Lovci mamutů, LS NitkaFoto: Lucie Dvořáková

Lovci mamutů, ohně a života

Recenze ze Zpravodaje 66. LCH: Lovci mamutů (LS Nitka, Písek)

Kdysi dávno přede mě postavil přední český archeolog zaměřený na paleolit Jan Fridrich bednu šutrů a vyzval mě, abych si vybrala libovolný z nich. Sáhla jsem bez přemýšlení po pěstním klínu. Aniž bych věděla, že je to on. A udělala jsem prý to, co každý laik přede mnou. Instinkt. Přežívá stovky tisíc let.

Byla podobně instinktivní i volba trampů, kteří sáhli po Eduardu Štorchovi, autorovi mnoha dobrodružných příběhů z doby kamenné a bronzové? Cítili ti, kteří už dlouhá desetiletí přísahají na toulky krajinou, že mají dobrý výchozí bod ve své komunitě? Vlastně proč ne, když najdou větší důvod, než jen vnějškově společné atributy. Oheň, kámen, dřevo a kůže – v případě pralidí základní existenční nutnosti, u trampů symboly víkendové romantiky.

Možnosti zvoleného klíče písecká Nitka v některých momentech potvrzuje: scénografie se většinou snaží vystačit si s výbavou trampa, byť ne důsledně. A ta nedůslednost je v mnohém pro inscenátory i herce zrádná. Svádí je k fórkům pro fórky samé, které příběhu nijak neslouží a diváka uvádí v čím dál větší zmatek. Proč tahá pračlověk z batohu plastové odpadky? Proč nám nabízí v reklamní akci pazourky? Proč hraje upozaděný tramp na basovou kytaru?

Stejně tak pronásledují zmatené diváky nedůslednosti v dramatizaci textu. Příběhy začínají, jejich zápletky váznou v častých hádkách a spánku a končí náhle v mlze: vytrácí se zoufalství tlupy ze ztráty životně důležitého ohně; úleva ze záchrany člena tlupy před jeskynním medvědem; zásadní boj o ženy a skrze ně o budoucnost tlupy mizí do vytracena…

Autorka hry inspirovaná „Lovci mamutů“ upletla bič na režisérku. Tedy sama na sebe, na Stanislavu Kočvarovou. A dál při inscenování rozostřuje nejasný příběh bez zřetelných hrdinů. Neboť kdo je hrdinou? Zdá se, že je to celá tlupa. Jenže v takřka indiferentní mase pralidí se divák těžko orientuje. A také se mase fandí hůř, než jednotlivci, kterého v příběhu jeho jedinečného boje o život máme šanci postupně poznávat. Ve Štorchově předloze takoví hrdinové jsou, čtenář je sleduje bez dechu a s obavami o jejich životy.

Lovci mamutů, LS NitkaFoto: Lucie Dvořáková

Soubor z Písku začal s vehemencí a válcující energií, která trochu uvadala spolu s řidšími reakcemi diváků, než očekávali. Tou všudypřítomnou vervou si ovšem rovněž podtrhávali nohy. Energetický doping může být i únavný, když je permanentní. Výhodnější je střídání s momenty ztišení, neboť tu se otevírá prostor pro kontrast a právě ten umí být nositelem zábavy, ať už je tou zábavou napětí nebo uvolňující smích.

LS Nitka z Písku si k inscenování vybral látku od autora, jehož drsné příběhy dávných předků provázejí několik generací dospívajících. V divadelním prostředí se často neobjevují a právě loutky jsou pro ně, díky své stylizaci, nejvhodnějším prostředkem. Nejspíše je svět Kopčema, Mamutíka nebo Žabky blízký Melounům, Vokounům a Amazonkám. Jen se dostat až na kost možnostem jejich koexistence.

Petra Kosová, 14. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.