Líšeň na festivalu Le Manifeste

Pavla Dombrovská a Antonín Maloň vedli v rámci mezinárodního politicky angažovaného festivalu jeden z workshopů, jehož cílem bylo poskytnout účastníkům možnost vymyslet, zpracovat a na jevišti předvést svůj politický postoj či názor.

Na průmyslovém severním pobřeží Francie, v blízkosti jaderné elektrárny, pod občasnými oranžovými oblaky a v pachu železa (výparů z místních železáren), v pokřiku racků a neutuchajícím přímořském větru vší silou třesoucím stromy, křovinami a travami, v městečku Grande-Synthe, se koná mezinárodní politicky angažovaný festival Le Manifeste. Událost je koncipovaná jako desetidenní workshopy tvůrčího psaní, pohybového divadla, činohry, hudební a výtvarné práce, které letos vedli umělci z Francie, Dánska, Kanady a České republiky. Účastníci jednotlivých dílen se potkávají na společném večírku, během oběda a večeře, při debatách na politická témata či v hotelích. Práce, která zabírá celé odpoledne až do pozdních nočních hodin (končí se o půl jedenácté v noci), vrcholí v závěrečných dnech prezentací dílen a představeními profesionálních souborů.

Cílem dílny divadla Líšeň bylo poskytnout účastníkům možnost vymyslet, zpracovat a na jevišti předvést svůj politický postoj či názor. Vedoucí dílny – Pavla Dombrovská (koncepce, pohybové a režijní vedení) a výtvarník Antonín Maloň pracovali s převážně výtvarnými prostředky. Vznikly dvě postavy „mocipánů“ s rozkládacími těly, na kterých byly vyobrazeny a ve scénkách rozehrány jejich „politické činy“, kterými získávali či ztráceli moc. Posluhovači – vodiči jsou jim postavy v maskách.

Překvapující a pro nás neobvykle různorodé bylo složení účastníků – v naší dílně byli lidé od patnácti do šestašedesáti let, s rozdílnou zkušeností s divadlem i různých profesí. Podobně tomu bylo i v ostatních skupinách, účastníci se nenechali omezovat věkem a ani odradit zaměřením dílen – o maximálním nasazení svědčily zlomeniny, které hned prvního dne v pohybové dílně utržily dvě odvážné, zhruba sedmdesátileté tanečnice. Tento zážitek však pro ně neznamenal fatální překážku, a tak v závěrečném vystoupení prezentovaly svou práci hrdě, se sádrou na ruce.

O tom, že nevelké městečko (nejen místní nemocnice) festivalem skutečně žije, svědčila i hojná divácká účast – kromě sedmdesáti účastníků dílen plnilo několik multifunkčních sálů Palais du Littoral i početné, několika set lidí čítající publikum. Divadlo Líšeň bylo na festival pozváno díky zaměření části své tvorby na politickou a lidskoprávní tematiku. Jeho hra Putin lyžuje vycházející z textů Anny Politkovské, s níž do Grande-Synthe přijelo, popisuje metody, kterými se současný ruský prezident dostal k moci. A přestože jsou texty zavražděné novinářky staré přes deset let, nabývají v souvislosti se současným dění na aktuálnosti. Tři představení „Poutine fait du ski“ se odehrála s francouzskými titulky promítanými na strop v přeplněném vojenském stanu, který je součástí scény. Pro francouzskou verzi hry jsme také obměnili scénku na konci představení – místo Václava Klause a prezidenta Zemana „líbajících“ loutku-matrjošku Putina, přihopsala na scénu předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová a skočila si k Putinovi na chvíli do zlaté vany.

Kromě divadla Líšeň bylo „nejpolitičtějším“ příspěvkem závěru festivalu činoherní představení francouzského režiséra Nicolase Lamberta Le Maniements des larmes, jehož autorský scénář vychází z oficiálních i neoficiálních jednání evropských politiků a je ostrou kritikou intervenční politiky NATO. Nicolase velmi zaujala naše tvorba a nás zase jeho. Zajímavé bylo zjištění, že zdejší tvůrci ani publikum netrpí demagogickou argumentací u nás rozšířenou – kdo kritizuje Rusko, je považován za nekritického obdivovatele Ameriky a NATO, a naopak.

Le Manifeste končil opět společnou akcí – před rozloučením se s hlavní organizátorkou festivalu Brigitte Mounier i se všemi účastníky a lektory dílen, se konalo společné zhodnocení letošního třináctého ročníku festivalu. Projevil se tak naplno komunitní charakter události, na níž se z celé Francie opakovaně sjíždějí lidé s potřebou vyjádřit aktivní postoj k veřejnému prostoru a propojit se s ostatními angažovanými lidmi z různých zemí. Takto tematicky orientovaný, komunitní a přitom na široké vrstvy účastníků i publika zaměřený festival nemá v našem prostředí obdoby. Ve Francii však téma politiky proniká nemilosrdně do každodenního života – v blízkosti městečka, kde se koná festival, je početný uprchlický tábor a také podmořský tunel, v němž každý měsíc zemře několik lidí při pokusu dostat se do Anglie. Teroristické útoky jsou stále častější, v zemi platí výjimečný stav. Několik dnů po našem návratu domů nás zasáhla zpráva o brutálním teroristickém útoku z Nice. Takovéto skutečnosti provokují čím dál větší množství lidí k úvahám o tom, jakým způsobem je možné zamezit násilí, ukončit války, na nichž jako Evropa neseme svůj podíl viny, a šířit toleranci, pochopení a solidaritu.

Pavla Dombrovská, 9. 8. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.