DER 2017 – Inspirativní rozhovory, recenze a reportáže z letošního Hadriána

Magali Rousseau: Vytvářím objekty, abych prolomila ticho

Absolventka Umělecké školy ve Štrasburku Magali Rousseau má ráda malé stroječky. Život jim vdechuje motorky, ale také ohněm, vzduchem nebo vodou. V průběhu středy a čtvrtka ve Studiu Labyrint Divadla DRAK provede šestkrát svou performance, kterou do češtiny překládáme jako Vířím vzduch.

Jak jste se zamilovala do mechaniky?

Mívala jsem stařičkého Renaulta 5, který byl v jednom kuse porouchaný. A od té doby jsem si oblíbila rozmontovávání všech možných věcí, které se mi dostaly do rukou, snažila jsem se pochopit, jak fungují. Miluju pohyb – co se nehýbe, mě nudí. Pohybem se chci dotknout jiného, vyššího bytí. Jazyk mechaniky mě zajímá jako způsob, jak popsat život a jak mu rozumět. Vyrábím ocelové tvory, kteří osidlují naši imaginaci a snaží se nám vyprávět své příběhy. Je to takové moje divadlo iluzí.

Vypadá vaše představení nebo lépe řečeno performance stejně jako před lety, když jste ho poprvé prezentovala?

Vířím vzduch (Je brasse de l’air) se hodně proměnilo, protože na začátku šlo o výstavu zrozenou z mé snahy ukázat všechny ty stroječky, které jsem víc než deset let dávala dohromady. Tehdy jsem během výstavy začala svými objekty manipulovat a napadlo mě, že by z toho mohlo být představení. Dala jsem na papír rodinné historky, zapracovali jsme na hře a vytvořili jsme zvukovou stránku, a tak vznikla současná podoba představení.

Vaše show je založená na preciznosti a rovnovážnosti. Jak se během hraní vyrovnáváte s chybami?

Při práci se stroji musíte přijmout i to, že se porouchávají a rozbíjejí. Což do představení vnáší často magické okamžiky, kdy je třeba vystoupit z komfortní zóny a kdy se zároveň rodí něco nového. Součástí rovnováhy je pro mě přirozeně i nerovnováha, jedno bez druhého nemůže existovat. Mám ráda malé odchylky a nedokonalosti, jsem takový ten typ, co rád do soukolí přihodí zrnko písku, aby docílil chaosu a nahodilosti.

Kde podle vás leží hranice mezi výtvarným uměním, performance a divadlem?

Velice často se mi stává, že tváří v tvář světu nenacházím slova a zůstávám tiše. A abych to ticho prolomila, vytvářím objekty. Výtvarné umění, performance i divadlo jsou pro mě nástroje jak porozumět světu. Užívám z každého z nich trochu, podle toho, co zrovna potřebuju sdělit.

Jak vypadá váš ateliér v současnosti, na čem pracujete?

V ateliéru se cítím jako doma, je to místo, kde můžu snít a kde je vše možné. V dílně vyrábím, řežu, skládám, vrtám, ohýbám, věším, brousím, bastlím, abych mechanickým a poetickým předmětům vdechla život. Takže je tam všude po zdech nářadí, na ponku vrtačka, lis, svářečka, spousta šroubků, všude samé kovové trubky a ze stropu visí rozpracované věci, které čekají na dokončení. Zrovna teď dodělávám stroj, který bude skřípat zuby!

Publikováno ve festivalovém časopise Hadrián, č. 5.

Karel Kratochvíl, 28. 6. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: