DER 2017 – Inspirativní rozhovory, recenze a reportáže z letošního Hadriána

Matija Solce: Chci začít dělat něco, co změní svět

Loutkový mág Matija Solce je jako krásný a velice vzácný motýl. Pořád někde poletuje a je těžké ho zastihnout. Když už se mi poštěstí ho spatřit někde poblíž, rychle se kochám jeho poetickou obrazotvorností, ale především se snažím napojit na energii, která srší z každého jeho pohledu, pohybu, slova a úsměvu. Nesmíte se ale zamilovat. Sotva se totiž dostanete do víru melodií a rytmu, je Matija fuč – s největší pravděpodobností na druhém konci světa.

Letos se v Hradci s tvou prací budeme moci potkat hned dvakrát. O čem vypráví představení Pozor, los?

Tahle inscenace vznikla ve Švédku, kde jsem studoval hudbu. Vypráví příběh o vyprávění příběhu, který vypráví los. Náměty jsem poskládal z osobních zážitků. Chodili jsme do lesa a snažili se spatřit losa. Naslouchal jsem místním příběhům o skřítcích, kterým tam lidé opravdu věří. Zároveň jsem studoval kubánskou hudbu, která do inscenace vnáší trochu exotický element – ti skřítci jsou prostě posedlí kubánskými rytmy. Pozor, los! vypráví o smrti a životě a o kamarádství mezi zvířetem a člověkem.

Foto: Archiv DER

V sobotu večer zahraješ v šapitó se slovinskou kapelou Band Grad Gori!, ale ještě před tím uvidíme objektové divadlo a koncert Psí život. Jak úzce ses inspiroval dílem Karla Čapka?

Je to spíš spojení motivické. Snažím se přiblížit a srovnat atmosféru předválečné doby a dneška. Zaměřuju se na manipulování médii tak, jak to dělal Joseph Goebbels a jak to dnes opět dělá ve stejné míře i Donald Trump. A vyprávím o zklamání Čechů z té doby, kdy je všichni nechali napospas. Čapek jako spisovatel, kterého v představení hraju, hledá útěchu v malých věcech, v situacích s pejskem. V inscenaci se tak prolínají dvě roviny, jedna politická, druhá osobní, která vypráví o útěku od útlaku k něčemu životnému – k pejskovi.

Je to univerzální téma, dá se takhle inspirovanou a v reáliích zakořeněnou inscenací oslovit zahraniční publikum?

Psí život nehraju dlouho, tady v Hradci to bude v sobotu česká premiéra. Ale například v Rakousku představení přijali velice dobře, mají k tématu svůj vlastní osobní vztah. Dokonce na několika místech reagovali jinak, než jsem čekal, a přidali výkladu hry jiné úrovně, které jsem nechápal. Jako třeba ten modrý medvídek.

Jak to myslíš, modrý medvídek?

Součástí představení je scénka, ve které se říká, že „vše je krásné, dokud je to modré, a všichni jsou vítáni, pokud jsou modří.“ Nevěděl jsem, že pravicové nacionalistické strany v Rakouskou používají také modrou barvu. Divákům se tenhle kontext strašně líbil – a já jsem se o důvodu dozvěděl až po představení.

Co se v tvém životě od posledního festivalu Divadlo Evropských regionů změnilo? Co byla za poslední sezónu ta největší událostí?

Měl jsem toho tolik, už si ani pomalu nepamatuju, co jsem dělal před měsícem. Ale kdybych měl vybrat jednu… Pokusil jsem se ve Slovinsku rozproudit něco trvalejšího, ale moc se mi to nedaří, protože jsem doma málo. Usiluju o vytvoření sociální platformy, která by mohla v okruhu, kde bydlím, povzbudit lokální a dlouhodobější způsob myšlení.

Jak konkrétně by měla taková platforma vypadat?

Měla by běžet na více úrovních. Na turistické, farmářské – měla by podpořit jak lokální ekonomiku, tak myšlení. Otevřeli jsme malý bar. Ale neměl jsem na něj moc času –

a to je další věc. Že jsem v posledním roce hodně cestoval. Už jsem to možná přehnal, byl jsem asi v deseti nebo patnácti různých projektech. Říkám si, že s tím musím možná pomalu přestat. A začít dělat něco, co by mohlo udělat nějakou změnu ve světě. Ale o to se vlastně snažím pořád…

Co chystáš v ČR pro příští sezónu?

S Fekete Seretlek jsme se rozhodli udělat další představení. Postavíme ho na motivech George Orwella a jeho románu 1984. A abych mohl s kapelou víc vystupovat, budu snad v České republice častěji.

Publikováno ve festivalovém časopise Hadrián, č. 1.

Karel Kratochvíl, 23. 6. 2017

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: