I malé může být ošklivé

Při sledování Ošklivého káčátka mě často napadalo, že je to (nejen) k dětskému publiku poměrně drsná i upřímná inscenace.

Několikrát jsem tuto pohádku viděla zahranou tak, aby bylo divákům už od začátku jasné, že káčátko ve skutečnosti není ošklivé (loutky, které ho hrály, byly „hezké“). Inscenace pak měly průzračný moralistický ráz – ostatní postavy byly za xenofoby, kteří odlišné zvířecí druhy poměřovali jenom podle toho svého.

Foto: Divadlo DRAK

Ošklivé káčátko Jiřího Vyšohlída je jiné. Luděk Josek vytvořil titulní loutku sice trochu roztomilou, ale doopravdy „ošklivou“. Káčátko je celé rozčepýřené, má vyvalené oči a působí, jako by se právě vylíhlo. Ostatní (mnohem pohlednější) postavy, které nechtějí mít s ošklivým káčátkem nic společného, jsou samozřejmě i zde vyloženy negativně jako zlí agresoři. Diváci sice mohou nesouhlasit s jejich chováním, ale těžko se zbaví znepokojivého vědomí, že ošklivost v tomto světě nemá místo. Díky tomu vyvolává inscenace poměrně tísnivé emoce.

Samozřejmě se jedná pouze o jednu z jejích rovin. Jana Vyšohlídová animuje loutky tak, že působí roztomile a místy i vtipně, a tím tísnivou rovinu mírní. V úplném závěru se navíc odehraje obligátní pohádkový happyend, kdy káčátko zjistí, že je ve skutečnosti docela pěknou labutí.

Glosa byla publikována ve festivalovém zpravodaji Hadrián 20. 6. 2016.

Barbora Etlíková, 21. 6. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.