Přelet nad loutkářským hnízdem

Loutkářská Chrudim 2017, den šestý

66. LCH očima Zuzany Vojtíškové.

Tři poslední představení hlavního programu letošní Loutkářské Chrudimi byla zaměřena na dospělejšího diváka. Všechna vycházela ze známých předloh, ale tvůrci k nim principiálně přistoupili hodně rozdílným způsobem.

Nejpietněji pracovali s předlohou členové souboru JaKKdo ze ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř. Jejich inscenace Musí to bét? vychází z hry bratří Mrštíků Maryša. Původní drama zachycuje proces přemlouvání a nucení dívky Maryši, aby se vdala za vdovce Vávru, a vrcholí Maryšiným zoufalým činem, tedy otrávením nesnesitelného Vávry. Jarka Holasová, která text pro soubor připravila, začala obviněným Maryši z hrůzného činu a jejím postavením před soud. Maryša se má obhajovat a svědci vypovídat, jak došlo k tragédii a kdo je vlastně vinen. K procesu výslechů a souzení Jarka vybrala věty z původního dramatu, které rozkrývají, jak a kým byla Maryša nucena do svatby a jak sama předvídala, že manželství nepovede k ničemu dobrému.

Musí to bét, ZUŠ JaroměřFoto: Lucie Dvořáková

Zajímavý nápad se ukázal jako funkční a extrakt z původního dramatu natočil úhel pohledu na Maryšu ještě trochu jinak, než jsme zvyklí. Scénu tvořila dětská postýlka. Na dně byly vyříznuté drážky, kterými projížděly jednoduché dřevěné loutky – celé to připomínalo stolní fotbal. Herečky po stranách postýlky rozsvěcovaly a zhasínaly světla a opřená o ní seděla Maryša, která byla posléze přesunuta za mříže, tedy dovnitř postýlky.

Musí to bét, ZUŠ JaroměřFoto: Lucie Dvořáková

Jednoduchý, funkční princip – jak dramaturgický, tak scénografický – v závěru zradilo vyřčení trestu. Do té doby svěží koncept uvažující o vině a nevinně tak najednou dostal konkrétní „rozhřešení“: doživotí ve věznici s nejpřísnější ostrahou. Divákovi to vzalo možnost soudit Maryšu po svém a závěr představení se stal triviálním, kouzlo celé výstavby pominulo a zůstala jakási pachuť, zmnožená vařením otrávené kávy a pískáním na píšťalku, které snad mělo symbolizovat pískání konvice a Maryšin vnitřní křik. Utopení píšťalky v hrnku s vařící kávou udělalo představení patetickou tečku, která shodila předchozí velmi příjemnou, jednoduchou a přesnou snahu hereček. Vymyslet funkční závěr dobré inscenaci je někdy sakra těžké.

Robinson, VozichetFoto: Lucie Dvořáková

Velmi volně se zvolenou předlohou – románem Daniela Defoa – zacházel Ruda Hancvencl ve svém maňáskovém provedení Robinsona. Při vší stylizaci, úpravách, vtipných hříčkách, posunutých dějových linkách, zachoval ducha celého příběhu. Dokázal humorně okomentovat nejznámější fakta a zápletky a vymyslet jim překvapivé výtvarné ztvárnění a průběh situací. Typický kytarový doprovod a písně odrážející v textech Rudův životní přístup, zařadily inscenaci do řady předchozích, kterými si oprávněně získal úspěch u diváků, nejen chrudimských. Oproti některým z nich však Robinsonovi chybělo téma, které by Ruda svou produkcí divákům zprostředkovával. Zůstalo tak jen u příjemně vtipné taškařice na známé motivy.

Robinson, VozichetFoto: Lucie Dvořáková

Hořovický soubor Na Holou zalovil při výběru látky taky ve vysoce populárních vodách: sáhnul po kladném hrdinovi indiánek Old Shatterhandovi. Jeho příběh situovaný do českých zemí zkombinoval s obdobím, kdy vznikala proslulá Babička: tvůrci proti sobě v Mayovce postavili Karla Maye a Boženu Němcovou. Neúnavný bojovník za spravedlnost a morálku Old Shatterhand objeví rukopis Babičky a zjistí, že se jedná o nemravnou, až pornografickou literaturu. Hnán touhou dělat svět lepším, knihu ukradne, přepíše a zděšená Božena při křtu svého nejznámějšího díla zjišťuje, že vydala něco úplně jiného, než zamýšlela. Nápad původního komiksu Ve stínu šumavských hvozdů, který vytvořili Džian Baban, Vojtěch Mašek a Jiří Grus, je originální a zaslouží ocenění. V loutkovém nastudování hořovických loutkářů se z něj však stala přízemní a trochu nechutná podívaná. Těžkopádnost a kumulaci lascivních fórků nezachránily ani loutky, které jsou jindy tak vhodným prostředkem k zobrazování podobných témat. Inscenace trpěla přemírou slov a nedostatkem rafinovaných nápadů, které by podtrhly erotický podtón a nenechaly by hru spadnout do prvoplánové trapnosti. Lehkost a vtip, oceňované na komiksu, se v představení divadla Na Holou prostě nedostavily.

Mayovka, Na holou HořoviceFoto: Lucie Dvořáková

Zuzana Vojtíšková, 6. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.