DER 2017 – Inspirativní rozhovory, recenze a reportáže z letošního Hadriána

Jakub Vašíček: Tak to mě ba

Inscenace Makový mužíček, která měla premiéru 29. 4. letošního roku, je pro diváky od tří let. Jak se dá s touto skupinou ne úplně nejmenších, ale stále ještě dost malých dětí komunikovat?

To je zajímavá otázka. My na to s Tomášem stále ještě přicházíme. Není to úplně náš okruh. Zejména když jsme byli na volné noze, tak jsme mateřinky moc nedělali. Teď se o to zajímáme, řešíme to i s Dominikou Špalkovou, protože ona se zabývá tím, co děti v tomto věku vnímají. Sledujeme současné trendy, je to hodně o kontaktu, o divadle na blízko, v tom je divadlo pro mateřinky velmi progresivní. Což nejde v kamenných divadlech vždy splnit, protože se inscenace musí hrát na „velkém“ jevišti, u kterého si nejsem úplně jistý, zda je příznivé pro to, co takhle malé děti vnímají a potřebují. Já na to nejsem odborník, ale myslím, že to, že se s nimi člověk může bavit a být s nimi v jednom prostoru, je důležité. Což ale není případ Makového mužíčka, který pracuje s klasickou divadelní konvencí. A tam si nejsem jistý, jestli z toho mají děti takový zážitek, jako když k nim přijdu a nechám je na něco sáhnout. Takže se to teď trochu učíme, ohledáváme, navíc máme sami děti v tomhle věku. Což je motivující.

Přemýšlíte o tom, že byste šli ještě níž?

Nene. Já to obdivuji, ale je to pro mě úplně jiný žánr, který příliš nezapadá do divadla, jak mu já rozumím. Nevím vlastně, co je cílem. Věřím tomu, že ti, co to dělají, tomu věří a vědí to, ale já ne.

Myslíš, že je při přípravě inscenace legitimní uvažovat nad tím, zda je pro diváckou skupinu 6+ a pro 12+, nebo je to jedno a měly by být všechny otevřené všem napříč věku?

Není to jedno. Děti se mění co rok a vše se otočí o 180°, takže je důležité vědět, pro koho to děláš. Divadlo, které má bavit patnáctiletého člověka, se nedá dělat tak, aby bavilo šestiletého. V tom je to zajímavé, snažit se vcítit do toho, jaký druh zážitku by to pro ten který věk měl být.

Proč děláš divadlo pro děti? V čem ti to dává smysl?

U těch menších ten úplně nejvnitřnější stále hledám. Teď ho trochu nacházím díky svému synovi. Osobně raději dělám pro starší děti, kde už se dají řešit témata, ke kterým mám blíž. Baví mě totiž, že jsou to diváci, kteří v zásadě nepřijdou do divadla dobrovolně, a ono se to pak třeba povede. Když na začátku vytáhnou mobily a na konci sledují představení. Když se s někým ztotožní, i když jdou původně do divadla s názorem „ty vole, divadlo.“ Tak to mě ba.

Jakub Vašíček je umělecký šéf Divadla DRAK, režisér a herec (a také prý dlouhodobý uchazeč o řidičský průkaz).

Publikováno ve festivalovém časopise Hadrián, č. 2.

Nicol Škvarová, 24. 6. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: