Pin-up girls a jejich štrikovaná kůzlata

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Kozí pohádka (Ženský amatérský spolek Homole – Studio ŽAS)

Kozí pohádka, vycházející ze známého příběhu o vlkovi a neposlušných kůzlatech je loňskou zářijovou prvotinou souboru, který vznikl v březnu 2016. Soubor maminek, dvou dokonce s bříškem v očekávání dalšího potomka, nám veršovaný příběh prezentoval formou divadla na divadle, s využitím předmětů a prostoru kuchyně. Na počátku máme dost času si úhledně nasládlou atmosféru retro domácnosti podrobně prohlédnout a odhadovat, jakými loutkářskými prostředky se bude zacházet, jaká bude stylizace postav. Padesátá léta, „pin-upky“, co rády mezi námi děvčaty poštěbetají o ženském údělu, o nutném stereotypu určitého životního období, které se točí stále stejně dokola v bezpečné klícce vymezené stěnami kuchyně. To tvoří rámec, ve kterém se hraje úvodní situace – sešly jsme se na zkoušce Karkulky, kterou chceme našim dětem zahrát, ale nejsme dost připraveny. Takže zaimprovizujeme zkoušku na Kůzlata, která půjdou líp. Také je jedna právě dětem štrykuje…

Foto: Lucie Dvořáková

Tak jsou v úvodu rozehrané motivy a je zdůvodněné obsazení postav, něco sedí, něco trochu míň. Čtyři mámy jako kozí rodina a nevítaná tchýně, která přišla na návštěvu, je obsazena do role vlka. Jsme kompletní a začne veršovaná pohádka. Ocenila jsem, že všechny prostředky výpravy byly dost promyšleně a až na výjimky úsporně a akčně využité. V třikrát se opakujících situacích u třech řemeslníků, ke kterým si vlk jde vždy upravit něco ze své fyziognomie, stačilo pár stejných předmětů u sporáku, pokaždé jinak rozehraných, k různým domácím hrám kůzlat zase pár hrnců a tři vařečky. Herecky suverénní. Slabiny inscenace byly pojmenovány v následné diskusi o představení. Zejména práce s jazykem, plytkost veršovánek, zřejmě se záměrem přiblížit se nejmladším divákům, byla na hraně kýče a pro mnohé i za ní. A to i přes to, že jejich přednes byl artikulovaný, zřetelný a s výrazem. Další probíranou otázkou byly předvedené stereotypy vidění role mamin, byly záměrné? Pro mě osobně ano, představení končí v duchu úvodního lehce zkýčeného dobového „plakátu“, děcka – kůzlata a vzorná upravená ženuška uklízí domácnost a chystá se na příchod manžela, živitele rodiny…

Irena Marečková, 14. 7. 2017

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.