Konec zimy (nebo předzvěst jara) v Montrealu

V termínu 5.-12.3.2013 jsem v kanadského Montrealu absolvoval zasedání Komise pro mezinárodní festivaly UNIMA, které jsem 12 let předsedal a po kongresu UNIMA v Číně jsem byl znovu přizván ke spolupráci a členství.

Zároveň jsem byl pozván ředitelkou mezinárodního loutkářského festivalu Les Trois Jours de Casteliers paní Louisou Lapointe abych se zúčastnil programu 8.ročníku. Na festival byla pozvána řada zahraničních pozorovatelů, ředitelů festivalů i organizátorů kulturních akcí z Evropy, USA a Kanady, tedy báječná příležitost jak prohloubit povědomí o Naivním divadle Liberec, o festivalu Mateřinka a o českém loutkovém divadle obecně.

První schůze Komise pro mezinárodní festivaly se konala na půdě UQAM,- montrealské university. Účastníky přivítala režisérka a pedagogická vedoucí universitního Art Programu zaměřeného na loutkové divadlo paní Martha Adam, která vedla zasedání Komise pro UNIMA pro profesionální formaci, probíhající současně s programem „naší“ komise, další den se pak obě zasedání spojila. Asociace quebeckých loutkářů uspořádala při příležitosti setkání UNIMA matiné,(v podstatě loutkářskou burzu), kde jsem se kromě mnoha zástupců souborů setkal i s ředitelkou a režisérkou Théatre L´Illusion z Montrealu, paní Claire Voisard, kterou z Čech dobře známe a která v současné době buduje v Montrealu nové, větší divadlo. Tak, jako další kanadské soubory, má o spolupráci s českými tvůrci eminentní zájem.

Festival Les Trois Jours de Casteliers zahájil svůj 8. ročník společenským setkáním v krásném divadle Outremont ve stylu Art Deco, za přítomnosti osobností z kulturní i politické sféry Montrealu. Díky úsilí ředitelky Louisy Lapointe se festival stal uznávanou a podporovanou akcí. Po pádu tradičního festivalu Maniganses v Jonquiere, který ohlásil na konci loňského roku bankrot, se jedná prakticky o nejvýznamnější loutkářský festival v celém Québecu.

Zahajovací představení Bastard bylo z Evropy. Dnes slavný, v Holandsku žijící a tvořící Brazilec Duda Paiva, kterého známe i z jeho hostování na Spectaculu interesse, přivezl svojí bravurní kreaci podle povídky B. Viana Srdcerváč, se kterou objíždí svět. Také v Montrealu sklidil zasloužené ovace, jeho výkon bylo to nejlepší, co program nabídl. V dalších dnech probíhal intenzívní festivalový maraton, začínalo se ráno v 9.00 a končilo pozdě večer. Z představení bych zmínil skotskou herečku Shonu Reppe,nositelku řady britských divadelních ocenění, která hrála představení Potato needs a bath (Brambora potřebuje koupel) pro malé děti s kuchyňskou dekorací a s využitím ovoce a zeleniny jako postav příběhu. Kultivovaná, srozumitelná produkce, která se líbila dětem i dospělým. Litevský Stalo Teatras z Vilniusu přijel s představením Čápův dar. Soubor, avizovaný jako divadlo objektů, čerpá inspiraci z tradičních litevských pověstí a příběhů, vytváří loutky přímo při hře a využívá tradičních lidových hudebních nástrojů. I když bylo patrné, že se snaží o styl, byl příběh zdlouhavý a „lidová hudba“, smyčkovaná přímo na scéně počítačem, byla spíše nepříjemná. Zajímavá byla výstava marionet slavného loutkáře Ronnie(ho) Burketta z Toronta, který je dlouhá léta vrcholným představitelem marionetářského oboru v Kanadě i ve světě. Svými exponáty zaplnil celé foyer divadla i řadu outremontských výloh.

Součástí programu bylo několik domácích představení charakteru „Work in Progress,“ jež se, zejména v posledních letech. stávají součástí festivalových akcí, kdy publikum může sledovat stav a vývoj tvorby a ti trpěliví mohou, po čase, někdy v budoucnu, zhlédnout výsledný celek. Dohromady jsem viděl na různých místech 16 produkcí různé úrovně. Poslední velké představení – divadlo Motus, Luna dans les Yeux de mon pére (Luna v očích mého otce), bylo opět v sále divadla Outremont.

Krásný zážitek pořadatelé přichystali zahraničním hostům v depozitáři montrealského muzea. Zhlédli jsme zde úžasnou kolekci eskymáckých (přesněji innuitských) sochařských děl z měkkého kamene, kterému říkají „soap stone“ i uměleckých výtvorů z velrybích kostí i mrožích klů. Čtrnáct kmenů, rozesetých na nejsevernějším polostrově Nunnaviik v Québecu, požívá významnou ochranu quebecké vlády,jejich atrefakty jsou pečlivě uchovávány a chráněny a často vystavovány doma i ve světě.

Kromě zasedání komise a festivalu jsem absolvoval řadu setkání s kolegy z Evropy, s ředitelem festivalu v Calgary panem Brianem Dorschtem, se zástupkyní Nadace Jima Hensona z USA Pamelou Arciero, s programovou ředitelkou nově připravovaného festivalu Stephanie Fillippi z Toronta, Irinou Niculescu a Johnem Lewandovskim z USA a dalšími, kterým jsem mohl předat kromě dalších zajímavých materiálů Institutu umění-Divadelního ústavu propagujících českou kulturu i Loutkáře v anglické verzi.

Stanislav Doubrava, 30. 4. 2013

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.