Loutky a alternativa na Zlomvazu 2018

Z práce v prádelně každý zešílí

Hned na úvod se pětice dívek před vstupem na své pracoviště – do prádelny – převlékla do bílých plášťovitých uniforem s rukávy až na zem, ne nepodobných svěracím kazajkám. A dojmu, že sleduji chovance z ústavu pro duševně choré, jsem se nezbavila, ani když protagonistky během vystoupení své rukávy odtrhly. Téměř po celou dobu se dívky tvářily nepřítomně, až na neúspěšné pokusy o svůdné pózy a flirtování. Formu představení udržovaly opakující se taneční kreace znázorňující ubíjející stereotyp manuální práce, které se z mechanického pohybu skupiny rozpadnou v individuální zoufalé choreografie, kdy o sebe dívky naráží. Ostatní výjevy byly o dost náhodnější, stejně jako hudba, která je doprovázela. Dívky cvičily aerobik, znázorňovaly reklamu na prací prášek, jedna vyprávěla, jak dostala od „více než jen kamaráda“ knížku o penisech. Soudě podle jediného představitele opačného pohlaví se muži akorát svlékají, až jim koukají falešná ramena, aniž by pak své oblečení uklidili, za což si od pradlenek vyslouží výprask. Z celé inscenace je cítit až nenávist vůči mužům, ovšem ani ženy si navzájem nejsou oporou. Kvůli mužům na sobě ženy pracují, aby byly dokonalé jak z televize, rodí děti, rvou se do nepadnoucích šatů, předhánějí se, která uloví aspoň chvilku pánské pozornosti. Ale (jak ostatně zaznělo i v inscenaci), nechceme začít napřed u sebe? Možná by to bylo vhodné, než začneme někoho osočovat.

HAMU: Jeden kus za 13,- Kč

Autor předlohy, režie, choreografie: Eduard Adam Orszulik

Výtvarné řešení: Eliška Ďásková, Iva Bartošová

Kostýmy: Martin Kohout

Hudba: Roberto de Simone, Pan Daijing

Obsazení: Barbora Rokoszová, Viktorie Stárová, Ivana Sikorová, Jana Šourková, Petra Hajková a Marek Strýček

Text byl se svolením redakce a produkčního týmu festivalu Zlomvaz 2018 převzat ze festivalového zpravodaje Obratel. Neprošlo redakční úpravou časopisu Loutkář.

Veronika Švecová/Obratel, 5. 5. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: