Loutkar.online
Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

PROCES 013: SEpiš, Den první

Píše Ema Šlechtová

Za sedmero horami a sedmero řekami…v pohádkovém duchu laděné poledne se jdu vyventilovat do Crying Zone v Řetízku. Slečna sedící na židli vzlyká, smrká do bílých ubrousků, kterých má vedle židle komínek do zásoby a performer v černém s těmi již promočenými improvizuje v prostoru. Jako velký chumel si je klade na záda – zatěžkává se snad pomyslným smutkem? Nebo se naopak rozloženými ubrousky přikrývá, možná se zachumlává do plačtivé nálady. Vstoupit do místnosti mohl kdokoliv a kdykoliv, a přitom ta intimní atmosféra ve mně vyvolávala pocit, že vlastně v daném místě nemám co dělat. Zásah do soukromí byl ale přerušen výměnou stráží – přichází další plačka. Koukám do zarudlých očí a přemítám nad tím, jak je těžké ronit slzy na povel. Přes den jsem se vrátila ještě jednou (celá akce trvala 6 hodin), přesně do té samé konstalace. Čas se v Řetízku zastavil a zalil slzami.

Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

Inscenace Pan Josef mi ze všeho nejvíc připadala, jako letní odpoledne strávené u babičky v kuchyni. Zatímco se diváci usazují, performerka otočená zády připravuje ovocné knedlíky. Stůl je zakrytý květinovým ubrusem. Dřevěná loutka pána ve žlutých manšestrákách s velkými chodidly je Josef. Ožívá hned čtyřma rukama dvou sehraných hereček. Josef se trápí. Peřiny standartní velikosti jsou pro jeho nohy krátké, byt je okupován zákeřným hlodavcem a na namazání bot spotřebuje deset tub krému. Ale hlavně ho trápí sousedka Vilma, ta jediná, která se Josefovi dívala do očí a ne na nohy, jeho stará láska, kterou rozdělila jen nadměrná velikost Josefových chodidel. Inscenace má celkově nostalgický nádech. Jednoduchý lidský příběh o překročení komfortní zóny dotvářejí živé tóny houslí. A pohádkový konec mi navíc vykouzlil úsměv na tváři.

Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

Od Josefa do hlubin – 49 BARŮ v Divadle Disk. Po úderných krátkých klauzurních výstupech, mi připadá 50 minut ponoru jako dlouhá doba. Každopádně teleport funguje. Ozývá se skřípání dřevěné paluby (herec našlapující na rozvrzanou podlahu), šumění vln (foukání do mikrofonu), šplouchání vody a pro milovníky 4D zážitků tvář osvěží kapičky vytřepané z mokré námořní vlajky. Dokonce i racek přeletí nad hlavami diváků. Všestranná stimulace smyslů nastartuje tempo, které mi po zbytek představení chybí. Sledujeme příběh potápěčky a jejího posledního ponoru. Evokovaný svět podmořského klidu, pomalých pohybů připomínajících astronauty ve vesmíru (tomu by odpovídal i oldschoolový potápěčský oděv doplněný masivní helmou s kulatým otvorem) a jemných tónů (performeři využívají poměrně široké spektrum hudebních nástrojů od kytar po lesní roh naplněný mýdlovou vodou) je přerušován hudebními čísly „kapely KALD“.

Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

Bary nakonec mají dva výklady: jednotky tlaku a pro ty, kteří jako já očekávali, že půjde o alkohol, se sestupuje až k mořskému báru, kde si stejně jako v tom nebeském dá potápěčka poslední drink, než se vypraví na samé dno. Čas pod vodou se vleče, i když se vlastně neustále něco děje, třeba už jen to neustálé lezení nahoru a dolů po žebřících improvizované přídě. Je to rozhodně zajímavá hlubinná meditace, která se pro mě ale občas rozpadala do střípků, které neumím poskládat.

Oskar Helcel Proces103Foto: Oskar Helcel

Rustikální maketa dřevem obloženého salónu na panství, červené, světlem podsvícené vitráže a dřevěné loutky. Pro dnešek je to můj poslední přesun, tentokrát k Prokletí rodu Gordonů. Zábavně vystavěná detektivka, kterou ozvláštňuje pravomoc diváků v klíčových momentech rozhodovat o tom, co se bude dít dál, nepostrádá dynamiku ani humor. Zároveň se neomezuje jen na dějovou linku, ale výborně pracuje i se zvukem, který šramotem a plíživými tóny buduje napětí. Stínohra je zas využívána pro kamufláž vraždu. Na tom, kdo byl vrahem ale nakonec ani nezáleží – případ je uzavřen a vyšetřující odjíždí na dovolenou. Pro mě to bylo po dlouhém dni příjemné osvěžení, stimulující opět jiná centra mojí mozkové kůry.

Ema Šlechtová, 30. 1. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.