3. 6. 1941–21. 12. 2018
Bývalá dlouholetá členka Divadla Radost, loutkoherečka, která byla – především v 70. letech – nesporně „hvězdou“ této scény. „Drápkem“ uvízla v LD ZK Služby města Znojma, kde hrála mj. Kašpárka a Adámka (mezi broučky). Přijímací zkoušky na KL DAMU vykonala úspěšně. Absolvovala v r. 1962 (rolí Jasánka) a spolu se svým slovenským manželem J. Čisárikem odešla na dva roky do BD v Košicích. V roce 1964 se oba stali členy nově sestaveného souboru brněnské Radosti, tehdy v čele s F. Sokolem a J. Jarošem. Hned v první sezóně si zahrála čtyři princezny, pak následovalo „zvířátkovské“ období, zopakovala si Jasánka. Vyzrávala, aby pak na vysoké, ba nejvyšší úrovni zvládla úkoly velice rozmanité – komediantku v maňáskárně italského autora S. Tofana Štístko Bonaventura (1973), hru s předmětem a kontakt s nejmenším divákem v pásmu moderní poezie Zlatá rybička a modrý květ (1974), hlavní pěveckou roli v operce V. Wernera – P. Vašíčka Můj deštník je jako balón (1975 – cena Skupovy Plzně 1975), či roli komentátorky a šansoniérky v exupéryovském pásmu Prosím, nakresli mi beránka (1975), kde zpívala V. Wernerem zhudebněné verše dětí z Terezína. osobně však na první místo z rolí tohoto období kladu Černavku ze Speranského Krásy Nevídané (1974). Nestává se v loutkovém divadle často, aby divákům při představení vlhly oči a kolegové, kteří právě nejsou na scéně, sledovali ze zákulisí svoji kolegyni i při x-té repríze. Větu: „To je ona, to je ta láska…“ slyším dodnes.
Z dalších let připomeňme alespoň Solveigu v Ibsenově Císaři Peeru Gyntovi (1985) a titulní roli ve Vodičkově japonerii Asagao (1986 – cena Skupovy Plzně 86) – obě v režii Petra Kracika. Dokonalá profesionálka, přistupující ke každé repríze s plným nasazením, herečka, jež dokázala dojmout i rozesmát (v nejlepších okamžicích obé zároveň), rozhodla se počátkem 90. let divadlo opustit. I dnes vstupuje její hlas až do našich domovů, neboť se následně věnovala především dabingu – i na tomto poli se svrchovanou profesionalitou.
Čest její památce!
Pavel Vašíček, LD Radost, 27. 12. 2018
12. 1. 2019, 16.06 hodin, Tamara Lišková
Na pohled křehká žena s obrovskou vnitřní silou. Milující svou rodinu ze které se radovala a na kterou byla,právem pyšná. Milá, kamarádská, přívětivá, laskavá, vždy usměvavá, naslouchající, povzbuzující, dodávající energii, empatická, vstřícná, odpouštějící, utěšující, dobrosrdečná…..lidská.
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS