Přelet nad loutkářským hnízdem
Zanechat stopuFoto: Lucie Dvořáková

Stopy Loutkové konzervatoře

Loutkářská konzervatoř II. ročník: Zanechat stopu

Pondělní půlnocí odstartovala v chrudimské Sladovně loutková instalace s názvem Zanechat stopu studentů Loutkářské konzervatoře. Jednotlivé instalace se opírají o život a dílo chrudimského rodáka Josefa Ressla, od jehož úmrtí letos uběhne 160 let. Studenti konzervatoře připravovali výstavu přímo pro tento prostor již od září, kdy si téma stanovili. V Chrudimi se s lektory Michaelou a Filipem Homolovými scházeli každý měsíc. Loutkářské Chrudimi předcházelo delší setkání spojené s instalací.

Zanechat stopuFoto: Lucie Dvořáková

Industriální prostor Sladovny využili studenti chytře. Exponáty se navzájem neruší, ani jinak negativně neovlivňují. Klenuté stropy, dlouhé chodby oddělené přepážkami a specifický zatuchlý smrad sklepních prostor. Kromě realizace jednotlivých instalací, museli vyřešit i nasvícení prostoru a případné ozvučení. Každý návštěvník výstavy dostane jakýsi manuál, kde jsou exponáty vyjmenované, označené a je u nich napsaný i krátký příběh ze života Josefa Ressla. Ačkoli je to dostačující a není nic víc potřeba, odchytla jsem si tři tvůrce a zeptala se jich na drobné představení jejich exponátů: „Můj exponát je tato mapa s fotografiemi. Ressl byl velkou část svého života pracovně posílán různě po Rakousku-Uhersku. Dělal lesníka a musel tak hodně cestovat a stěhovat se. Odnášely to hodně jeho děti. Moje instalace má tedy reflektovat boj Ressla proti Rakouský říši. Ty fotky, co se promítají na mapu, jsou historické a jsou na nich města, kde opravdu byl. Není to náhodný výběr. Zvažoval jsem i popisky, ale pak jsem se rozhodl, že to takhle stačí. Když to divák bude chtít vědět, tak si to dohledá (…) Je trochu i účel, že ne všichni poznají, že se fotky proměňují. Je to v podstatě trochu odměna. Někteří diváci kolem nich můžou projít a nic to v nich nezanechá. Ti, kteří u exponátu zůstanou chvilku déle, tak se něco dozví. Záleží na každém. Nikoho k ničemu nenutíme,“ říká autor exponátu „Pakuj se, potížisto!“ Martin Zitko. Další instalaci mi představuje Josef Pekárek: „Moje instalace ’Zmar’ je lešenářská konstrukce s židlí a lodním šroubem. Je to pro mě metafora toho, že když chce člověk něčeho dosáhnout, musí překročit svou rodinu. Je to znázorněné fotografií rodiny, která ho pozoruje. Teprve až ji obejde, může se ponořit do svého vlastního světa a klidně se i otočit k rodině zády. Nad hlavou mu visí šroub jako metafora myšlenky vynálezu, která ho nutí bádat“. Téma rodiny ve své instalaci „Teplo rodinného krbu“ reflektuje i Jakub Jílek: „Můj exponát je skříň s lampou. Hlavní motiv je pro mě zaslepení osvíceného. Tím, že se ponořil do své práce, tak už malinko nestíhal rodinu. Jako otec a manžel za moc nestál“. Což je jednoduše identifikovatelné skrze posuvné loutky uvnitř skříně.

Zda bude Loutkářská konzervatoř pokračovat i další rok, ještě nikdo neví. Ani sám Michal Drtina. Líbí se mi ale nasazení a odhodlání studentů, chtějí třeťák zachovat za každých okolností, i kdyby si měli lektorské kurzy zařídit sami. Jak řekl Martin Zitko: „Není cílem dělat inscenaci, ale potkat se a přijít na něco nového. Takže třeťák bude.“ Snad má pravdu a studenti budou nadále lační po nových vjemech a znalostech.

Zanechat stopuFoto: Lucie Dvořáková

Magda Zicháčková, 15. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.