy.

Je pravda, že tato neproporcionalita hned zpočátku některé děti vystraší, což soubor po určitých zkušenostech předpokládá, a tak hned chvíli po začátku herec masku odloží a představí se nám coby dobrosrdečný strejda.

Namísto aby věcně převyprávěl příběh, podbízí se (“šišlá”, jak se vžilo to nazývat) jak “roztomilými” loutkami, tak infantilním hlasovým výrazem.

Největším zážitkem byl slimák skateboarďák. A chrudimský výsledek? Jedna z hlavních cen poroty za osobitý a herecký přístup! […] V našem loutkovém divadle přežívá mnoho kultů a symbolů a “moudrostí”. Jedna moudrost však ne! “Král je nahý!”

A Císař?

Loutkář 1/2007, p. 9.