Poselství ke Světovému dni divadla loutkářství 21. března 2020

Světovým dnem loutkářství ustanovila 21. březen UNIMA (Mezinárodní unie loutkářů) poprvé v roce 2000. Na celém světě se na počest loutkářského oboru koná řada akcí a k sepsání poselství je vyzvána významná světová osobnost loutkového divadla.

V roce 2009 to byl například český umělec Petr Matásek. Světový den loutkářství se v současné době v jednom týdnu propojuje se Světovým dnem divadla (27. března) a Světovým dnem divadla pro děti a mládež (20. března). Poselství ke Světovému dni loutkářství letos vznikalo pod heslem Hlasy Ameriky pro mír a jsou pod ním podepsáni čtyři američtí umělci: argentinský režisér, herec a scénograf Osvaldo Gabrieli, nikaragujská loutkářka a pedagožka Zoa Meza, portorický režisér a producent Manuel Antonio Morán a kubánský režisér a herec Rubén Darío Salazar.

Manuel Antonio Morán

Hlas ze Severní Ameriky

Probudit se nanovo

Po celém americkém kontinentě dochází k novému probuzení, slyšíme mocné volání po míru, spravedlnosti a rovnosti. Američané ze Severní, Střední i Jižní Ameriky jsou na protestech, demonstracích a pochodech čím dál víc slyšet, využívají svého práva na svobodu vyjadřování. Zasazujeme se o mír, o naše domorodé komunity, o práva žen, dívek a chlapců, imigrantů, o rovnost a rozmanitost, o životní prostředí, bojujeme proti chudobě, žádáme odchod či svržení vládců a zkorumpovaných vlád. Je to dlouhý seznam. Bohužel se utápíme v nespravedlnostech a přišel čas, aby se lidé sjednotili a ozvali se.

Technologie nás sbližují, informují – ale často také mylně. Umožňují nám okamžitě se s kýmkoliv spojit. Díky tomuto novému světovému bohatství jsme ve svém boji posíleni, naše hlasy jsou slyšet víc než kdy dřív.

V minulosti bylo loutkové divadlo vždy zdrojem zábavy, ale také nástrojem protestu, vyjádření společenské kritiky establishmentu a odhalování nespravedlnosti. Tak je tomu dosud. Současné loutkové divadlo se v celé Americe stalo skvělým, mocným spojencem, stimulem celého hnutí, který zesiluje a vyjadřuje ono volání. Díky sociálním sítím a jiným internetovým zdrojům vidíme, že na většině manifestací a protestů loutky nechybí.

Mír je základní lidské právo. Dokonce svým způsobem všechna ostatní práva zaručuje. Zároveň je ale ze své podstaty spojený se svobodou. Americký aktivista Malcolm X říká: „Mír a svoboda jsou nerozlučné, protože míru a klidu nedosáhne nikdo, kdo není svobodný.“ Svoboda je ideální stav, na který všichni máme právo, a právě oni usilují tato občanská hnutí.

Velká Matka Tereza z Kalkaty řekla: „Mír začíná úsměvem.“ Loutky jsou prostředníky míru, protože úsměv vzbuzují. Poděkujme loutkám a oslavujme je, že nám pomáhají vyjadřovat to, oč usilujeme, a že nám skýtají chvíle klidu, veselí a štěstí, že nám na tváři kouzlí úsměvy, protože na nich stojí mír.

Dnes, ve Světový den loutkářství, slavme loutky a ty, kdo je oživují, protože jsou našimi spojenci v hledání lepšího světa, lepší budoucnosti.

Manuel Antonio Morán Martínez (San Juan, Portoriko) je někdejší předseda UNIMA-USA a momentálně místopředseda UNIMA, kde zároveň předsedá americké komisi. Získal bakalářský titul v oboru divadlo a humanitní vědy z University of Puerto Rico. Na New York University (NYU) vystudoval magisterský program hudebního divadla a výchovné dramatiky, z níž si později udělal i doktorát. Univerzitní stáže absolvoval i ve Filadelfii, Španělsku a Londýně. Před více než třiceti lety založil SEA, Society of the Educational Arts Inc. a newyorské Teatro SEA – jediné latinskoamerické divadlo pro děti v USA (www.teatrosea.org). Je hercem, loutkářem, dramatikem a skladatelem, také zpěvákem, producentem a divadelním a filmovým režisérem. Jeho divadelní a literární dílo bylo vydáno na Kubě, v Portoriku a ve Spojených státech, jeho inscenace se hrály v zemích po celém světě. Jeho třídílný dokumentární film Loutkářství v hispánském Karibiku, věnující se loutkovému divadlu na Kubě, v Dominikánské republice a v Portoriku, se dál s úspěchem hraje na filmových a loutkářských festivalech ve světě. Obdržel řadu cen od NY Latin Critics Association (ACE), od Hispanic Organization of Latin Actors (HOLA), od UNIMA-USA má cenu výjimečnosti v loutkářství. Je zakladatelem a šéfproducentem International newyorského Puppet Fringe Festivalu (www.puppetfringenyc.com). Momentálně vede La Hoja del Titiritero, digitální magazín zaměřený na latinskoamerické loutkářství.

Zoa Meza

Hlas ze Střední Ameriky

Drazí přátelé loutkáři, partneři a členové UNIMA, kolegové z loutkářského světa, dostala jsem nabídku napsat poselství ke Světovému dni loutkářství 2020, což je mi velkou ctí a potěšením.

Drazí přátelé, jsem hrdou členkou loutkářské komunity a hrdou obyvatelkou Střední Ameriky. Problémy této oblasti nám coby umělcům nejsou cizí, pociťujeme je na vlastní kůži a zažíváme v realitě. Naši autoři a jejich díla promlouvají, spojují nás s naším světem, s blízkostí, svěřují nám své výtvory a obohacují historii našich kultur.

My, loutkáři, jsme skvělí architekti radosti, kterou zas a znovu dodáváme, ba dokonce znovu nalézáme. Loutky jsou skvělými tvůrci lásky a míru, s mistrovskou fantazií se lépe než kdo jiný naladí na proměny situací. Když tvoříme, dáváme život nejen samotnému dílu, ale i předmětům, skrze něž komunikujeme se společností a stavíme mosty k představivosti a fantazii. Tato skutečnost podněcuje bujnou fantazii u dětí, jejich osobnostní růst a také soudržnost společenství.

V závazku vzdělávat mají loutkáři své místo. Jelikož sloužíme platformě pro sdílení a výměnu tvůrčích nápadů a vědomostí, nejenže obohacujeme kulturní dědictví každého národa a celého lidstva, ale sloužíme obecnému dobru. Našimi školami jsou i náměstí a ulice, kde sebe i jiné učíme s láskou, abychom dosáhli míru, za pomoci umění hry s předměty.

My, středoameričtí loutkáři, máme závazek podněcovat nové a budoucí generace mladých lidí v loutkářském umění, zasít ve svém regionu loutková semínka a usilovat o ušlechtilé hodnoty: toleranci, chápání a mír. Naše doba si od nás žádá ohromnou zodpovědnost: chránit život a planetu. My, středoameričtí loutkáři, máme závazek posilovat své možnosti, stát se lepšími vodiči, hýčkat talent a s odvahou se pouštět do nových témat. Střední Amerika si prošla kalamitami, přírodními katastrofami, válkami a sociálními konflikty. Umění doufat je součástí toho, co nám umělcům umožňuje hrou s loutkou přinášet naději zasaženým populacím, obětem těchto událostí. Tento nádherný úděl loutky, který roste uprostřed beznaděje a bolesti, vyvolává smích a radost, který známe z dětství, i v útulcích a válečných zónách, coby nástroj souladu, ochrany života, paměti, kulturní identity.

Oslavujme tedy nejen z lásky k loutkářskému umění, ale z lásky k lidstvu, porozumění mezi lidmi bez ohledu na jejich původ, kulturní odlišnosti či náboženská nebo politická přesvědčení.

Oslavujme společně mír.

Zao Meza (Zao Damaris Meza Bermudez) se narodila v nikaragujské Chinandeze. Je herečka, loutkářka, spisovatelka, dramatička, storytellerka a divadelní pedagožka. Roku 1981 založila loutkové divadlo Guachipilín, kde získala loutkářské a dramatické zkušenosti. Loutkoherectví studovala například u Gonzala Cuellara v Bolívii, Nicoláse Loureira v Uruguay či Otela Zarsiho v Itálii. Mezi její texty patří: Stories of the Sun and the Moon 1986, CUECATL, Stories, Songs and Puppets of Latin America 1987, Francisca and Death, 1988, The Gueguense, 2008, Cipaltonal the Princess, 2011, Marimba of Stories (2011), Travel, 2012, Pirates 2013, Reading is Flying in the Imaginary 2018.

Darío Salazar

Hlas z Karibiku

Velký závazek

Narodil jsem se na ostrově Kuba v Karibiku a stále zde žiju. Kuba má tvar krokodýla a říká se, že při pohledu z nebe má zářivě zelenou barvu. Nevím o žádném dalším názvu, který by dokázal rozechvět mé srdce tak jako tato čtyři písmena. Není to dokonalá země a já to vím. Ale která země se může chlubit dokonalostí? Každý den bojujeme za to, abychom se jí přiblížili. A protože jsem loutkář, jsem hrdý na to, že od roku 1959 je toho divadlo v celé zemi neúnavným zrcadlem. Vytvořili jsme hnutí s ambicemi a sny celku, kterému vládnou osobnosti, komunitu, která sjednocuje rozdíly jako symbol harmonie a míru bez ohledu na rozdíly.

O čem loutky v našem národě mluví? Co veřejnost nachází v našich představeních? Co diváci potřebují? Otázky víří mezi problémy, kterým čelí naše planeta, živoucí sféra, jež se otáčí uprostřed ničeho.

První příběhy se hrály na kubánských oltářích a napsali je režisér a dramatik Modesto Centeno a básník Nicolás Guillén ve 40. letech 20. století. Byly ovlivněny klasickými příběhy (Karkulka) a kromě jiného se zabývaly problémy rasismu a sociálními nerovnostmi (Báseň s dětmi). Od dob republikánské éry, kdy tyto naivní inscenace vytvářeli průkopníci kubánského loutkářského umění jako bratři Camejo a Pepé Carrilovi, Dora Alonso, Beba Farías, Dora Carvajal, Nancy Delbert a María Antonia Fariñas, se toto umění rychle proměňuje. Na přelomu 20. a 21. století se některá díla napsaná na ostrově zabývají pouze klimatickými změnami a ideologickými rozdíly. Legendy a bajky o zvířatech, králích, princích a princeznách mohou klidně koexistovat společně s texty popisujícími dramatické změny v dnešní společnosti a odkazujícími na nemoci a epidemie, se kterými se obtížně bojuje. Zlo, které se objevovalo ve starých příbězích plných čarodějnic, čarodějů a válek, je nyní skutečnou hrozbou a noční můrou, která hned tak nezmizí. Nadměrné používání umělé inteligence ochromuje mozky a duše mladých i starých. To, co by mělo sloužit jako světlo na konci tunelu, je zesměšňováno, což vede k vytváření geopolitického napětí. Země jsou rozdělené. Vytvářejí se oblasti nesmiřitelných přátel a nepřátel, kde jsou všichni součástí zápasu, který snad ani nemá konce. Uprostřed všech těch katastrof se loutkáři pomocí svých představení snaží vyjádřit k tomu, o co přicházíme, a k problémům, které nás rozdělují místo toho, aby nás stmelovaly. A tento výkřik, který se začal šířit po celém světě, zatím moc neznamená. Je potřeba být slyšet víc. Více naléhat.

Jak mohou loutky zabránit smrti tisícovek dětí, žen a starých lidí, pokud samy žijí v iluzorním, křehkém a pomíjivém vesmíru, ve kterém se snaží vyrovnat třídní rozdíly a podporovat kulturní hodnoty nezávisle na každodenní realitě, pokud jsou vydány na milost a nemilost ekonomickému a útočnému chaosu, který s nimi nepočítá? Jak můžeme přetvořit jednotlivá gesta, dojmy, zvuky a promluvy našich loutek na sílu, která by se mohla měřit s nespravedlností a nedostatkem paktů a dohod? V současných podmínkách je vzkaz pro Světový den loutkářství velkým závazkem. Musím najít slova, která přeletí nad vodami Karibiku na jiné světadíly. Odkazuji se na postavení, které loutky získaly v historii; ony i jejich přátelé přežily zlé doby, období bez víry a naděje, a přesto jsou stále tady jako aktivní součást změn zásadních pro dobro lidstva.

Pojďme pomoci loutkám v tomto donkichotském zápase o zlepšení soužití na planetě! Ony samy toho moc nezmůžou. Kouzla a věštby nedávné minulosti již nejsou aktuální. Do boje za život se také musí zapojit tvůrci a nesmí se promarnit ani jedna příležitost. Není čas zabývat se hloupými příběhy s mizernou hudbou nebo vyrábět panenky, kostýmy nebo scénu, která v sobě nemá nic kreativního, objevného nebo obohacujícího. Jsou tou nejlepší zbraní v našich zákopech a výhodou v nutných kompromisech pro tvůrce tradičního i experimentálního divadla.

Věřím, že každý umí létat stejně jako ve fantaskních příbězích z minulosti. Let je metaforou pro vysokou kvalitu, které by naše hry měly dosáhnout v boji za výchovu dobrých lidí do budoucna. V animovaných formách musíme hledat nové utopie, křísit umírající optimismus a víru, která nás může zachránit. Pokaždé, když zaujmeme naše diváky a jejich duše jsou okouzlené a probuzené, vyhráváme novou křížovou výpravu v tom, co nazýváme ŽIVOT.

Rubén Darío Salazar je režisér, herec, loutkář, divadelní vědec a učitel. Je ředitelem Teatro de Las Estaciones od jeho založení v roce 1994. Studoval scénická umění a má magisterský titul z režie na University of the Arts v Havaně. Svou kariéru začal v roce 1987 ve městě Matanzas jako člen divadla Teatro Papalote. Zúčastnil se festivalů a veletrhů v Evropě, Asii a na různých místech Ameriky. Publikuje v odborných divadelních časopisech a v kubánských i mezinárodních redakcích. S Norge Espinosou získal cenu Rine Leal Theater Prize, kterou uděluje vydavatelství Tablas-Alarcos za knihu Mýtus, pravda a oltář o životě a práci bratrů Cameja a Carrila a dále Cenu literárních kritiků (2012). Za své herecké a režijní výkony získal řadu kubánských i mezinárodních cen a ocenění. Je generálním tajemníkem kubánského střediska UNIMA, mezinárodním poradcem UNIMA a viceprezidentem komise pro karibskou oblast UNIMA 3Americas. Několikrát byl nominován na Mezinárodní divadelní cenu.

Osvaldo Gabrieli

Hlas z Jižní Ameriky

Když mě prezident UNIMA Dadi Pudumjee vyzval, abych vytvořil plakát k oslavám Světového dne loutkářství, sdělil mi, že ústředním tématem bude mír. První, co mě napadlo, byla vlajka Whipala, která je symbolem původních obyvatel v Andách. Na vlajce jsou všechny barvy duhy, které odkazují k rozdílům mezi národy a lidmi, kteří žijí v souladu se matkou Zemí. Je to také vlajka symbolizující odboj andských národů bojujících za mír. Z barevných čtverečků jsem vytvořil tři dlouhé křivky, které vypadají jako listy papíru a symbolizují tři Ameriky. Pohoří jsou rozdělena do tří čar a vidíme zde i dva hady, kteří představují sjednocení moudrosti a duchovní síly. Ruka uprostřed zobrazuje Gyan Mudru, gesto vnitřního vědění. Na kresbě je ruka držící papírovou květinu, symbol lotosu – čistoty. Je to ruka loutkáře, který si přeje mír a nabízí světu papírovou květinu.

Osvaldo Gabrieli je režisér, herec, loutkář, scénograf a kostýmní výtvarník. Narodil se v argentinském Buenos Aires a vystudoval výtvarné umění na Schools of Fine Arts v Buenos Aires. V Argentině také studoval divadelní režii u Ariela Bufana. Byl šéfem uměleckého souboru loutkářů v Teatro Municipal Gral. San Martin, kde také účinkoval. V roce 1984 založil soubor XPTO Group, s nímž vytvořil 25 divadelních inscenací a získal za ně více než dvacet významných divadelních cen.

-red-, 21. 3. 2020

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.