Loutkar.online
logo ZvonečekFoto: Zvoneček

NOVODVORSKÝ ZVONEČEK

Kulturní dům na Novodvorské v sobotu 23. listopadu ožil skrze loutky a děti. Konal se totiž již pátý ročník divadelního festivalu Novodvorský zvoneček. Kromě návštěvy inscenací měli děti a jejich rodiče možnost nakreslit pohled pro Ježíškova vnoučata, vyzkoušet si hraní s maňásky nebo vyrobit loutky z korku od vína.

Dramaturgie festivalu byla velmi pestrá. K vidění byly jak amatérské, tak profesionální soubory, které se utkaly o pozornost nejnáročnějších diváků ¬- dětí.

logo ZvonečekFoto: Zvoneček

První představení, které jsem viděla, bylo od skupiny Toy Machine s názvem Cirkusárium. Dva herci (Tomáš Porazil a Tomáš Běhal) se střídali v loutkových kejklích. Hudební doprovod zajišťoval akordeon, trubka, flétna a kytara. Jako téma si vzali cirkus, ve kterém se kromě hudebníků neobjevovali žádní lidé. Cirkus se odehrával na malém jevišťátku na stole, nicméně to aktéry nijak neomezovalo. Rodinná trojice opičích akrobatů se sebevědomě pohybovala po celé ploše reálného jeviště. Nejmladší z nich, Jumper, předvedl divákům moonwalk. Majitelka cirkusu, růžová chobotnice, dokonce předvedla vrtulník chapadel. Uvaděč, kůň na jednokolce, byl jedinou marionetou souboru, jinak využívali loutky na tyčce nebo lankách vedené z boku. Cirkusový kolotoč loutek zkrátka dokázal udržet pozornost i těch nejmenších diváků.

Následující inscenace souboru Loutky bez hranic dostála svému jménu. Příběhy malé Lupitiny Gonzáles ukazovaly dětem téma smrti a Día de los Muertos (v překladu Den mrtvých), což je obdoba českých Dušiček. Dora Brouzková dvěma dětem a jednomu dospělému nejprve rozdala role: květinářka, pyrotechnik a vrba. Scéna byla tvořená malou, pohyblivou krabicí, kterou si v průběhu představení připnula na sebe. Uvnitř byl posmrtný obývák, jehož obyvatelé téměř beckettovsky čekali na Dušičkového psa. Marionetoví umrlci si krátili čas vyprávěním známé pohádky o slepičce a kohoutkovi. Protože ale šlo o pohádku ze záhrobí, slepička a postupně i všechna ostatní zvířátka nakonec umřela. Mrtvá zvířátka, tvořená jen 2D lepenkovou loutkou, pak Brouzková připevnila magnetem na jeviště, nožkama vzhůru. Posléze byli všichni přivítáni do země mrtvých, a tak čekali dál. Dušičkový pes se nakonec zjevil a začala oslava, na které nesměly chybět květiny a ohňostroj. Dětští diváci, pověřeni svými rolemi, se tedy odebrali na jeviště a plnili své povinnosti.

Osobně na tomto představení oceňuji zvolenou tématiku a snahu ukázat dětem, že smrt není nic až tak strašidelného.

Loutky bez Hranic, Praha PŘÍBĚHY MALÉ LUPITINY GONZÁLEZFoto: Lucie Dvořáková

Místní soubor Zvoneček má již ve svém názvu „tradiční loutkové divadlo“. Toto tradiční, téměř pietní nahlížení, se projevilo i na jejich festivalovém představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Jako místní velmi dobře využili dispozice prostoru (byly vidět pouze loutky) a svícení, které používali k vytvoření „strašidelné“ atmosféry. Velmi originální nápad stylizovat scénografii do reálné knihy po vzoru leporela se však rychle vyčerpal. „Klasicky“ převyprávěn pohádka dětské diváky příliš nezaujala a jak je pro ně typické, dali svůj nesouhlas najevo. Dospělé diváky mohl maximálně zaujmout odkaz na E. A. Poa, protože černý havran lítající po scéně neustále opakoval „Víc už ne.“ Nicméně 50 minut dlouhý tvar využívající opakované principy a nijak invenční výklad klasického příběhu diváky (jak dětské, tak dospělé) vyčerpal.

Osvěžení přinesl ostřílený loutkový soubor Buchty a loutky svou inscenací Skřítek, ve které propojil dětský svět se světem dospělých. Reflexe konfliktu města a venkova, motivy zlatokopky i neplánovaného rodičovství bavily všechny generace. Kromě loutek – manekýnů a pana Bažanta, který by se dal považovat za maňáska (přestože ve skutečnosti byl ponožkou navlečenou na ruku), se na jevišti objevovali i herci představující skřítky. Poměrně složitý příběh o léčivé síle, hloupé zamilovanosti a skřítkovském městečku sklidil zasloužené ovace.

Popelka, Divadlo JiskraFoto: zdroj Rajčenet.cz

Představení Popelka amatérského souboru Jiskra, mělo dost podobný problém jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Snaha o zachování klasické pohádky, byť s drobnými obměnami, ztratila opět pozornost dětských diváků. Jejich soustředěnost se na chvíli podařila získat například rozdáváním pozvánek na ples, nicméně děti si pak spíše všímaly toho, co dostaly, než samotného dění na jevišti. Nepomohla tomu ani občasná přítomnost herců představující např. holuby, ani nepříliš čistě zazpívané hudební vložky. Dospělé diváky mohl zaujmout král, který omílal jedno přísloví za druhým bez ohledu na vhodnost situace.

Festival zakončila Ilegumova divadelní společnosti s další pohádkou Sůl nad zlato. Jediný herec dokázal ztvárnit několik rolí, animovat loutku a tam, kde si sám nevystačil, mu pomohli diváci – dostali například za úkol zahrát poddaný lid nebo les. Trojúhelníkové kvádry s pozadím určovaly prostředí. Herec velmi obratně využil toho, že děti pohádku znají, a tak spoustu rozhodování nechal na nich. Například k čemu má Maruška přirovnat svoji lásku, nebo co uděláme, když nemáme sůl. Zároveň se ani v nejmenším nenechal rozhodit dětským brebentěním, včetně hlášky: „No, mě to připadalo jako Sůl nad zlato“, která si vysloužila potlesk. Kromě jeviště využíval i hlediště a celého prostoru divadla, který mu sloužil tu jako les, tu jako prostor veřejného mínění poddaných. Poslední představení se tedy setkalo s přijetím jak dětské, tak rodičovské části publika.

Klára Hauserová, 15. 12. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.