Poslední mateřinkový den jsem se těšila na představení damáků, teda na studenty z KALDu.
Poslední mateřinkový den jsem se těšila na představení damáků, teda na studenty z KALDu. Říká se o nich, že s loutkami neumějí a nechtějí pracovat. Tak jsem byla zvědavá, co předvedou. Do Liberce přivezli inscenaci Momotaró, kterou si pod sebe vzala produkční jednotka Damúza.
Momotaró je tradiční příběh japonské lidové slovesnosti. Z reakcí početné japonské skupiny loutkářů, kteří do Liberce jezdí pravidelně, bylo znát, že si evropské studentské loutkové ztvárnění užili. Byli ve výhodě: znali příběh, věděli, oč v něm jde. My ostatní jsme měli obtížnější, ale o to zábavnější úkol: z různých střípků a lépe či hůře vyhraných situací jsme si skládali děj. A poskládali. Příběh vypráví o chlapci vyloveném bezdětným chudým rybářským párem. Tomu páru škodí zlá bytost žijící v sopce, krade jim to málo, co mají. Když to Momotaró zjistí, vydá se do světa, aby ukradené věci získal zpět. Cestou potká úhoře, kraba a velrybu, kteří mu pomohou, a sopka nakonec vydá vše, co pohltila. Ano, tohle se dalo z hraní Maëlane Auffray, Venduly Bělochové, Lucie Čižinské, Martina Belianského a Eliáše Jeřábka vyčíst.
Co mi chybělo, byla motivace postav pro jejich jednání. Úhoř Momotaró nejdříve napadne, ale pak se s ním spřátelí. Jen nevíme proč. Velryba Momotaró pomůže a patrně to udělá jen tak ze své dobré vůle, zlá bytost žijící v sopce se polepší, i když k tomu nemá žádný důvod. Určitě je možné hrát příběh bez motivací, ale mně osobně to přišla škoda. Mohl být plnější, vícevrstevnatější a mít nějaké téma. Takhle nám herci jen odehráli „pohádku“. Ale ani tak nevidím studenty KALDu pro loutky ztracené. Naopak. Při Momotaró prokázali, že loutky umí oživovat, že chápou jejich specifičnost, dokáží podpořit jejich pohyby zvukem, umí vybudovat napětí, jsou schopni navázat kontakt s divákem, cítí jevištní čas. Scénografka a režisérka Vendula Bělochová přemýšlela o podobě loutek tak, aby jimi charakterizovala postavy, které představují. A přitom prvoplánově neilustrovala. Scéna byla jednoduchá, vkusná a funkční. A inscenaci rozhodně nechyběl vtip. Budou-li tihle studenti dál hledat svou cestu mezi loutkami, můžou na příští Mateřince hodně zazářit. A třeba si i odnést cenu.
Ty letošní rozdělila porota ve složení Katarína Aulitisová, Kateřina Lešková Dolenská, Simona Chalupová, Vratislav Šrámek a Zdeněk A. Tichý takhle:
Čestné uznání: Michaela Homolová, Filip Homola, Adam Kubišta a Dan Kranich za kolektivní herecký výkon v inscenaci Čechy leží u moře (NDL).
Čestné uznání: Nicolas Ankoudinoff a Joeri Wens za hudbu a její provedení v inscenaci Bubnuj!, Theatre De Spiegel, Antverpy
Čestné uznání: Marek Zákostelecký a K. F. Tománek za originální divadelní adaptaci knížky Karla Čapka Dášeňka, Divadlo loutek Ostrava
Čestné uznání za hudební a zvukový design inscenace Čechy leží u moře (Naivní divadlo Liberec): Filip Homola a Milan Blažek
Cena za výpravu inscenace Bubnuj!: Wim Van de Vyver, Theatre De Spiegel, Antverpy
Cena za koncept a režii inscenace Bubnuj!: Karel Van Ransbeeck, Theatre De Spiegel, Antverpy
Cena za originální zpracování scénáře Norské pohádky: Buchty a loutky, Praha
Cena za loutky zvířat v inscenaci Divočiny: Ivana Macková, Odivo, Banská Bystrica
Filip Jevič za divadelní adaptaci klasické pohádky Bajaja, Studio DAMÚZA, Praha
Cena za výpravu inscenace Čechy leží u moře (Naivní divadlo Liberec): Barbora Jakůbková
Cena za dramaturgii a autorský podíl na scénáři inscenace Čechy leží u moře (Naivní divadlo Liberec): Vít Peřina
Cena za režii a autorský podíl na scénáři inscenace Čechy leží u moře (Naivní divadlo Liberec): Michaela Homolová
Zuzana Vojtíšková, 17. 6. 2017
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS