Hrát (si) v peřině

Jak dělat divadlo pro nejmladší? V „pohádkové ukolébavce“ s názvem Batosnění si tuto otázku položili herci Lucie Valenová a Dan Kranich společně s režisérkou Monikou Kováčovou.

Dětem připravili barevné polštářky do půlkruhového hlediště, v průběhu představení je ovšem porůznu vybízeli k interakci a počítali s tím, že se děti dříve či později zapojí do hry. Cílovému publiku přizpůsobili i jazyk představení, který lze nejlépe vystihnout přirovnáním k blábolivě nonsensovým animovaným seriálům typu Pingu. Cílem tohoto představení opravdu nebylo sdělení, ale samotná hra a seznámení dětí s divadelním médiem.

Foto: Divadlo DRAK

Zpočátku seděly děti v hledišti v bezpečné blízkosti rodičů a na představení reagovaly jen občasným smíchem nebo zapištěním, postupně se však ty otrlejší začaly přibližovat k hercům, odpovídat na jejich zvuky týmž pajazykem a hrát si s loutkami a rekvizitami. Některé z nich na sebe strhávaly pozornost nezávisle na herecké akci nejrůznějšími tanečky anebo schováváním se za zadní oponu a stávaly se tak spoluaktéry představení. Publikem tedy zůstali už jen rodiče, kteří na herecké výkony svých ratolestí živě reagovali. Celý děj začal na dětech postupně záviset, protože bez loutky, kterou zabavila jedna holčička, anebo peřiny, kterou jim v závěru vytrhla hned celá banda rozjetých uličníků, herci hrát zkrátka nemohli.

Batosnění se tak chvílemi více než divadelnímu představení podobá workshopu anebo zkrátka hře, kterou pro děti připravili dva animátoři. V celkovém kontextu festivalem žijícího Divadla DRAK, jež je obklopeno nejrůznějšími dětskými atrakcemi, může být vnímáno jako jedno ze stanovišť velké táborové pouti. Mohlo by se tedy zdát, že tvůrci divadelní médium popírají, tak tomu ovšem není. Jen berou v potaz charakter nejmladších dětiček, které ještě nevydrží sedět na jednom místě a neudrží tak dlouho pozornost, a představení jim přizpůsobují, divadelní distanci však zcela neruší. V určitých momentech dětem dávají najevo, že se mají stáhnout, a sami opět přebírají iniciativu jakožto hlavní aktéři. Zcela pak scénu ovládnou při závěrečné děkovačce. Stejně tak je distance zabezpečená rodiči, kteří až na výjimky do děje nezasahují. Divadelní distanci (a pravidlům obecně) se v Batosnění děti učí jejím (jejich) popřením a opětným nastolováním.

Foto: Divadlo DRAK