Loutkar.online
Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník TamuraFoto: Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník

Za zvuků imaginace

Inscenaci Tamura uvádějí tvůrci (Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník a kol.) v Alfredovi ve dvoře.

Na širokoúhlém plátně se prolínají krásné ilustrace hubené postavy, unaveného obličeje, abstraktní změti krajin a čar. V některých chvílích rozpohybované natolik, že vytvářejí animovaný film, v jiných momentech v sekaném rytmu vnímáme jeden obraz za druhým, jako bychom si rychle prolistovávali komiks. K uším doléhá dech, křupání štěrku, šplouchání vody, střelba zbraní, zvuky větru… Pod plátnem stojí v přítmí pět aktérů u dvou velkých stolů pokrytých technikou a hudebními nástroji, s jejichž pomocí před zraky diváků vytváří živé promítání.

Inscenaci Tamura uvádějí tvůrci (Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník a kol.) v Alfredovi ve dvoře. Výraznou audiovizualitou se pohybují na pomezí animovaného filmu, komiksu a divadla. Pozornost diváka (nebo alespoň ta moje) je několik úvodních minut roztroušena mezi aktéry a plátno nad nimi. Performeři se u stolů pečlivě soustřeďují na každý pohyb, drobnou práci s pomalovanými sklíčky, papíry a vytváření zvukové stopy pomocí vody, štěrku, písku, hlasu, s technikou i dřevěnými nástroji. Na plátně tím rozvíjí příběh vojáka Tamury, který bloudí krajinou, myšlenkami a imaginací tvůrců i diváků. Není cílem, aby divák pochopil a sledoval celý narativ, abstraktní krajina nabádá k vlastním interpretacím a prací s představivostí. Zvuk v prostoru sálu nádherně rezonuje zdmi až do dřevěných lavic, diváka prostupuje a obklopuje ho.

I ve vší kráse a nadšení z technického provedení je však těžké se do inscenace ponořit a nechat se jí pohltit. Po úvodním okouzlení ztrácí na dynamice a neustále se opakující principy se rozplývají v dlouhých 60 minutách. Jelikož jsou performeři uzavření ve své animující bublině, jen těžko komunikují s divákem a mohou chvílemi působit jako rušící prvek, který odvádí pozornost od plátna a zároveň s ním nenavazuje potřebný kontakt. Přesto je pro mě Tamura inscenací, kterou stojí za to vidět nejen kvůli preciznímu technickému provedení, ale také kvůli imaginaci a inspiraci, kterou dokáže divákovi navodit.

Alexandra Ratajová, 9. 5. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.