Loutkar.online

Loutkářská Chrudim 2017, den druhý

66. LCH očima Zuzany Vojtíškové.

Sobotní festivalová Chrudim byla bohatá na program a chudá na kvalitu. Má-li amatérské divadlo plnit především funkci komunitní, jak se o ní ve svých teoretických pracích rozepisuje prof. Jan Císař, mohla jsem mít z představení v hlavním programu radost. Má-li navíc splňovat i nějaké umělecké nároky, mám výhrady.

Kozí pohádka, Studio ŽASFoto: Lucie Dvořáková

Kozí pohádka Studia divadla ŽAS (Ženského amatérského spolku) i dramatizace románu Eduarda Štorcha Lovci mamutů v nastudování Loutkového spolku Nitka Písek byly bezesporu připraveny s nadšením a láskou k loutkovému divadlu. Představení ukazovala, jak je hercům spolu dobře a vidí ve svém snažení smysl. Určitě ano: radost ze společného bytí má prostě sílu. Zaměřeno pohledem dramaturga, potýkaly se obě inscenace s vyloženě začátečnickými chybami.

Kozí pohádka, Studio ŽASFoto: Lucie Dvořáková

Pro Studio divadla ŽAS byla Kozí pohádka prvním tvůrčím počinem. LS Nitka má za sebou mnohaletou tradici, ale dramatizace textu a režie se ujala Stanislava Kočvarová, která upravila a režírovala i Kozí pohádku. Obě její úpravy trpí přemírou slov, chybějícími dramatickými situacemi a neschopností vyhmátnout podstatu příběhu a jít přímo k ní. Výhodou Kozí pohádky bylo, že stavěla na jednoduchém a známém příběhu, který se tvůrci snažili poctivě převyprávět. To se ve výsledku vlastně podařilo, pokud divák neztratil pozornost při prvních 20–30 minutách věnovaných bezobsažnému ženskému klábosení nad bábovkou, kávou a sklenkami vína ve sladce nazdobené kuchyni, přeplněné všelijakými zbytečnými krámy.

Lovci mamutů, LS NitkaFoto: Lucie Dvořáková

Román Eduarda Štorcha je mnohem komplikovanější než lidová pohádka a připravit na jeho podkladě dramatizaci už vyžaduje jistou zkušenost a cit pro klíčové okamžiky. Divák si v tomhle případě mohl užít energii z divadelně-potlachových písniček, které se snažily o rytmizaci celého kusu. Sledovat příběh, motivace postav, jejich charakteristiky či téma inscenace však bylo náročné, ne-li nemožné. Množství téměř totožných marionet nevytvářelo ani tak dojem tlupy lovců, jako spíše zmatek a technické problémy při animaci.

Lovci mamutů, LS NitkaFoto: Lucie Dvořáková

Další dvě sobotní představení byla zuškařská: Zelený příběh s modrým koncem aneb Maruška souboru MajTo ze ZUŠ Žamberk a Co se stalo u jezera Piplpopl souboru Za dveřmi ze ZUŠ Chlumec nad Cidlinou. Oba soubory pracují se zkušenými vedoucími – Olgou Strnadovou v případě prvním a Romanou Hlubučkovou v případě druhém.

Zelený příběh s modrým koncem, ZUŠ ŽamberkFoto: Lucie Dvořáková

Předností Zeleného příběhu byl text inspirovaný pohádkou Bély Horgasse O zeleném prasátku. Karel Šefrna, který ji zdramatizoval, rozhodně umí pracovat s jazykem a pohrávat si s jeho poetikou. Často se pohybuje na hraně kýče, ale většinou se do téhle pasti nechytí. Ani v tomhle případě ne. Užíval si laskavý humor, který herci Martina Matějíčková a Tomáš Sourada navzdory – nebo možná díky – svému věku uměli přirozeně zprostředkovat divákům. Jejich cit pro vytváření obsahových důrazů byl obdivuhodný. Olga Strnadová dětským hercům dobře sekundovala, neválcovala je, ani neprosazovala. Vyrovnané trojici se podařilo za pomoci jednoduchých plošných, spodových i manekýnových loutek a písniček doprovázených na kytaru odehrát příběh o záchraně zeleného prasátka. Svou poklidnou atmosférou dokázal okouzlit nejednoho diváka.

Co se stalo u jezera Piplpopl, ZUŠ Chlumec nad CidlinouFoto: Lucie Dvořáková

Chlumecké zuškové herce, kteří svou inscenaci postavili na nonsensovém textu Edwarda Leara, zradila magická číslovka 7. Sedm příběhů nejrůznějších mláďat z rodin od jezera Piplpopl zprostředkovávalo sedm bláznivých vědkyň. Šlo o sedmkrát podobné vyprávění, které vždycky končilo smrtí mláďat. A právě to se stalo monotónním a představení ztrácelo divákovu pozornost. Ta ožívala jen tehdy, když se souboru podařilo využít zajímavé loutkové ztvárnění jednotlivých živočišných druhů – např. provedení čápů pomocí papírových kornoutů coby symbolů zobáku, žáby jako zelené krabice nebo sovy tvořené ruličkami od toaletních papírů, které nakonec skončí v záchodové míse. Představení od 18 hodin trpělo i tím, že soubor hrál svou inscenaci už potřetí krátce za sebou, takže hercům chyběla energie, jiskra a soustředěnost. Není-li něco takového na jevišti, nemůže to přeskočit do hlediště.

Co se stalo u jezera Piplpopl, ZUŠ Chlumec nad CidlinouFoto: Lucie Dvořáková

Zuzana Vojtíšková, 2. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.