Buchty a Faust

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Tragédie o doktoru Faustovi (Monika Knoblochová trio a Buchty a loutky, Praha)

Jedním z očekávaných vrcholů festivalu bylo bezesporu představení Buchet a loutek Tragédie o doktoru Faustovi. Zatím poslední premiéra souboru navazuje na linii hudebně-divadelních inscenací (opery Callisto a Acis a Galatea) a je zároveň i dalším dílem linie klasických loutkářských námětů (reprezentované třeba inscenací Don Šajn nebo Posvícení v Hudlicích). Už jen taková charakteristika zní velice slibně. A možná i má zcela konkrétní očekávání vedla nakonec k pocitu mírného zklamání.

Doktor Faust má hned několik rovin a zcela dominantním prvkem inscenace je hudba. Tu pro Buchty a loutky složil přední český, současný hudební skladatel Jiří Teml a soubor se spojil s cembalistkou Monikou Knoblochovou, houslistkou Adélou Štajnochrovou a violoncellistkou Hanou Flekovou. A možná právě respekt k svébytné a uchvacující hudební složce držel tvůrce trochu zkrátka.

To, co je pro inscenace Buchet a loutek jindy tak typické, se tentokrát dostalo na okraj zájmu – a nemluvím zde o sprosťácké poetice. Obvyklá lavina potrhlých nápadů, improvizace a všemožných výstřelků byla v Tragédii o doktoru Faustovi nahrazena umírněností, klidem a čteným textem. To se ostatně projevilo už na výtvarném zpracování inscenace. Ta je sice opět tvořena z předmětů z druhé ruky, tentokrát ale takřka výhradně jen z divadélek (jsou dvě) a marionet klasických domácích kolekcí. Žádná změť nesourodých prvků, kombinace nemožného a překvapivá směsice kýče s ohavností.

Scénář, jehož tvůrci jsou Kateřina Schwarzová a Vít Brukner, je založený zejména na Marloweově verzi Fausta a doplněný o úseky z nespecifikované loutkové hry. Tak se sice do hry dostává i lidovost – prostřednictvím Kašpárka, který Fausta následuje a vykazuje určité znaky archetypu vychytralých sluhů – zároveň ale začíná být toho materiálu ke zpracování skutečně mnoho. Do šedesátiminutové inscenace se z Fausta – ať už v jakékoli verzi – vtěsná jen naprostá kostra příběhu (a jen tři postavy Fausta, Mefista a Kašpárka), protože epizody z Faustova putování jsou zobrazeny jen ve zkratce skrze projekci. A není zcela jisté, zda je to skutečně extrakt toho nejzásadnějšího.

Tragédie o doktoru Faustovi jsou jiné Buchty a loutky, než na jaké jsem zvyklá. Na druhou stranu hudba Jiřího Temla je do jisté míry samonosná a problematické prvky inscenace (např. právě čtený text, který jí ubírá na spontaneitě i energii) se dost možná s časem ohrají a usadí. A pokud se tak stane, bude Tragédie o doktoru Faustovi plnohodnotným pokračováním obou dramaturgických linií Buchet.

Adéla Vondráková, 15. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.