Přelet nad loutkářským hnízdem
Turku 2017Foto: Archiv festivalu

Finsko není jen sauna

TIP-Fest 2017, den první

Tradice finského loutkářství je téměř nulová. Začala se rozvíjet kolem roku 2010, poté, co se skupinka absolventů umělecké školy v Turku rozhodla založit kulturní centrum věnované loutkám a posléze i síť finských loutkářů s názvem Aura of Puppets. Sdružuje kolem 45 tvůrců, kteří se chtějí vyjadřovat ke světu a jeho problémům skrze loutky. Připravují inscenace určené jak dětem, tak dospělým. Výhodou jejich snah je fakt, že finské publikum nemá s loutkami zkušenost, s výjimkou několika loutkových filmů nebo seriálů, které byly v minulosti odvysílány ve finské televizi. Diváci tudíž netrpí předsudky, které jsou zakořeněné v zemích s dlouhou loutkářskou tradicí, tedy i u nás. Mezi nejzarytější a nejmylnější patří domněnka, že loutky jsou jen pro děti, dají se jimi hrát jen pohádky a nelze jimi sdělit závažnější téma. Druhým neotřesitelným předsudkem je, že loutkové divadlo se hraje iluzivně, tradičně, s marionetami nebo maňásky. Třebaže současná praxe je nejen u nás mnohem mnohem pestřejší, překonat tyto mýty je velmi pracné a běžní diváci mění svůj náhled na loutkové divadlo jen velmi pomalu. Finští kolegové mají v tomto směru výhodu: co teď představí divákům jako loutkové divadlo, to diváci přijmou.

Město Turku, kde včera začal festival TIP-Fest, je centrem finského loutkářství. Dáno především tím, že zde do loňska fungovala umělecká škola s oborem zaměřeným na loutkové divadlo. Z finančních důvodů byla katedra zavřena, ale energie těch, kteří školou prošli, se nezmenšuje, jejich plány jsou velké. Aura pozvala do Finska kolem dvaceti loutkářů a festivalových ředitelů z různých míst Evropy – od Skotska až po Rusko, aby jim finští umělci představili svou práci, potažmo, aby získali šance zahrát si v zahraniční, ukázat svou tvorbu v cizině a získat nové zkušenosti.

Včera bylo odehráno první představení festivalu, premiéra inspirovaná obrazy amerického malíře Edwarda Hoppera. Inscenace odrážela atmosféru jeho obrazů, kladla důraz na osamocenost, na vyrovnávání se se vzpomínkami, pocity, touhami, sny a strachy. Režisérka Mira Taussi si chtěla vyzkoušet, jak je možné rozpohybovat obrazy, jak přenést jejich vnitřní obsah na jeviště a sdílet s diváky pocity, které malby přinášejí. V prostoru bývalé továrny na cukrovinky vytvořila prostředí přímořského sídla pomocí suchých trav, světla a zvuku. Do něj zasadila maketu domu, z níž se vyloupl pokoj osamělého muže. Jeho nasvěcováním vznikaly rozdílné nálady a atmosféra nostalgie a smutku. Tvůrci tak divákům nabídli spíše živoucí obraz, než divadlo.

Zuzana Vojtíšková, 16. 11. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.