Autorem poselství k letošnímu Světovému dni divadla pro děti a mláděž je přední mexický spisovatel Francesco Hijonosa. Světový den divadla pro děti a mládež připadá na 20. března.
V sedmnácti letech jsem bez jakékoli předchozí zkušenosti – kromě toho, že jsem jako kluk chodil do divadla – režíroval hru, ve které hráli moji přátelé a spolužáci. Bylo to neformálně prezentované představení na naší střední škole a mohl se přijít podívat kdokoli. Hra se jmenovala Generální zkouška: byla o problémech s drogami, ale hlavně – jak už naznačuje název – o mise-en-scène. Napsal ji můj otec, který své vrozené herecké nadání pěstoval během občasných představeních pro místní charitu. Ani jeden z nás v této divadelní cestě nepokračoval, i když já se stal skalním čtenářem knih a divadelním divákem. Zvláštní shodou náhod mi později vstoupilo dramatické umění opět do cesty: některé mé příběhy pro děti byly v posledních asi dvaceti letech zdramatizovány. Na začátku, když se adaptace ujaly profesionální soubory, jsem je žádal, aby mi poslaly kopii adaptace na schválení. Ale s postupem času jsem od toho upustil a dal jsem volnou ruku těm, kteří dělají svoji práci s vědomím, že během procesu proměny textu z vyprávění na činohru se něco musí obětovat. Někdy jsem se šel na představení podívat. O ostatních jsem se dozvěděl z tisku nebo z internetu. Někdy je literární obsah textu neporušený, v jiných případech slouží jako zdroj inspirace pro vytvoření nového díla. Nejhorší žena na světě je pravděpodobně můj nejčastěji adaptovaný příběh – ať už je to monolog, loutková hra, scénické čtení, školní představení nebo plně profesionální inscenace. Ředitel souboru mi jednou řekl, že museli bránit herečku v hlavní roli před naštvanými mladými lidmi v publiku, kteří ji vnímali jako ztělesnění zla: realita a fikce se v jejich kolektivním vědomí spojily. Také jsem byl během představení svědkem toho, že děti, které znaly příběh, měly připomínky, pokud se herci odchýlili od původního textu.
Dobře vyprávěný příběh v divadle nepochybně zaujme děti sedící v publiku a nějakým způsobem je změní. Poté, co odejdou ze sálu, je svět jiný: je ovlivněný představením, které jim umožnilo nahlédnout pod povrch. Často také dojde ke katarzi, kdy se publikum projektuje do určitých postav nebo situací. Na rozdíl od čtení o samotě se jejich zážitek z knihy mění právě v okamžiku, kdy její příběh vstoupí na jeviště: nyní je to něco, co se děje přímo před našima očima, něco, o co se chceme podělit s ostatními. Již nejsme osamocení svědci. Příběh ožívá v naší fantazii a přetváří nás do rolí protagonistů, neboť jsme postavy obohatili našimi emocemi, obavami, touhami a frustracemi. Jakmile je kniha uvedena v divadle, tak se příběh, tanec, písně, poezie, hry, kouzlo a žonglování spojí v jeden harmonický celek spolu s prostředky charakteristickými pro divadelní umění: s kostýmy, světly, scénou, líčením a rekvizitami. Všechny příspěvky k našemu kulturnímu dědictví – s důrazem na literaturu a divadlo – neustále vedou děti k trénování fantazie a nalézání smyslu a významu života.
(Mexico City, 1954) je jedním z předních mexických autorů literatury pro děti. Po dokončení studií literatury začal psát poezii, pak se zaměřil na povídky a romány pro děti. V roce 1984 vyhrál cenu IBBY za knihu La vieja que comía gente (Stařenka, která jedla lidi) a u FCE pak vydal dalších deset knih. Letos byl vybrán Mexickou národní radou pro kulturu a umění (Conaculta) jako ambasador pro propagaci literatury pro děti a mládež v Mexiku.
ASSITEJ, 20. 3. 2017
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS