Zapomněli na mě!

Poslední liberecká premiéra letošní sezóny určená mateřinkovému publiku byla z autorské a režijní dílny Petra Vodičky, který si tentokrát pohrál s myšlenkou, co by se mohlo stát, kdyby se nám splnilo přání.

Malý Vendelín totiž u večeře zoufale zatouží, aby na něj rodiče aspoň na chvíli zapomněli. Vždyť poslouchat jejich stálé příkazy, výčitky, poučky, dokola se opakující věty typu: jak ti chutná, jak se cítíš atd., to je pro rozpustilého kluka opravdu nesnesitelné. Netuší však, že kukačka z hodin umí jeho přání uskutečnit. Vendelín se náhle zmenší a dostane se do světa věcí, které ho obklopují. Ponožce pomůže najít ztracenou do páru, v ledničce pochopí, jak těžké to má zrající sýr, ocitne se mezi odpadky v koši i mezi hrnky na polici. Mýdlo v koupelně se mu pomstí za nevhodné chování, namydlí mu cestu a pošle ho odpadními trubkami do kanálu. Všechno by to mohlo být dobrodružné a zábavné, nebýt toho, že se Vendelín chce vrátit zpátky do své normální velikosti a hlavně být zase se svými rodiči, po kterých se mu najednou stýská. Musí jim připomenout své jméno dřív, než usnou, jinak zůstane ve světě věcí navždycky.

V nové inscenaci Naivního divadla Liberec, jejíž scénografické řešení navrhla Renáta Vosecká, se střídají různé druhy loutek (manekýni, maňásci, „muppeťáci“, stínové divadlo, plošné loutky a obrazy). Záměrem tvůrců však nebyla pouhá snaha o výtvarnou pestrost, jednotlivé loutky dobře slouží svému účelu a vycházejí z potřeb daných situací. Herci, kteří je vodí, nejsou jen animátory, ale stávají se taky chórem, který posiluje Vendelínovy pocity, jindy němými komentátory situace a někdy choreograficky vyplňují (zpívané) pasáže, během nichž je potřeba vyměnit kulisy.

Nová Vodičkova hra stojí na nekomplikovaném příběhu s jednoduchou zápletkou, kterou zpestřují jen postavy z prostředí dětem známých, avšak takových, do kterých se nikdy samy nedostanou – pobyt v lednici, v koši či v odpadních trubkách je prostě vyloučený. Kontrast velikosti zmenšeného kluka a naddimenzovaných předmětů z běžného života působí komicky a dokáží ho ocenit i děti v publiku, jako např. v případě žvýkačky, které se z oka tu a tam dělá bublina nebo pasty, která se neumí vymáčknout – a to i slovně. Když už se zdá, že Vendelín svůj boj o návrat do normálního světa prohrál a zoufalý stojí v posteli nad spícími rodiči, ukáže se, že to všechno byl jen sen. Vendelínovi, který místy svou výtvarnou podobou loutky kluka s odstátýma ušima připomíná Hurvínka, nakonec dojde, že rodiče by na něj přece nikdy nezapomněli a rozhodne se, že si v životě už nikdy nenechá nic nakukat. Zvláště od kukačky ne!

Přestože hra „Zapomněli na mě“ není ve srovnání s jinými Vodičkovými díly právě zdařilým počinem, a to ani v textu, ani co se týče režijního nastudování, jistě si najde své vděčné diváky jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. A to proto, že vkusně pracuje s nenáročným příběhem, který dokáže zahrát na city malých dětí a na jejich vědomý či podvědomý strach o rodiče, o to, aby o ně jednou nepřišly.

Zuzana Vojtíšková, 29. 5. 2016

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.