Přelet nad loutkářským hnízdem

Ozvěny Spectacula Interesse 2017

Případ první: Duda Paiva (Blind)

Duda Paiva je bez velké nadsázky loutkářská hvězda. Je nesporně talentovaný, dosáhl animačního mistrovství, je suverénní v jevištním projevu, je nesmírně pohyblivý a tvárný, ovládá improvizovanou komunikaci s publikem. Tak v čem je problém?

Jeho strmě stoupající kariéra se nastartovala v roce 2005 ziskem hlavní festivalové ceny na ostravském Spectaculu Interesse za inscenaci Anděl. Od té doby byl pravidelně hostem každého ročníku festivalu a může mozartovsky tvrdit, že „jeho Ostravané mu rozumí“. Dokonce přijal i nabídku režírovat ve zdejším Divadle loutek, byť výslednou podobu inscenace Marvin považuji za značně problematickou.

BlindFoto: Achiv Duda Paiva Company

Ano, už se blížíme do jádra problému. Duda Paiva není ani dobrý dramaturg, ani dobrý režisér a ti, které si pro své vlastní inscenace přizve zvenčí, mu většinou moc nepomohou. Přehlídka titulů, které jsem měla možnost vidět (Angel, Morningstar, Malediction, Bastard a naposledy Blind, plus dvě jeho režie v ansámblových divadlech Fasáda a Marvin) mě utvrzují v tom, že neustále varíruje, tu lépe tu hůře, stále stejné principy:

- Užití pěnových/molitanových loutek nebo jejich torz, které jsou výrazně tvarované, většinou záměrně ohyzdné, deformované s lesklýma očima (dominují vnadné šeredné ženy bez vlasů). Vzpomene si ještě dnes někdo na dvě izraelské umělkyně z Gertrude Theatre, u nichž se pro tento typ tvorby nepochybně silně inspiroval?

- Fyzická akce s loutkou kombinující baletní kroky a moderní tanec.

- Strhávání pozornosti na sebe na úkor loutky (např. v improvizaci s publikem).

- Autobiografické rysy tvorby, která pak působí jako určitá forma arteterapie (pokud se jich zřekl, byl výsledek o poznání lepší. Jak mu slušela groteska Malediction! Nebo vianovský fantazijní svět v Bastardovi).

BlindFoto: Achiv Duda Paiva Company

A toto všechno pěkně pohromadě bylo součástí i velmi osobní inscenace Blind, jíž se Paiva zúčastnil prvního festivalového dne. Je škoda, že jinak velmi slibný až mystický námět (údajně opět založený na Paivově vlastním dětství) – o chlapci znetvořeném nemocí, kterou doprovází slepota a jehož se jako zázrakem podaří uzdravit – se na jevišti Cooltouru proměnil v samolibou nedramatickou show, v obludárium se třemi pěnovými loutkami a třemi lampami visícími u stropu plné herecké manýry, kterou Duda Paiva jistě nemá za potřebí.

Je samozřejmě těžké odlišit osobitý styl od vykrádání sebe sama, ale hádám, že by prošlapávání i jiných cest, než těch už důvěrně známých a bezpečně vychozených, tak talentovanému umělci slušelo, ideálně pod vedením nějaké silné režijní osobnosti, která jeho přebujelý exhibicionismus vhodně zkrotí a usměrní ve prospěch divadelního tvaru.

Kateřina Dolenská, 2. 10. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Semilský paroháč

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.