Doktor FaustusFoto: Archiv Stanislava Doubravy

Mezinárodní sympozium a mezinárodní loutkářský festival FIDENA v Bochumi (18.–22.5.2014

Ředitelka slavného loutkářského festivalu FIDENA Annette Dabs, která je zároveň předsedkyní Komise UNIMA pro mezinárodní loutkářské festivaly, pořádala letošní sympozium pod názvem – Umělecká svoboda versus kulturní výchova – mezinárodní festivaly v době krize.

Po dvou předcházejících, konaných v letech 2003 a 2007, která se setkala s velkým ohlasem, následovala prospěšná pauza. Ta nastolila, nejen kvůli krizi, aktuální a zajímavá témata pro novou diskusi. Spolupořadatelem sympozia byla Zukunftsakademie NRW Bochum, v jejichž prostorách se sympozium tlumočené do angličtiny a francouzštiny odehrávalo. Diskuse na sympoziu se zaobírala především tím, do jaké míry mají mezinárodní loutkářské festivaly zodpovědnost za dospívající generaci a zda vůbec může tento divadelní druh uspět u věkové skupiny, která prokazatelně vnímá návštěvu loutkového divadla jako jeden z posledních možných bodů zájmu. Co lze udělat pro to, aby se podařilo vytvořit vhodný rámec pro nutnou komunikaci mezi generacemi? Jaká je odpovědnost festivalů, pokud jde o vzdělávání a zprostředkování umění? Jak je možné současně vytvářet a chránit prostor pro uměleckou svobodu potažmo tvůrčí svobodu umělců a jak se bránit proti jejímu omezování snahou plnit přání a požadavky pedagogů, popřípadě přispívat uměním k hospodářskému oživení. Na sympoziu, kde přednášela vybraná skupina odborníků s dlouhou praktickou zkušeností při realizaci interdisciplinárních projektů, byly prezentovány nové a neotřelé vzdělávací programy, které se uplatňují na festivalech pro děti a mládež v Evropě a rovněž „témata“, jak může loutkové divadlo fungovat i pro dospívající. V praxi pak měli účastníci sympozia, převážně ředitelé mezinárodních loutkářských festivalů ze čtyř kontinentů, možnost sledovat tuto cílovou skupinu na řadě představení festivalu FIDENA, kam byla pozvána spolupořádajícím subjektem, Centrem pro umění a tvořivost. Zástupci tohoto centra testovali během festivalu reakce dětí a mládeže a nabízeli jim příležitost učit se od profesionálů. To vše se společným cílem UNIMA a Festivalu FIDENA – diskutovat o budoucnosti loutkového divadla, jehož aktuální šíře a množství forem se zdají být bezbřehé.

Podstatné byly příspěvky z praxe ředitelů festivalů, Louise Lapointe představila historii festivalu Le Trois jours de Castelieres v Montrealu, který je v současnosti nejvýznamnější loutkářskou aktivitou v Québecu. Anurupa Roy z Indie popsala úsilí o zachování všech sedmnácti druhů existujících tradičních forem indického loutkového divadla, o které se snaží UNIMA India. Báječná byla režisérka Barbara Kölling z německého divadla HELIOS Theater Hamm, tvořící pro nejmenší publikum v dlouhodobém programu. Ona a interpret a režisér Michael Lurse sklízejí řadu úspěchů v Evropě a jejich tvorba je pro Naivní divadlo zajímavá i jako potenciál pro budoucí spolupráci na evropském poli. Výborný byl příspěvek paní Katherine Poher žijící v Dánsku a řadí se mezi významné tvůrce divadla pro nejmenší děti. Je nositelkou řady významných ocenění právě za tento druh tvorby. Jistou kuriozitou bylo vystoupení Darren o´Donnella, uměleckého šéfa Mammalian Diving Reflex z Toronta. Jeho příspěvek měl být podle slov ředitelky paní Annette Dabs věnován práci pro dětské publikum, odchýlil se ale zásadním způsobem od tématu až k sebestředné prezentaci zaměřené na dospělé. Podle reakce paní A. Dabs zjevně prezentoval něco jiného, než bylo dojednáno. Jako celek však lze sympozium bezesporu označit za mimořádně úspěšné.

Účastníci sympozia využili i příležitost navštívit kvalitní festivalový program. Zhlédl jsem celkem osm představení. Tři čtvrtiny z nich není snadné označit za loutkové divadlo. Některá však loutková byla a byla vskutku výborná. Íránské představení skupiny Yase Tamam – Count to one (Počítej do jedné) režisérky Zahry Sabri vyjadřovalo velmi odvážný postoj i protiválečné stanovisko. V zemi, kde armáda a tajná policie ovládá a řídí životy obyvatel, se jedná o čin, který pro tvůrce znamená reálné ohrožení ze strany režimu. Představení Bič choreografky Boukje Schweigman z Holandska bylo zajímavým fyzickým tréninkem. Choreografka se odjela připravovat do Asie, aby tam studovala umění techniky ovládání biče, kromě jiného na chování opic. Vrátila se s jistotou, že být mistryní v jeho ovládání možné není a že bič je předmět, který si žije svým vlastním životem. Tento neobyčejný výzkum se stal základem pro práci čtyř tanečnic, které se před publikem snažily dokázat, že bič není pouhou rekvizitou, ale může pokročit do světa animovaných předmětů. Představení označené v programu jako dech beroucí mi dýchací potíže nezpůsobilo.

Velmi dobře bylo přijato představení Doctor Faust reorganised divadla z Magdeburgu, jednoho z posledních bojovníků na poli stálých loutkových divadel z bývalé NDR. Tři postavy v čarodějnické kuchyni hrají nejmilovanější německou látku, Goetheova Fausta, inscenovanou s nadhledem i s velmi dobrou loutkářskou technikou. Další německé představení Sólo s nosem, určené jako jedno z mála dětskému publiku, by pro Mateřinku nestačilo.

Jedním z Highlights of Festival bylo představení What do you mean, what do you mean belgické Needcompany. Hlavní protagonista, muzikant a tanečník Maarten Seghers, patří k častým hostujícím tvůrcům FIDENY a publikum jej má zjevně v oblibě. Představení vzniklo speciálně na objednávku FIDENY, s loutkovým divadlem nemělo společného zhola nic, ale publikum bylo výsledkem nadšené. Napadala mě ironická poznámka, že tvůrčí svoboda by možná měla mít občas nějaký limit. Bohužel bylo zrušené představení francouzského divadla SKAPPA, kvůli kterému jsem zůstával o den déle. Jednalo se o Guliverovy příběhy s věkovou adresou od pěti let, zajímalo mě už jen to, jak lze pro tento věk hrát Swiftův příběh beze slov. Tak snad příště.

FIDENU považuji za nejlepší, nebo alespoň za jeden z nejlepších evropských loutkářských festivalů. Kdybych neznal ředitelku Annettu Dabs dlouhá léta, měl bych letos z vybraných představení pocit, že trend loutkového divadla spočívá především v realizaci představení bez loutek. Nicméně jsem vnímal letošní program, i v souvislosti se Sympoziem, jako určitou provokaci s cílem ověřit si, co v současné době publikum oslovuje. Vzhledem k tradiční kultivovanosti německých diváků a jejich velké zkušenosti s pestrými formami loutkového divadla pro dospělé jsem nezaznamenal mnoho negativních reakcí. Trochu mě to zneklidňovalo, ale v rozhovoru s Annettou Dabs jsem porozuměl, že program připravila zcela záměrně jako hraniční, s jasným cílem vyvolat diskusi. A také jsem se od ní dozvěděl, že příští FIDENU plánuje věnovat výlučně tradičnímu loutkovému divadlu z různých konců světa. Dobře totiž ví, že je nutné trvale připomínat kořeny, ze kterých dnešní podoba loutkového divadla pochází. A dopředu ví, že publikum bude spokojené.

Stanislav Doubrava, 23. 9. 2014

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.