1. Mezinárodní festival loutkových divadel v Baku

Pozvání do Ázerbájdžánu jsem obdržel jako viceprezident UNIMA International a jako ředitel NDL a festivalu Mateřinka od pana Shaiga Safarova v červnu 2011. Shaig Safarov, ředitel festivalu je výjimečnou osobností s velkou mezinárodní zkušeností, původní profesí režisér, nyní překladatel divadelní literatury, iniciátor a organizátor mezinárodních akcí. Měl být i hostem letošní Mateřinky v Liberci, svou naplánovanou cestu ale z naléhavých důvodů odložil.

Festival (1. – 6. 11. 2011) byl věnován 20. výročí vzniku nezávislosti Ázerbájdžánské republiky a hostil divadla z Velké Británie, Itálie, Španělska, Rakouska, Turecka, Gruzie, Ruska, Ukrajiny, Rumunska, Egypta, Jordánska, Estonska, Litvy, Uzbekistánu a Kazachstánu. Zároveň byli pozváni nejvyšší zástupci světových mezinárodních divadelních organizací. ITI – Mezinárodní divadelní institut zastupoval generální sekretář Tobias Biancone, za ASSITEJ – Světovou Asociaci divadla pro děti a mládež přijela prezidentka Yvette Hardie z Jihoafrické republiky, divadelní kritiky sdružené v AICT reprezentoval Michel Vaïs z Kanady a UNIMU generální sekretář Jacques Trudeau a já. Součástí festivalu bylo i mezinárodní sympozium „Loutkářský svět východu a západu: Myšlenky, rozvoj a techniky“ na kterém jsem stručně prezentoval historii českého loutkového divadla, Naivního divadla Liberec a festivalu Mateřinka.

Festival v Baku byl jedním z projektů státního programu podpory ázerbájdžánského divadla na období 2009–2019. Do tohoto programu vložila vláda částku neuvěřitelných 36 miliónů dolarů, určenou pro mezinárodní projekty s cílem pozdvihnout prostřednictvím mezinárodních kontaktů a spolupráce současné azerbájdžánské divadlo na nejvyšší možnou úroveň.

Festival zahajoval Ministr kultury a turismu Ázerbájdžánu pan Abulfas Garayev, se kterým jsem se měl možnost setkat po zahájení v úzkém kruhu při rozhovoru v pracovně ředitele divadla, společně s prezidentkou ASSITEJ paní Yvette Hardie a generálním sekretářem UNIMA panem Jacquesem Trudeau. Ministr na ní zopakoval výši podpory a na můj dotaz, zda jsem opravdu dobře slyšel, mne se smíchem ujistil, že ano. Vláda si uvědomuje nutnost podpory kreativity a vzdělávání prostřednictvím mezinárodní spolupráce, bez ohledu na náboženství či víru a také to, že pouze dlouhodobá péče o kulturní rozvoj je schopna přinášet výsledky. No, slyšeli jste něco podobného od některého českého politika? Nevěřil jsem vlastním uším!

Maraton festivalu zahájil domácí loutkářský soubor z Baku. Na platformě před divadlem s výhledem na moře odehrál s obřími loutkami hudebně pohybovou férii na tradiční orientální téma a poté v sále pro téměř 400 lidí uvedl inscenace Bílá a černá. Jednoduchý příběh, jemuž v programu přisoudili filozofický význam, tvořilo několik epizod, posouvajících cestu smutného chlapce ke sdělení, že nejdůležitější ze všeho je láska a porozumění, které dokážou osvětlovat cestu světem až ke slunci. Vcelku jemné, ale nijak novátorské černodivadelní představení neurvalým způsobem ničila místní média, která svítí do sálu i na jeviště, dupou, přelézají sem a tam a něco jako hraní jim zjevně nevadí. S láskou jsem vzpomínal na občasného nešťastníka, který zapomene vypnout mobil v divadle v Čechách. V Baku telefonují během představení běžně.

Festivalový program probíhal v řadě divadel a soustředil se nejen na soubory z regionu (Turecko, Gruzie, Uzbekistán, Írán (s výborným tradičním Mobarakem) a na současné ruské autonomní republiky (Baškirská, Čuvašská, Tatarská), nesoucí znaky tradičního vlivu Obrazcovovy školy, ale i na Egypt, Jordánsko, a na evropské zástupce, kteří si byli schopni hradit cestovní náklady z vlastních zdrojů. Viděl jsem jich několik, žádný však nebyl více než průměrný.

Výjimku tvořilo pouze divadlo Lele z litevského Vilniusu s kultivovaným představením Music Box, srozumitelným příběhem dítěte, na něž nemají rodiče čas. Stará hrací skříňka v koutě místnosti v minulosti fungovala a doma byla radostná pohoda. S plynoucími roky se však porouchala a rodinná atmosféra se kvůli práci a nedostatku času rodičů vytratila. Dítě se rozhodne hledat ztracené součástky, samozřejmě úspěšně a vše se vrací do starých dobrých kolejí. Představení s velmi dobrými hereckými výkony, s dobrým režijním vedením a příjemnou výpravou by mohlo být vhodné i pro některý český festival.

Opačný dojem mi připravilo egyptské loutkové divadlo, se kterým jsem se setkal poprvé. Nezajímavé představení divadla z Káhiry, hrající prostinký příběh o líném chlapci. Kompletní playbacková konzerva a bezbarvé loutkářské výkony byly nadšeně kvitovány publikem, kterému před představením rozdali egyptské vlajky – měl jsem pocit, že jsem ve středu oslav egyptského národního svátku.

Ředitel festivalu Shaig Safarov si v našem rozhovoru povzdechl, že na ambasádě v Baku nebyly o českém loutkovém divadle dostupné žádné informace. Poprosil jsem tedy o schůzku s panem velvyslancem ing. Radkem Matulou, sympatickým zástupcem ČR v Ázerbájdžánu, který mi věnoval příjemnou půlhodinku. Předal jsem mu publikace o NDL, Mateřince a hlavně brožuru Niny Malíkové a kol. Czech Puppet Theatre Yesterday and Today, která poskytuje informace pro první kontakt téměř vyčerpávající. Snad to tedy bude pro budoucnost loutkářských kontaktů lepší.

Možnost navštívit 1. Mezinárodní loutkářský festival v Baku byla důležitou příležitostí k získání informací o této oblasti. Pro české loutkáře, ale i pro celý obor českého divadla je zde řada překvapivých šancí ke spolupráci, která se velmi otevřeně nabízí – ať na poli vzájemných výměn divadelních souborů, při výstavách, při účasti odborníků na plánovaných mezinárodních sympóziích, či při hostování českých divadelních tvůrců. Několikrát zmiňovaný zájem o divadelní literaturu z ČR a možnost uplatnění českých autorů na divadelních scénách v Ázerbájdžánu by neměly zůstat bez adekvátní české reakce. A vzhledem k přístupu a zájmu zdejších oficiálních míst lze jen zvolat: vzhůru do Ázerbájdžánu!

Stanislav Doubrava, 6. 12. 2011

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: