Přelet nad loutkářským hnízdem
Kozí pohádka, Studio ŽASFoto: Lucie Dvořáková

Pin-up girls a jejich štrikovaná kůzlata

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Kozí pohádka (Ženský amatérský spolek Homole – Studio ŽAS)

Kozí pohádka, vycházející ze známého příběhu o vlkovi a neposlušných kůzlatech je loňskou zářijovou prvotinou souboru, který vznikl v březnu 2016. Soubor maminek, dvou dokonce s bříškem v očekávání dalšího potomka, nám veršovaný příběh prezentoval formou divadla na divadle, s využitím předmětů a prostoru kuchyně. Na počátku máme dost času si úhledně nasládlou atmosféru retro domácnosti podrobně prohlédnout a odhadovat, jakými loutkářskými prostředky se bude zacházet, jaká bude stylizace postav. Padesátá léta, „pin-upky“, co rády mezi námi děvčaty poštěbetají o ženském údělu, o nutném stereotypu určitého životního období, které se točí stále stejně dokola v bezpečné klícce vymezené stěnami kuchyně. To tvoří rámec, ve kterém se hraje úvodní situace – sešly jsme se na zkoušce Karkulky, kterou chceme našim dětem zahrát, ale nejsme dost připraveny. Takže zaimprovizujeme zkoušku na Kůzlata, která půjdou líp. Také je jedna právě dětem štrykuje…

Kozí pohádka, Studio ŽASFoto: Lucie Dvořáková

Tak jsou v úvodu rozehrané motivy a je zdůvodněné obsazení postav, něco sedí, něco trochu míň. Čtyři mámy jako kozí rodina a nevítaná tchýně, která přišla na návštěvu, je obsazena do role vlka. Jsme kompletní a začne veršovaná pohádka. Ocenila jsem, že všechny prostředky výpravy byly dost promyšleně a až na výjimky úsporně a akčně využité. V třikrát se opakujících situacích u třech řemeslníků, ke kterým si vlk jde vždy upravit něco ze své fyziognomie, stačilo pár stejných předmětů u sporáku, pokaždé jinak rozehraných, k různým domácím hrám kůzlat zase pár hrnců a tři vařečky. Herecky suverénní. Slabiny inscenace byly pojmenovány v následné diskusi o představení. Zejména práce s jazykem, plytkost veršovánek, zřejmě se záměrem přiblížit se nejmladším divákům, byla na hraně kýče a pro mnohé i za ní. A to i přes to, že jejich přednes byl artikulovaný, zřetelný a s výrazem. Další probíranou otázkou byly předvedené stereotypy vidění role mamin, byly záměrné? Pro mě osobně ano, představení končí v duchu úvodního lehce zkýčeného dobového „plakátu“, děcka – kůzlata a vzorná upravená ženuška uklízí domácnost a chystá se na příchod manžela, živitele rodiny…

Irena Marečková, 14. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.