Odvaha, touha a odhodlání hrát si někdy nestačí

Zpracovávat životopisy historických osobností pro divadelní jeviště vypadá lákavě a zdá se to být jednoduché: hlavní postavy jsou známé, příběh je daný, stačí najít výtvarný klíč a je to hotové.

Tak prosté to ale ve skutečnosti rozhodně není! Životy známých osobností jsou sice často plné napínavých a převratných okamžiků i silných lidských či dějinných situací, jenže to samo o sobě nezaručuje úspěch při jejich převodu na jeviště, ba někdy dokonce naopak: vyprávět o životě historické postavy může být podnik po mnoha stránkách velmi riskantní. Dějinně významná a dramatická situace totiž ještě není situací divadelně dramatickou.

Košni Jošta Foto: Lucie Dvořáková

A právě z tohoto nedorozumění se odvinuly i problémy inscenace Koštni Jošta souboru MaFFin, tedy tří studentů 3. ročníku Divadelní fakulty JAMU Brno. Filip Karda, Filip Janouch a Martin Mohr si jako zajímavou látku vybrali osobnost Jošta Lucemburského. Možná proto, že skrze něj chtěli oslavit 700. výročí narození Karla IV., nebo je zaujaly rozporuplné diskuse kolem loni odhalené jezdecké sochy Jošta na Moravském náměstí v Brně, či jen toužili připomenout historickou osobnost, která byla ve své době významná, ale do dnešních dnů upadla téměř v zapomnění. Ať tak, či onak, životopisná data a různé historické zajímavosti si tvůrci nastudovali jistě dobře, ale nepodařilo se jim bohužel najít k příběhu funkční divadelní klíč. Použití moderních hraček – panenek a koníků všeho druhu – je jistě možným a tvůrčím východiskem pro výstavbu inscenace, protože tyto prostředky vybízejí k hravosti, zvláště dostanou-li se do rukou třem klukům. Ovšem na inscenaci je to trochu málo. Myslím, že tvůrcům na začátku hledání divadelního tvaru chyběla odpověď na hlavní otázky: co nás na životě Jošta zajímá a proč, co z toho nějakým způsobem promlouvá k současnosti, o jakém tématu to celé chceme hrát?

Košni Jošta Foto: Lucie Dvořáková

Tahle zásadní rozhodnutí inscenaci chybí. Takže i když se představení rozvíjí docela slibně, hravě a s energií, postupně začne upadat, protože nemá vnitřní linku, která by ho držela pohromadě. Tedy kromě té životopisné, a to je pro dramatický tvar žalostně málo. Živost a funkčnost představení potom bohužel nezachrání ani pěkné nápady např. s elektronickou průvodkyní po Karlštejně či hraní golfu při řešení zásadních politických rozhodnutí. Jakmile inscenaci nedrží nějaké téma zevnitř, začne se postupně rozpadat. A tak se nakonec z příležitosti odvyprávět silný historický příběh stane skutečně jen značně ochuzené koštování Jošta.

Psáno pro Zpravodaj 65. LCH, publikováno 6. 7. 2016.

Zuzana Vojtíšková, 7. 7. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: