Přelet nad loutkářským hnízdem

Jak to vypadá v břiše velryby?

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Doktoři a velryba (přípravka Vozichet, Jablonec nad Nisou)

Přípravka na Chrudimi již známého souboru Vozichet z Jablonce nad Nisou si vybrala poetickou pohádku o nudících se doktorech a velrybě, která spolkla měsíc. Dramaturgicky je možné tuto volbu ocenit. Dle mého názoru má tato pohádka loutkářský potenciál. Výtvarně, potažmo loutkářsky, pojednat prostor v břiše velryby mi připadá jako zajímavá výzva. Představení bylo nastartováno velmi vtipně a slibně. Viděli jsme dva doktory, jak se nudí. Tomuto nudění byl dán náležitý prostor. Pak přišla vypravěčka, která oznámila, proč se nudí. Je pro mne otázkou, zda je tento jediný vypravěčský part dívky v černém a v ponožkách (mimochodem byla již jasně připravena pro hru za paravánem) nutný a jestli by nešel vyřešit jiným způsobem? Dva herci poté hrají s imaginárními rekvizitami, jak a proč jsou všichni zdraví, a proto jsou ordinace prázdné. Sdělují, jak rádi by si zaoperovali. Energie mladých herců je příjemná a hra s imaginární rekvizitou většinou jasná a sdělná.

Byla jsem na dopoledním představení, kdy v hledišti sedělo mnoho dětí a ty se ptaly stejně jako já. Například v momentě, kdy ordinaci lékařů navštíví velryba (v černém paravánu kruhová hlava velryby s otevírací pusou) a sděluje, co všechno snědla. Vyplivává vše snědené před doktory a ve chvíli, kdy vyplivla pavouka, se jedna holčička zeptala: „To je pavouk mořský?“ A u červeného nafukovacího buvola řekla: „Snědla krávu?“ Také jsem se tak ptala.

A dostáváme se ke způsobu uchopení situací v břiše velryby. Připadá mi zajímavé pracovat se změnou optiky. U této pohádky se to přímo nabízí. Když dva doktoři – živí herci vlezou do břicha velryby velkou pusou v paravánu, hlava velryby se otočí a optika se promění. Doktoři jsou nyní menší. Situace jsou hrány maňásky. Tento typ loutek mi připadá vhodný. Bohužel se v některých momentech tato iluze zmenšeného světa porušuje, což mate i děti. Například hned při lezení doktorky do těla velryby, se objevil maňásek doktora a nabízel jí ruku a zároveň i herec – loutkář. Jedno z dětí řeklo: „Co to je?“ Také se tak ptám.

Trošku mne mrzelo, že nebyl zcela využit výše zmíněný prostor pro výtvarné i loutkářské ztvárnění světa v břiše velryby. Tvůrci břicho vytvořili pruhy červené a modré látky. Doktoři pouze popisovali, že jsou u srdce, u slepého střeva a v žaludku. Právě obraz břicha velryby a putování doktorů v něm a hledání rohlíku-měsíce, by mohlo být loutkářsky a výtvarně zajímavé a loutkové divadlo to umožňuje. Tato nabídka textu bohužel nebyla využita. A na závěr se ještě ptám, o čem ta pohádka byla? O ztraceném měsíci? O znuděných doktorech, kterým se naskytne příležitost podstoupit dobrodružnou cestu břichem velryby? O velrybě, která si nedává pozor a spolkne i měsíc? O záchraně měsíce? O záchraně velryby?

Hana Volkmerová, 15. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.