Foto: Karel Fořt

Lapeni v kruhu

Letošní – v pořadí již jedenadvacátý – letní site specific projekt Divadla Continuo je situován do zahrady renesančního zámku Kratochvíle, která představuje utopický model oázy, izolované od okolního světa.

Inscenace V kruhu režiséra a principála Continua Pavla Štourače je složena z několika fragmentů, odehrávajících se na vodní hladině příkopu, který obklopuje zámek ze všech stran. Výraznou atmosférotvornou složkou se stává živě hraná hudba, kterou zkomponoval Elia Moretti.

První obraz se odehrává na dlouhém dřevěném molu, kde na židlích sedí dvanáct osob. Původní bezkontaktnost vystřídají pokusy o komunikaci a navázání vztahů, které jsou postupně deformovány – přecházejí v agresi, prospěchářství, manipulaci, ovládání, zbavování se individuality. Vyjadřovacím prostředkem je zde tanec a pohyb. Klidnější a niternější pasáže střídá chaos, zběsilé pobíhání, zlověstný smích. Jen jedna z postav podivnému mumraji lhostejně přihlíží, aniž by se jakkoli zapojila, integrovala. Stejně nezúčastněně okolo proplouvá na voru anděl, na jehož holých zádech je napsáno: Your utopia is my dyspotia. Všech dvanáct skládacích židlí najednou spadne, jako by se zhroutil systém a vybudované pozice, ale vzápětí jsou na totožném místě postaveny znovu.

Další obraz odkazuje k archetypální situaci: ženy si s posvátnou úctou předávají nádobou s vodou, symbolizující možnou obrodu. Následující obraz je temným podobenstvím totálního zotročení, destrukce a zkázy. Herci se brodí v bahně ve vypuštěné části kanálu, věnují se stereotypním a nesmyslným, zautomatizovaným činnostem, které vykonávají bezduše a otupěle, jako by se proměnili ve stroje. Nabírají vodu, aby ji na jiném místě vylili, nakládají kufry, aby je někdo jiný odnášel na původní místo, pálí knihy, rozhazují papíry. V bahně je nashromážděna obrovská hromada harampádí, na niž se v pravidelných intervalech navršují další zavazadla. Tato skládka zbytečností představuje loď, kterou se snaží několik jedinců pomocí lan posunout bezúspěšně vpřed, a i když se do této aktivity zapojuje stále více členů, kýžený výsledek se nedostaví: lana postupně praskají, mezi lidmi vzrůstá vyčerpání, únava a bezmoc, klesají do bahna. Lidstvo vyprodukovalo příliš velký náklad (materiální i morální), se kterým si už není schopno poradit. Tento výjev, zachycující neodvratitelnou katastrofu, doprovázený disharmonicky znějící hudbou, patří k emocionálně nejdrásavějším částem inscenace. Nakonec si každý jedinec vyrve alespoň svůj kufr a odchází pryč, zanechávajíce za sebou zpustošenou zemi.

O kousek dál se vznáší na hladině dřevěná prkna, na něž skupina vystoupí a spojí je do kruhu. Vymezí tak své teritorium, v němž ale nedokáží všichni společně existovat. Naráží do sebe, kruh se rozpojuje a skupina putuje dál. Proti nim připlouvají na vorech velká proutěná hnízda, do nichž se herci schovají. Hnízda evokují bezpečí, domov a symbiózu s přírodou. Ani zde však skupina poutníků nezůstává. Jejich posledním útočištěm se stane šikmo postavené molo, zatarasující další průchod příkopem. Poutníci usedají na židle, otevírají svá zavazadla, která celou dobu vláčeli, a nalézají v nich jen bahno, kterým si pomažou obličej. Utichne žalostný zpěv, bahno jakoby se proměnilo v posmrtné masky, zůstává jen strnulost. A v nastalé nehybnosti můžou v divákovi klíčit otázky, z kolika stále se opakujících se chyb se lidstvo nepoučilo, kolik šancí promarnilo a kolik jich ještě zbývá…

Zobrazená katastrofická vize budoucnosti tematicky navazuje na loňský site specific Loď. Inscenace V kruhu je velmi citlivě zasazena do zámecké zahrady a Continuo v ní opět dokazuje, jak dokáže diváka zasáhnout vizuálně působivými obrazy a s palčivou naléhavostí reflektovat současný stav společnosti.

Sylvie Vojíková, 8. 8. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: