Loutkar.online

Loutkářská Chrudim 2017, den první

66. LCH očima Zuzany Vojtíškové.

66. ročník Loutkářské Chrudimi, celostátní přehlídky amatérského loutkářství, zahájilo divadlo Líšeň z Brna, které na festivalu rozhodně není nováčkem. Odehrálo tu snad všechny své podstatné inscenace, a zpravidla s úspěchem.

Na tvorbě Líšně oceňuju především skutečnost, že se nebojí reflektovat aktuální společensko-politické dění a sporná témata. Často nastavuje zrcadlo nejrůznějším jevům velmi otevřeně a nekompromisně – jako např. v inscenacích Putin lyžuje nebo Hygiena krve. Tvorba Líšně se vyznačuje hledáním a prozkoumáváním, ať už formy nebo obsahových souvislostí.

Mazel a Sakumprásk, LíšeňFoto: Lucie Dvořáková

To jsem očekávala taky od frašky o moci „Mazel a Sakumprásk“. Představení mě však nenaplnilo ani obsahově, ani formálně. Tvůrci Líšně si většinou zvolí nějaký konkrétní výtvarný princip, s nímž v dané inscenaci pracují a prozkoumávají jeho možnosti. Tentokrát si vybrali maňáskové hlavičky, kterým přiřadili běžná saka a kravaty. Pro reflexi politiky to byla výhodná volba, která koresponduje s prostředím, není však ničím objevná a překvapivá. A ani v obsahu tady líšeňští nezazářili. Jako by se nechali zahltit přemírou absurdit ze života našich politiků, kterých je plný internet. Jako by jen loutkářskými prostředky kopírovali skutečnost, místo aby se snažili prozkoumávat, jak udělat grotesku na něco, co je samo o sobě groteskní.

Inscenaci tak chyběla jakákoli nadstavba a metafora. Představení se stalo jen manifestačním, jednobarevným plakátem bez hlubší ambice. Zobrazuje příběh politika, který spolu se svým mozkem naloženým do lihu zahodí i své původní ideály a propadne diktátu lobbistů šikovně manipulujících veřejným míněním a politickým zákulisím. Nakonec se diváci stanou svědky „Mazlíkova“ povýšení a spočinutí v náruči velkého bratra, který umí všechno vyřešit. Na věčné časy a po svém, samozřejmě.

Výtvarné nápady se tentokrát vyčerpaly prodlužováním kravat evokujících politický růst postav, sakem se třema vychytralýma nateklýma hlavama lobbistů a gumovými barovými tanečnicemi, jejichž tvary se roztahovaly do podoby symbolu dámského přirození.

Mazel a Sakumprásk, LíšeňFoto: Lucie Dvořáková

Skoro celé představení trpělo monotónní – předvolebně nadšeneckou – energií. Tvůrci tak vlastně jen hlasitě vykřikovali do světa všeobecně známé jevy naší současnosti: odcizení politiky od běžného života a zneužívání veřejných institucí a prostředků jako nástrojů moci. Neobjevili nic nového, ani nenabídli inspirativní úhel pohledu na degeneraci demokratických principů.

Navzdory všemu bylo představení Mazel a Sakumprásk důstojným zahájením Loutkářské Chrudimi a stalo se dobrým předskokanem pro předávání oficiálních listin stvrzujících, že české loutkářství je od prosince loňského roku zapsáno na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. A jako takové si zaslouží zvláštní pozornost a ochranu, kterou mu Loutkářská Chrudim určitě dává.

Zuzana Vojtíšková, 1. 7. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.