Přelet nad loutkářským hnízdem

Třetí festivalový den

Spectaculo Interesse 2017

Úterý 3. října. Ostrava. Festival Spectaculo Interese. Prší. Ráno sleduji kapky deště skrz okno hotelu, kde snídám. I přes nepříjemné počasí jsem spokojená, protože hotelové snídaně jsou jednou z věcí, pro kterou stojí za to brzy vstát (hned po ranních představení, samozřejmě). Švédské stoly jsou plné rozmanitých chutí, nabízejí slané, sladké, poslední dobou je populární také zdravé. Každý si vybere, co má nejraději. Já snídám všechno. Od každého alespoň kousek, přičemž si na závěr často přidám to, co mi zachutnalo nejvíc. A tak proběhl i můj festivalový den – různé země, rozmanitá poetika, rozdílné formy, žánry, styly, škála témat, různý výchozí materiál (česká poezie, ruská lidová pohádka, severský román) – od každého trochu. A na závěr zamyšlení nad tím, jak se určité motivy objevují ve více inscenacích, jak se některé ověřené principy opakují a zároveň, jak originálně k tomu všemu soubory přistupují.

Viděla jsem dnes celkem pět představení, ve třech případech jsem vjemy, dojmy a emocemi jsem zcela zahlcena (díky organizátorům za pohádkové „oddychovky“ v podobě inscenací Babička z vajíčka Divadla Piki a inscenace V jednom lese, v jednom domku Divadla Vozichet).

 DIVADLO PIKI  Babička z vajíčkavFoto: DIVADLO PIKI

Čechy leží u moře, inscenace Naivního divadla Liberec v režii Michaely Homolové opřená o poezii Radka Malého, je určená především předškolním dětem. V publiku se tak smíchali festivaloví návštěvníci s ostravskými školkami. Všichni byli usazeni stejně – na polštáře ve tvaru kamenů. Herci nás všechny velmi citlivě a přitom přirozeně vtáhli do svého vyprávění, i my dospělí jsme si zakryli oči a šeptali: Čechy leží u moře, co hůř (nebo líp?), ocitli jsme se u něj, ba dokonce v něm a kolem nás se tvořil vizuálně ohromně působivý podmořský svět, zvuky, světlo, množství loutek, každý detail zapadl do perfektně vybudované iluze prostředí. Děti byly pozorné, klidné, vyladěné na poeticky plynoucí temporytmus inscenace. Rybky, rejnoci, žraloci, korály, velryba, dřevěné loutky v různých velikostech, stínohra, hra se světly a stíny, několik netradičních nástrojů, neskutečné množství vjemů a obrazů. Do tohoto vstoupilo slovo, poezie, abstrakce a metaforičnost. Každý divák si příběh člověka, co je sám uprostřed moře, vykládá po svém, hledá spojitost s poetickými verši, pátrá po linii. Liberecké Naivní divadlo si často vystačí s jednoduchou myšlenkou, motivem nebo příběhem. V případě této inscenace mě napadlo, zda myšlenka samoty, člověka, co je jako kapka vody v oceánu, člověka, co nechce být sám a touží po záchraně, zda to není málo, nebo naopak zda není takto závažná myšlenka nadbytečná… Ze sálu jsem odcházela dojatá, zadumaná, zároveň pohlazena na duši a současně potěšena i lehce rozmrzelá nad tím, že se Naivní divadlo pustilo do experimentu, který se vymyká jejich standardní dramaturgii.

Čechy leží u moře, NDLFoto: Josef Ptáček

Odpoledne a večer jsem se dvakrát nechala unést. Poprvé při sledování Váni, ruské inscenace Theatre Karlsson Haus tvořené na motivy ruských hrdinských příběhů, podruhé při představení Popel francouzské skupiny Plexus Polaire. V prvním případě jsem byla stržena energií a herectvím jediného loutkovodiče / herce Mikhaila Shelomentseva, ve druhém případě formální stránkou a technickou dokonalostí. V obou případech se jednalo o propojení loutek s živými herci, obě představení byla velmi technicky náročná, každá však zcela odlišně. Zatímco Váňa byl plný mechanických kladek, tahačů, žároviček a dalších vtipných „hyblátek“, která si Mikhail ovládal sám, Popel využíval moderní technologie (projekce textu, kouře, ohně, psychedelických vizí na průsvitnou membránu, mlha v bodových světlech atp.) a neuvěřitelně živou animaci realistických loutek. Příběhová linka mi ale v obou případech není zcela jasná. Váňa narušil pohádkové vyprávěcí postupy a vyvolal ve mně spoustu otázek. Z nevěsty se stal pták a hlavní hrdina zemřel na dně propasti, co se stalo s tím drakem, co sežral všechny lidi na světě, byl to vůbec drak, když ho představoval mandl, jak je možné, že sežraní lidé si v dračích útrobách vytvořili svůj vlastní šťastný svět…Nejasnosti připisuji cizí řeči, nedokonalé znalosti ruských pohádkových příběhů a přijímám Váňu se vším všudy díky výše zmíněnému výkonu herce / vodiče.

VáňaFoto: Michal Drtina

Totéž nelze říci o Popelu, protože využití množství výrazových prostředků, prolínání reality a fikce, časových linií a zobrazení několika vrstev psychiky hlavního hrdiny, vedlo ke zmatečnosti, zjednodušování a selekci motivů pro potřeby porozumění a interpretace. I v tomto představení jsem si našla své a v určitých momentech přiznávám velké ztotožnění s hlavní postavou spisovatele, který bojuje a krotí svou vnitřní šelmu skrze umění. Nicméně, roztříštěnost a ne úplně srozumitelné balancování mezi realitou a „psycho stavy“ zapříčinilo to, že mě mnohem více strhla forma, nikoli obsah.

AshesFoto: Michal Drtina

Třetí den je u konce a já musím jít spát, protože první představení začíná už v 9:00. A před tím musím stihnout ještě snídani.

Markéta Zborníková, 4. 10. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.