Uher, Pavel: Sedmý Botafogo? K jubileu Ľubomíra Feldeka

Jeden z nejvýznamnějších slovenských básníků – spisovatel, překladatel (kromě jiného souborného Shakespearova díla), filmový a televizní scenárista, pro nás však hlavně

autor činoherních textů pro děti a her loutkových, Ľubomír Feldek, oslaví na podzim (9. 10. 1936) sedmdesátiny. Zajisté vhodná příležitost k osvěžení paměti a doplnění o nová fakta z jubilantovy tvorby posledních let…

Vzhledem k periodiku, pro které tyto řádky vznikly, se zaměřím především na dramatické texty určené loutkám. Snad prvním v řadě byl v roce 1966 Botafogo uvedený postupně v profesionálních loutkových divadlech v Bratislavě, Žilině, Nitře a Košicích, doplněný roku 1972 na triptych Botafogem v čižmách (v Brně uvedený jako Boty pana Botafoga) a v roce 1976 pak o Botafogovo bohatstvo(všechny tři seriálově uvedeny v Banské Bystrici). Hry vydalo nakladatelství Tatran pod titulem 5x Botafogo – k těm už zmiňovaným textům byla přidána Hra, v ktorej sa spí…, jakož i Metafora; obě byly přepsány na Botafoga 4. a 5. Další léta uběhla bez výskytu tohoto na slovo vzatého šprýmaře až doté doby,než na požádání pražského Divadla Spejbla a Hurvínka napsal Ľ. Feldek Hurvínkovo okno, které bylo později přeloženo do slovenštiny a upraveno na Botafogovo okno(1996). Jinými slovy: Botafogo číslo 6 byl na světě!

Nicméně Ľ. Feldek v průběhu let napsal pro činoherní jeviště Pápěrnici (původně filmový scénář Jakubiskova filmu Perinbaba) uváděná jako muzikál v Uherském Hradišti a v loutkové podobě v Banské Bystrici. Následovala variace na Dobšinského slovenskou lidovou pohádku Lomodrevo(2004 Žilina) a letos Dlouhý, Široký a Bystrozraký alebo Keď má bača šťastie na zázraky, objednaný činohrou ve Zvolenu pro Zámecké hry.

Ale nazpět k loutkám, lépe řečeno k Botafogovi. Ten je vlastně hlavním reprezentantem toho nejvýraznějšího a nejprogresivnějšího, co slovenská dramatika pro loutkáře nabízí. Zajímavý je snad i vývoj, kterým titulní postava prošla. První text byl ještě variací na model lidové pohádky, který ctil, i když v moderní podobě, půdorys hry. Jednalo se o únos jedné postavy postavou jinou, načež postava třetí se vydává na cestu za jejím osvobozením. Přitom potkává bytosti, které ji posouvají k cíli, čili se tu naplňuje model známý z lidové slovesnosti.

V. Predmerský, jenž jako tehdejší dramaturg ŠBD Bratislava vznik tohto textu inicioval, vzpomíná na pracovní průběh, kdy autor vymyslel několik možností základního principu, které vzápětí zavrhl. Dramaturg je nicméně sesbíral a dal k nahlédnutí kolegovi Pivkovi v Žilině. Ten z nich sestavil verzi odlišnou od té, která byla premiérovaná v Bratislavě. Po následných peripetiích v Nitře a Košicích se Feldek rozhodl pro verzi původní, poučenou však ve smyslu eliminace podružných motivů a postav.

Svou roli v tom snad sehrály i Botafogovy čižmy, ve kterých se ve finále divák dozví, že všichni spolu – i protihráči titulního hrdiny – nejsou nikým jiným, než samotným Botafogem!

Tuto důslednost pak dovedl autor k naplnění i ve třetím “dílu”: Botafogo je díky svým kouzelnickým schopnostem všemi postavami současně. Je to divadlo na divadle, především ale hra pro potěšení z hry, z pábení, z divadelního šprýmování. Feldek je mistr jazyka, slovního vtipu a logicky postaveného dialogu. Co s tím svedou inscenátoři, to už záleží pouze na jejich schopnostech a fantazii: převést dramatikovo slovo do obrazu a akce není opravdu jednoduché!

Nejuniverzálnějším ze všech botafogovských opusů je nicméně ten první, jeho příběh je i pro zahraničí (které vůči Botafogovi nezůstalo hluché) nejsrozumitelnější, byť je jeho konflikt založen na slůvku zajmout – zaujmout. Realizace v jiném jazykovém prostředí je pro následující dva texty ztížena konotacemi na specifické reálie, které je nutné dešifrovat v první řadě překladem.

Loutkové hry Ľubomíra Feldeka o Botafogovi jsou i po letech tím nejprogresivnějším ve slovenské dramatice pro tento druh divadel. Za pozornost stojí ovšem nejenom výše zmíněné texty činoherní, ale i autorovy práce prozaické (Zelená a Modrá kniha pohádek), které daly vzniknout několika scénickým adaptacím (např. Rozprávky na niti uvedené svého času v loutkových divadlech v Bratislavě a v Žilině). Slovenský rozhlas chystá “fiktivní reportáž Prípad Botafogo” v dramaturgii dlouholeté “spiritus agens” Feldekových textů v bratislavském ŠBD – Katky Revallové. Slovenská obdoba českého Zlatého máje, BIBIANA, chce autorovi věnovat celé podzimní číslo, chystá se rovněž konference k dílu jednoho z nejpozoruhodnějších slovenských literátů současnosti…

K životnímu jubileu Ľubomíra Feldeka se připojujeme upřímnou gratulací a neskromným přáním, aby se jeho aktivní zájem o loutky hned tak brzo nevytratil. Přinejmenším Botafogo č. 7 čeká na své stvoření, “hromtopekl”!

Loutkář 5/2006, p. 204.