Foto: Jiří Trnka

Jak se opravují Trnkovy loutky

Od poloviny ledna se veřejnosti se znovu představuje nadčasové a stále fascinující dílo Jiřího Trnky. Tentokrát je instalováno na okraji Prahy, ve výstavních prostorách Chvalského zámku v Horních Počernicích.

Návštěvníci mohou na výstavě Ateliér Jiřího Trnky obdivovat nejen Trnkovy autoportréty, kresby, obrazy, ilustrace, plastiky a scénické návrhy, ale i jeho loutky. Divadelní, filmové i ty, které vytvořil jen tak pro radost. Výstava Ateliér Jiřího Trnky potrvá na chvalském zámku až do 15. května 2016.

Loutky jsou skvěle zrestaurovány, od mikroskopických stehů zlatých nití na závoji kněžny Libuše po milimetrové řasení bílé kůže na pláštěnkách vévodů. Na opravách Trnkových loutek se podílel i Milan Svatoš, člověk, který patří ke špičce české loutkařiny a dlouho pracoval ve Studiu Jiřího Trnky. Vymýšlel triky, fígle, dělal zázraky. Když se ho zeptáte, jakou má vlastně profesi, řekne: „Jsem animátor, technolog loutek, pomocný režisér, loutkoherec a pedagog.“

Jaké opravy se na loutkách dělaly tentokrát?

Pro výstavu Atelier Jiřího Trnky jsme opravovali třeba loutku bojovníka ze Starých pověstí českých. Čistila se hlava a kožené části oděvu. Nebylo možné utáhnout páteř, loutka by se musela rozebrat. Udělali jsme výztuhu. Vyčistili jsme také Neklana, i dvě divadelní marionety, pana Eustacha a Broučka.

Obnovený je také Bajaja.

Bajajů je hned několik. Většina je v brnění, ten, co je na výstavě, je v civilu. Potřeboval vyčistit zásadně, stejně jako třeba nevěsta ze Špalíčku. Pracovali jsme na její hlavě, šatech i krajkové čelence. Museli jsme udělat nové ruce. Byly šité z kůže, zbylo z nich jen torzo vyztužené olověným drátem. Tak jsme jí vyrobili stejné ručičky, jaké měla původně.

Foto: Michal Drtina

Má pět prstů, ale Trnkovy loutky mívají obvykle čtyři…

Ve Špalíčku se používalo několik druhů ručiček. Plstěné palčáčky, čtyřprsté i pětiprsté ruce. Později, z praktických a estetických důvodů, se začaly dělat prsty tři, s palcem čtyři. O finální podobě loutky rozhodoval výtvarník a režisér, v našem případě Jiří Trnka. Někdy vzniká pro film několik stejných loutek. Většinou těch, které mají nejvíc akce. Nejen proto, aby s nimi mohlo pracovat několik animátorů, ale třeba i kvůli převlekům. To je důvod, proč je třeba Bajaja v civilních šatech i ve zbroji. Je vyrobeno několik originálů-dublérů. Pro výstavy byly také vyráběny i tzv. kopie.

Loutky jsou dřevěné, moduritové, z latexu. Jaký je mezi těmi materiály rozdíl? Z čeho se filmové loutky vyrábějí dnes?

Ze stejných materiálů jako tenkrát. Dřevo, kov, textil, kůže. Samozřejmě se používají i nové, většinou umělé materiály, pokud mají kvalitu a potřebné vlastnosti. Jsou ale drahé.

A co ten zmiňovaný latex?

Když se objevil materiál, který měl pro Trnku zajímavé vlastnosti, vyzkoušel ho. Začal používat modurit, se kterým se pracuje jako s plastelínou. Ohřeje se, po vychladnutí ztvrdne a dá se obrábět a řezat jako dřevo. Stejně tak pěnový latex. Ten se objevil, když Trnka chystal Sen noci svatojánské. Odlévaly se z něho ruce i hladké trupy polovysvlečených loutek. Časem ale latex zpuchřel. Nádherné loutky, které měly některé díly z latexu, se bohužel rozpadly. Pohroma nejvíc postihla právě loutky ze Snu.

Foto: Archiv

Jsou loutky podepsané? A dá se nějak zjistit rok jejich vytvoření? Poznáte, zda jde o originální Trnkovu loutku?

Většinou jsou podepsány. Loutka, která hrála ve filmu, je dost opotřebovaná a má laditelnou kostru. Animátor si ji mohl upravit. Kopie pro výstavy mají vesměs kostry drátěné. Jsou levnější. Filmové loutky mají někdy na těle datum. Jedna ze Špalíčku má třeba na zadečku letopočet 1947. A má kloubky. Od začátku byla v Trnkově studiu snaha o vývoj laditelných kloubků. Během prvních let se on a jeho spolupracovníci snažili o kvalitní kloubové kostry. V podstatě se používají dodnes. Přiznám se, že kdykoli mám možnost se dotknout některé z Trnkových loutek, jsem nadšený a skláním se v úctě.

Miroslava Humplíková, 10. 3. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: